Whiskybraní (mezi notovou osnovou)

Se sklenkou jednosladové whisky Glen Deveron z palírny Macduff pozoruji, jak celý sál tancuje něco, co by se mohlo přeložit jako rejdovák nebo dupák (anglicky reel). Jen na okraj poznamenávám, že Scottish Reel se jmenuje rovněž míchaná whisky od firmy London & Scottish International. Reel je starý skotský tanec, svým rytmem vzdáleně připomínající naši polku. Večer tradičních skotských písní a tanců se zde nazývá ceilidh, což se vyslovuje [kéli], a já si na něj vždy vzpomenu s pomocí typicky moravského obratu „je to v kéli“. Příznačné je, že o krátkých, ale četných přestávkách se účastníci vesele občerstvují většinou pivem a whisky, tedy podobně, jak to známe z podobných tanečních zábav u nás. Skotský tanec, a hovořím z vlastní zkušenosti, vyvolává velkou žízeň a nezřídka také chuť něco pořádného zakousnout. Není proto divu, že jedna značka míchané whisky ze stáčírny Premier Scotch Whisky Co., která se vyváží zejména do Latinské Ameriky, se jmenuje Scottish Dance (Skotský tanec) a je na ní vyobrazen krojovaný tanečník ze Skotské vysočiny. Je zajímavé, jak dávný rytmus dokáže být přitažlivý i v moderní době a pro mladé. Nakonec dal podnět rovněž Antonínu Dvořákovi ke složení jeho Skotských tanců. Mimochodem ve Skotsku dodnes působí Dvořákova společnost, která si dala do vínku propagaci české hudby. Náš věhlasný skladatel však nebyl jediným, kterého si Skotsko podmanilo svojí přírodní hudebností. Několik desetiletí před ním Felix Mendelssohn Bartholdy, to byl ten, jehož hudba byla nacisty o století později zakázána, složil Skotskou symfonii s ouverturou h moll Hebridy, známou spíše jako Jeskyně Fingala (Fingal’s Cave), kterou tři roky předtím, 7. srpna 1829, navštívil. Komplex podzemních prostor na řece Punkvě v Moravském krasu, který zkráceně nazýváme Macochou, navštěvuje každoročně ohromné množství turistů. Stejně tak je tomu v případě Demänovské jeskyně, kterou nám navíc připomíná stejnojmenný nápoj z kategorie hořkých lihovin (bitters). Naproti tomu Fingala je díky zmíněnému hudebnímu dílu sice o hodně známější, možná dokonce nejznámější jeskyní světa, ale obdivovat nádherné čedičové sloupy zavítá již ne tak mnoho návštěvníků. Nachází se totiž na malinkatém hebridském ostrůvku Staffa, nedaleko (hodinu lodí) od ostrova Mull s palírnou Tobermory. Mrzí mne, že slavný skladatel nenavštívil také palírnu, neboť potom by zajisté stvořil sonátu o whisky. Nakonec slavná, ale především drahá značka vína, kterou společně vytvořili baron Phillip Rottschild a nejznámější americký vinař Robert Mondavi, je Opus One (láhev bratru za 200 $), jelikož rovněž svým názvem má vyjadřovat skutečnost, že se jedná o velké dílo. Nedávno jsem v jedné edinburské prodejně starých knih, kupodivu v regále s publikacemi o vínech, objevil tři útlé knížky s notami. Na přední straně první z nich, jak jsem si poznamenal, se skvěl nápis Sbohem, whisky, autor Niel Gow, pro klavír aranžoval Daniel Ross, druhá měla neméně vábný titul Glenlivet whisky, skladba pro klavír a housle, James Scott Skinner, a třetí Highland Whisky String Quartet, autor McConnell. To jen potvrzuje moje domnění, že ani skladatelé se whisky nevyhýbají. Nakonec nejen oni. Známý anglický producent hudebních nástrojů firma Fylde Guitars začala vyrábět kytary, u nichž používá na vrchní desku dužiny od kvasných kádí z oregonské douglasky a pro spodní desku i boční stěny dužiny z dubových sudů, ve kterých zrál jednosladový destilát (údajně z palírny Talisker), zatímco krk a hmatník jsou kombinací obou těchto materiálů. A když potom kytarista vychutná před koncertem nebo během něho doušek skotské whisky, tak se mu již snad ani nemůže dostat lepšího souznění s nástrojem. Mimochodem zpěvák a kytarista britské rockové skupiny Status Quo Francis Rossi nedávno koupil značku míchané skotské whisky Glen Rossie. Ostatně vynikající šampaňské firmy Charles de Cazanove se nazývá Stradivarius, což má být mezi „bublinkami“ stejný pojem jako stradivárky mezi houslemi. Nádherný exemplář amerického Ryzlinku rýnského se zase jmenuje Eroica podle Beethovenovy Třetí symfonie. Nejprestižnější víno Chile a možná celého jihoamerického kontinentu (konkurenty jsou mimo jiné Seňa a Viňedo Chadwick od chilské firmy Errázuriz) zase nese jméno Almaviva podle postavy hraběte románu francouzského spisovatele Pierra de Beaumarchais (narodil se jako Pierre Augustin Caron) Figarova svatba, kterou však proslavil svou operou až Wolfgang Amadeus Mozart. Lahodná Manzanilla od firmy Barbadillo se zase jmenuje La Seguidilla, a to podle tance (Près des remparts de Séville), jímž cikánka Carmen ve stejnojmenné Bizetově opeře okouzlila Dona Josého v jihošpanělském baru, kde pila právě tento, u nás bohužel ještě nedoceněný vynikající aperitivní nápoj. Já si ale v této souvislosti více vybavuji přibližně pětileté víno Manzanilla od firmy Hidalgo s prozaickým názvem La Gitana, tedy v češtině Cikánka, i když někteří by to možná u nás raději viděli s překladem Rómka. Lidé takto názorově orientovaní však obvykle nepijí sherry, neřkuli Manzanillu, takže prozatím můžeme být v obou případech ušetřeni zapáleného intelektuálského zatracování našeho staromilství. Šampaňské je zase spojováno se stejnojmennou árií z nám tak blízké Mozartovy opery Don Giovanni či se zpěvem Violetty v árii Sempre Libera ve Verdiho díle La Traviata, neboť podle nich byly nazvány dvě značky. Z výsledků nedávno zveřejněného výzkumu Heriot-Watt University v Edinburghu vyplývá, že upřednostňovaný styl hudby údajně může ovlivňovat oblíbenost toho či onoho typu vína. Takže milovníci silné hudby by měli mít raději těžší vína, jako je například Cabernet Sauvignon, příznivci popu zase lehčí vína, především Chardonnay, a vyznavači operních árií například Syrah. Škoda jen, že si podobné bádání nevzalo do vínku skotskou whisky. Ostatně v palírně Glenrothes, proslulé ročníkovými jednosladovými destiláty, přisoudili každé whisky hudební skladbu, která nejlépe souzní s danou whisky. Takže milovníci takových hitů, jako jsou Dancing in the Dark (Bruce Springsteen), Solsbury Hill (Peter Gabriel), In the Evening (Led Zeppelin), Welcome to the Machine (Pink Floyd), Mistreated (Deep Purple) či Purple Rain (Prince), by danou kombinaci měli rozhodně vyzkoušet! V roce 2009 firma Compass Box zase uvedla na trh míchanou sladovou whisky Lady Luck, nazvanou podle známé písně Boba Dylana. Chvíli přemýšlím, vychutnávám jednosladový destilát a přicházím k jednoznačnému závěru, že whisky by si zasloužila nejen malé skladby, nýbrž celou symfonii. Přisoudil bych jí symbolické číslo 69. Měla by, jako každá správná symfonie, několik hudebních vět, jimiž by prolínaly motivy vyjadřující jednotlivé operace při výrobě whisky. Protože Preludium je již značka švédské jednosladové whisky, začínala by hudebním námětem Singing in the Rain představujícím nekonečné množství vody. Tvorbu zápary by vyjadřovala svojí podmanivostí s otevřeným koncem ústřední melodie filmu Kmotr II. Bouřlivý proces kvašení by zobrazovala skladba Bohemian Rapsody kapely Queen. Destilaci snad Maggie May v podání Roda Stewarta (narozený jako Roderick David Stewart), zpěváka se skotskými kořeny. Zrání v sudech by představovala Let it be od Beatles a pocity po ochutnání skladba Satisfaction skupiny Rolling Stones přecházející v nádhernou melodii Lauřiny písně z filmu Doktor Živago, u nás nazpívané brněnským rodákem Milanem Chladilem s názvem Krásné je žít. Uvědomuji si, že hlavní roli v tomto nádherném filmu na motivy románu Borise Pasternaka vytvořil známý herec Omar Sharif, který zbožňoval jednosladový destilát z palírny Macallan a tradičně jej popíjel, když hrál bridge, neboť mu údajně pomáhal vynést správnou kartu. A obecně platí, že pohárek whisky v předvečer důležitého rozhodnutí může posloužit dobré věci, a pokud náhodou nevytříbí naše myšlenky, chce to prostě ještě jednu štamprli. Ověřme si to nyní s whisky z palírny Macduff nesoucí na etiketě nápis Glen Deveron Aged 12 Years, představující dokonale sladěnou symfonii mnoha vůní a chutí. Slàinte mhath! [slánže vár].

Z knihy Svatopluka Buchlovského Whiskybraní (www.whiskybrani.cz).

Sdílet článek: