čtvrtek, 17. říjen 2019

Sukova síň patřila vítězům Broumovské klávesy

Napsal(a) 

Nora Lubbadová, foto Jaroslav Winter Nora Lubbadováfoto: Jaroslav Winter

Mezinárodní klavírní soutěž pro mladé pianisty Broumovská klávesa, jejíž devátý ročník proběhl v Broumově ve dnech 5.–7. dubna 2019, nabízí od roku 2017 vítězům jednotlivých kategorií originální bonus: vystoupení na slavnostním koncertě laureátů soutěže v Sukově síni pražského Rudolfina. Letošního ročníku Broumovské klávesy se zúčastnilo 57 soutěžících, z nichž 39 přijelo ze zahraničí – z Polska, z Ukrajiny, z Francie a ze Slovenska. Na koncertě, který se konal v Sukově síni 15. října 2019, předvedli své umění vítězové prvních tří věkových kategorií (ve čtvrté, nejvyšší věkové kategorii nebyla první cena udělena).

Nora Lubbadová, vítězka první kategorie (do 11 let), studuje hru na klavír u Jaromíry Šnederflerové v ZUŠ Praha 10 – Olešská. Své vystoupení zahájila Malým preludiem d moll J. S. Bacha, jež podala se sympatickou sebejistotou a s pevným rytmickým tepem. S nemenší sebejistotou hrála i následující Bachovo Preludium a fugu G dur. Nořino nonlegato v rychlém preludiu bylo přímo vzorové. Ve dvou skladbách Griegových – Ariettě op. 12/1 a Srdci básníkově op. 52/3 Nora předvedla, že má nejen hbité prsty, ale také cit pro melodii, a že umí výborně pracovat s dynamikou a s časem. Na závěr jejího vystoupení zazněly tři výrazně virtuózní kompozice: Agitato z Kalabisových Akcentů, Debussyho Doctor Gradus ad Parnassum a Etuda op. 39/12 amerického autora Edwarda MacDowella. Nora si všechny tři skladby zjevně vychutnala – hrála je brilantně, temperamentně a s nakažlivým elánem.

Jan Schulmeister, foto Jaroslav Winter Jan Schulmeisterfoto: Jaroslav Winter

Vítěz druhé kategorie (12–13 let) Jan Schulmeister je studentem Evy Zonové na ZUŠ v Kroměříži. Scarlattiho Sonáta E dur K 380, kterou pianista uvedl na začátku svého vystoupení, zněla pod jeho prsty tak, jak si představujeme „ideálního“ Scarlattiho – jiskřivě, bezproblémově, hravě, s vylehčenou ornamentikou a s dokonale zřetelnými repetovanými tóny. Beethovenovy Bagately z opusu 33 – č. 5 C dur a č. 7 As dur – přednesl klavírista nejen technicky suverénně, ale navíc s obdivuhodným pochopením a velmi barevně. Barevnost a senzitivnost jeho hry si pak posluchači mohli naplno užít ve Franckově Preludiu z opusu 18 a v Preludiu h moll op. 32/10 Sergeje Rachmaninova. Své vystoupení uzavřel Jan Schulmeister Rachmaninovovým Preludiem g moll op. 23/5. Přestože i v tomto případě předvedl pozoruhodný výkon, projevila se ve hře mladého interpreta po tak náročném programu únava – nepochybuji, že Jan Schulmeister dokáže zahrát tuto skladbu přesvědčivěji.

Na závěr večera vystoupil vítěz třetí kategorie (14–15 let), mladý francouzský pianista Arthur Coatalen. Arthur nyní studuje hru na klavír u Romaina Descharmese na Conservatoire à rayonnement régional de Paris a bezpochyby směřuje na profesionální pianistickou dráhu. Pro své pražské vystoupení si vybral dvě značně kontrastní díla. Začal Scarlattiho Sonátou f moll K 239, kterou hrál technicky skvěle a navíc s báječným švihem. Vrcholem jeho vystoupení, a vlastně vrcholem celého večera, se pak stala nesmírně náročná Sonáta č. 2 b moll op. 36 Sergeje Rachmaninova. Její rychlé krajní části hrál Arthur Coatalen s ohromnou vervou a s takovým nábojem energie, jako by šlo o život, a z klavíru se mu podařilo dostat zvuk tak velkolepý, že zněl místy jako orchestr. Z volné věty vyčaroval naopak sugestivní obraz v barvách tak měkkých a opalizujících, že jsem při poslechu nemohl nepomyslet na Debussyho nebo Ravela. Nadšené publikum si na mladém umělci nakonec ještě vytleskalo přídavek: Siciliano z Bachovy transkripce Vivaldiho Koncertu pro dvoje housle a smyčce d moll op. 3/11 (BWV 596).

Arthur Coatalen, foto Jaroslav Winter Arthur Coatalenfoto: Jaroslav Winter

Celý večer probíhal ve velice příjemné a pozitivní atmosféře. Všichni tři interpreti jsou totiž nejen výborní pianisté, ale na všech je navíc vidět, že je hra na klavír hodně baví – a jejich radost ze hry se lehce přenesla i na posluchače.

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.