Setkání nad Mohanem

Frankfurt nad Mohanem opět zněl koncem března hudbou všech žánrů, lidskými hlasy i kroky, ale také reprodukovanými tóny a nejrůznějšími zvuky. Celým výstavištěm se po čtyři dny proplétaly tisíce vystavovatelů, návštěvníků, hudebníků a novinářů spolu se shuttle busy i osobními auty s účinkujícími nebo VIP návštěvami. Kamiony s vybavením venkovních scén, světly, reproduktory a hudebními nástroji či dodavatelé všeho druhu pro veletržní zázemí i pohodlí návštěvníků se pohybují po ploše výhradně před nebo po návštěvních hodinách, jak je zvykem na všech veletrzích. Musikmesse patří už několik desítek let do slovníku hudebníků a „lidí od hudby“ skutečně po celém světě. Za ta léta se veletrh zvětšil nejen co do počtu pavilonů, ale také v počtu vystavovatelů a návštěvníků a už před pěknou řádkou let se vnitřně „rozdvojil“ na původní část Musikmesse se zaměřením na hudbu jako takovou, tedy především hudební nástroje, hudební literaturu, vydavatelství a živé koncerty a dále na Prolight&Sound, dvojče určené všemu, co zajišťuje hudbu zprostředkovanou – techniku nahrávací i pódiovou, vysílání, ale třeba také progresivní ukázky tvorby tónů pro nejmladší generaci v sekci Music4Kids.

Vše tradičně s doprovodem koncertů přímo na výstavišti i mimo něj, přednášky, workshopy, nabídky pro školy, vyhlašování a předávání cen v mnoha kategoriích. V této souvislosti stojí za zmínku vítěz letošní hlavní Music Prize, jímž je světoznámý hudebník a kytarista John McLaughlin. Více než 100 odborných časopisů z celého světa, mezi nimiž samozřejmě nechybí ani český Muzikus, uděluje každoročně cenu m.i.p.a. (Musikmesse International Press Award) v nejrůznějších kategoriích hudebních nástrojů akustických (např. klavír Clavia Nord Piano 2) i elektronických (třeba bicí Roland V-Drums TD-30), nejlepší inovativní produkt a nejrůznější technické kategorie od mikrofonů (např. Sennheiser SK 5212) přes nahrávací monitory a hardwary až k celým pódiovým systémům (vítězem je zde Yamaha StageMix/iPad).

Je příjemné znovu a znovu se přesvědčovat, že hudba je skutečně jen jedna, a to taková, která dokáže přitáhnout pozornost, zbystří smysly a zalahodí především uchu, leckdy i oku. Prakticky všichni, kteří se zde potkávají, mají jako základní charakteristický rys zvědavost – najdu to, co hledám, něco nového a dosud neznámého nebo o čem jsem jen slyšel? Z druhé strany je to zvědavost nabízejícího – budou se naše nástroje, knihy o hudbě či mikrofony, mixážní pulty atd. líbit, zaujmou, přesvědčí o své kvalitě? Přivezli jsme dost atraktivní repertoár, neotřelé postupy, design? Ani jedna, ani druhá strana si není a ani nemůže být předem jistá a přesto či právě proto se stále do Frankfurtu vydávají a hledají se navzájem. Internet je krásná věc, užitečná a stále více využívaná. Osobní zážitek však nahradit nechce a ani nemůže. Vzít do ruky nástroj, zkusit si zahrát sám, osahat klávesy na desítkách klavírů (proslulý Piano Salon zní neuvěřitelnými výkony znalých i méně znalých hráčů od rána do večera), vyzkoušet a vzít do ruky mikrofon, který má sloužit pro vystoupení, poslechnout si nesčetné reproboxy a sluchátka s možností posoudit věrnost reprodukce prakticky vzápětí a na vlastní uši, to se nedá nahradit.

Setkání nad Mohanem, foto Marta TužilováSnadno rozeznáte fundované nástrojaře, vydavatele, kteří vnímají vaše přání a požadavky i výrobce techniky, znalé denní praxe s provozem od těch, kteří se tak pouze snaží vypadat. Všichni jsou nebo by měli být připraveni na jakékoliv sebedotěrnější dotazy a nemají-li odpověď ihned, alespoň se dozví co je třeba, o co je zájem.

Možná tato úvaha působí až příliš idealisticky, samozřejmě si veletrh, jako veškerý ekonomický život kolem, prošel krizí před pár lety. Po roce 2008 se zdá, že sice zvolna, ale přece nabírá znovu na síle. Ke cti pořadatelů je třeba přičíst neustálý nárůst péče jak o vystavovatele, tak především o návštěvníky a na počtech je to znát – letošní výčet již zaznamenává přes 1500 vystavovatelů (o něco více než loni) a počet návštěvníků dosahuje úctyhodných 110 000 s tím, že přijeli ze 120 zemí celého světa. Zejména asijský region je rok od roku výraznější a ve srovnání počtu vystavujících je to ještě markantnější – z jedné třetiny vystavovali domácí němečtí výrobci a firmy, ze dvou třetin zahraniční v čele s Čínou a USA. Dlužno říci, že čeští vystavovatelé nepůsobili nijak nevýrazně, například tradiční Amati nebo Petrof patří už jakoby „k inventáři“ (i když tomu také tak nebylo vždy), nehledě na některé konkurenceschopné firmy na Prolight&Sound. Ve srovnání vychází Česká republika naroveň třeba Rakousku, Nizozemí či Japonsku a to skutečně nezní špatně.

Na závěr si dopřejme bonus ve formě poměrně rozsáhlé výstavy operního scénického vybavení Valkýry, zapůjčené divadlem v Bayreuthu, které zaujímalo přední část volného prostranství mezi pavilony nazývaného pěkně anticky Agora – ta letošní nepřehlédnutelně připomínala, že příští rok bude rokem Richarda Wagnera, jehož 200. výročí narození bude určující linií nejen v Bayreuthu, ale i na koncertních a operních pódiích a ve vydavatelských počinech. Letos se přesunujeme o století dopředu, celý podzimní Beethovenfest v Bonnu je zaměřen především ke 100. výročí narození Johna Cage.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější