úterý, 17. říjen 2017

Semjon Byčkov v Praze, mezi Východem a Západem

Napsal(a) 

 , foto Eamonn McCabe foto: Eamonn McCabe

Šéfdirigentem České filharmonie bude od příští sezony na pět let Semjon Byčkov, mezinárodně uznávaný Pařížan, který se narodil v Leningradu a v roce 1975, když mu bylo třiadvacet, opustil Sovětský svaz. Na českém prvním orchestru se mu líbí, že stojí na pomezí kultur, mezi Západem a Východem.

Orchestr je součástí slovanské tradice, vždyť i Dvořákova hudba se hlásí k obdobné citovosti, jakou vyjadřuje hudba Čajkovského. Je však i součástí západního světa, západního hudebního myšlení. Je to fascinující kombinace,“ prohlásil Byčkov na pondělní tiskové konferenci následující po podpisu smlouvy. A Česká filharmonie je podle něj jedním z mála orchestrů, které v současném globálním světě mají ještě svou rozpoznatelnou a unikátní identitu. Za důležitý úkol považuje udržet ji.

Nedlouho po úmrtí šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka požádali Byčkova sami hráči, zda by se nestal jeho nástupcem. „Několik let, poté, co jsem skončil u rozhlasového orchestru v Kolíně nad Rýnem, jsem už neměl odpovědnost v instituci… Měl bych si takhle měnit život?“ říkal si prý umělec. Ale uvědomil si podle vlastních slov, že s filharmoniky při několika dosavadních koncertech a při natáčení kompletu Čajkovského symfonického díla zažil na pódiu už tolik krásy, že neměl jinou možnost, než výzvu vděčně přijmout. Poprvé se setkali v roce 2013, kdy Byčkov narychlo převzal koncert, který měl dirigovat Neeme Järvi. O půl roku později nahrávací společnost Decca přišla s projektem postupného natočení Čajkovského děl – Českou filharmonií a Semjonem Byčkovem. „Praha je hudební mekkou, není takových na světě mnoho. A Čajkovskij je důležitou částí mého života od narození, a tak trvalo jen třicet sekund, než jsem řekl ano,“ prohlásil nyní v Praze. V tomto okamžiku jsou na trhu už dvě společná CD – je na nich Patetická symfonie, předehra Romeo a Julie a symfonie Manfred.

Ředitel České filharmonie David Mareček připomněl, že Jiří Bělohlávek byl skutečně milovaným šéfdirigentem a že bylo po jeho náhlém odchodu zásadní otázkou, co dál. Mít orchestr bez šéfa několik let by nebylo dobré. Na podobné posty se přitom hledají kandidáti mnoho let předem. Zde tedy nastala nelehká situace – najde se rychle někdo, kdo dokáže pracovat se stejným zaujetím, jít do stejné hloubky a dát práci s tělesem kus života? „Semjon Byčkov byl jediným umělcem, jemuž Jiří Bělohlávek svěřil orchestr pro systematické nahrávání,“ připomněl ředitel, „a orchestr mu důvěřuje. Shodli jsme se s uměleckou radou, že by právě jeho měla filharmonie oslovit.

Spolu s Byčkovem se do nejužšího uměleckého týmu dostali jako hlavní hostující dirigenti Jakub Hrůša a Tomáš Netopil, někdejší žáci Jiřího Bělohlávka. „Oba jsou odsud, oba jsou umělci s mezinárodní kariérou,“ ocenil je Byčkov, který předpokládá, že budou tříčlenným týmem a že si přitom každý z nich bude moci realizovat i své sny.

Češi mají podle šéfdirigenta hudbu v genech, skladatelé jako Dvořák, Smetana, Janáček a Martinů by nemohli tvořit jinde než tady, poznamenal. „Česká filharmonie je poklad. A my umělci musíme podporovat to, aby národní identita v tomto duchu zůstala, aby pokračovala, aby orchestr mohl podržet ducha české hudby tak, aby byla autentická,“ řekl.

Byčkov ve dvaceti letech zvítězil v Dirigentské soutěži Sergeje Rachmaninova. Když mu byla odepřena cena za vítězství, totiž možnost dirigovat Leningradskou filharmonii, emigroval. Přesto, že mu bylo v Sovětském svazu poskytnuto vynikající hudební vzdělání, pro něž byl už jako pětiletý vzhledem k jasnému talentu vybrán. Když se po roce 1989 vrátil jako hlavní hostující dirigent Petrohradské filharmonie, měl už za sebou úspěchy v Evropě i ve Spojených státech. Jeho mezinárodní kariéra začala ve Francii – vystoupeními v Lyonské opeře a na festivalu v Aix-en-Provence. Dostal se k Berlínským filharmonikům, k amsterdamskému orchestru Concertgebouw, k Newyorské filharmonii… V roce 1989 se stal hudebním ředitelem Orchestre de Paris, v roce 1997 šéfdirigentem Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem, v roce 1988 šéfdirigentem drážďanské Smperovy opery.

Byčkov diriguje v milánské Scale, ve Vídeňské státní opeře, v londýnské Covent Garden, v Metropolitní opeře a v dalších světových operních domech, hostuje u nejlepších orchestrů v Evropě a v USA, byl hlavním hostem festivalu Maggio Musicale Fiorentino ve Florencii, čestnou funkci má u Symfonického orchestru BBC v Londýně… S Českou filharmonií stráví podle smlouvy nejméně šestnáct týdnů v každé sezóně. Vedle zahajovacích koncertů, šesti abonentních a dvou nahrávacích týdnů ji bude řídit i během zahraničních turné a na hlavních tuzemských festivalech. V příští sezóně je čeká zájezd do USA, opakovaně se mají vracet do vídeňského sálu Musikverein a projekt týkající se Čajkovského uzavřou v roce 2019 rezidenčními vystoupeními ve Vídni a v Paříži.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.