čtvrtek, 5. květen 2016

Sborová hudba žije i mezi mládeží

Napsal(a) 

Foto Europees Muziekfestival voor de Jeugd Foto Europees Muziekfestival voor de Jeugd
Evropský hudební festival pro mládež v Neerpeltu je bezpochyby fenomén ve světě hudby. Asi stovce dobrovolníků z belgického městečka nedaleko holandského Maastrichtu se podařilo ještě v době „Studené války“ získat na svůj festival špičkové sbory ze všech států za „železnou oponou“. Liberecký Severáček manželů Uherkových zná v Neerpeltu dodnes skoro každý. A to platí í o Petru Ebenovi, který zde byl často v porotě. Časy se ale mění, přídavek „evropský“ už dávno neplatí, vždy přijíždějí i soubory z jiných světadílů, tentokrát z Afriky. Také slovo „festival“ částečně zavádí, protože sbory se představují před mezinárodní porotou a musí nastudovat povinnou skladbu, takže je Neerpelt i hudební soutěž s nejvyššími oceněními „1.cena cum laude“ a v kategorii „Wimpelreeks“ „summa cum laude“, ta ale tentokrát nebyla udělena. Čísla mluví sama o sobě: 64. ročníku festivalu se zúčastnilo 3200 mladých zpěváků z 73 dětských a mládežnických sborů z 24 zemí. Festival se pořádá každý rok a střídají se pěvecké sbory a instrumentální soubory, včetně orchestrů. Sbory jsou rozděleny podle úrovně a obsazení do sedmi kategorií a jsou posuzovány mezinárodními porotami, tentokrát se sjelo 31 porotců. Kromě soutěžních představení se pořádají bratrská vystoupení, happeningy, ateliéry, koncerty laureátů, průvody účastníků městem a nenapodobitelná vyhlašování cen v místní sportovní hale s tisíci návštěvníků a samozřejmě i zpěvem Beethovenovy evropské hymny “Alle Menschen werden Brüder“.

Otevřením hranic po revolucích se změnilo i pole zúčastněných sborů. Dříve byly téměř výhradně posílány jen reprezentativní tělesa, nyní mohou přijet třeba i školní sbory, mají-li zájem. To znamená, že ceny si nerozdělují jen sbory ze střední nebo východní Evropy. Poslední desetiletí se velmi zvedla úroveň skandinávských sborů a od perestrojky se hlásí sbory z baltických zemí a tam byla a je sborová hudba stále velmi populární. Zejména estonské sbory jsou velmi kvalitní a tak tomu bylo i v Neerpeltu. Nejvýše oceněny byly sbory z Estonska, Finska, Polska, Ruska, Maďarska, Rakouska, Turecka, Jižní Afriky a Belgie.

Foto Europees Muziekfestival voor de Jeugd Foto Europees Muziekfestival voor de Jeugd

Neerpeltský festival se již léta těší velké pozornosti i u nás, tentokrát přijelo šest dětských a mládežnických skupin, většina z nich získala ve svých kategoriích 1. cenu. Mezi dětskými sbory to byly Pražská kantiléna (Monika Nováková a Karolina Koňaříková), Modrásci z Litoměřic a Rolnička z Prahy, mezi mládežnickými sbory opět Rolnička, tentokrát se staršími členy, Cum Amore z Liberce a Puellae cantantes z Litoměřic (sbormistr Roman Pallas). Tento sbor a dětská Rolnička zanechali v Neerpeltu velmi dobrý dojem.

Česká republika měla rovněž zastoupení mezi porotci. Skladatel, pedagog a hudebník Lukáš Matoušek je porotcem Neerpeltského festivalu už řadu let: „Já vidím tento festival spíš jako celkovou pomoc mladým lidem v poznávání hudby. Když sami někde doma provozují sborovou hudbu, tak jsou často na posměch svým spolužákům, že s nimi nehrají fotbal, ale chodí do sboru, když přijedou na tento festival tak najednou vidí obrovské množství vrstevníků, kteří mají stejný zájem a kteří zpívají se stejným nadšením. Pro ně je to úžasné povzbuzení v jejich hudebním koníčku.“

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.