středa, 29. duben 2015

Sandrine Piau uzavřela letošní cyklus abonentních koncertů Collegium 1704 v Rudolfinu

Napsal(a) 

Sandrine Piau s Collegiem 1704 v Rudolfinu, foto Petra Hajská Sandrine Piau s Collegiem 1704 v Rudolfinufoto: Petra Hajská

„Láska je bohem míru“ (L´Amour est le Dieu de  la Paix) …Těmito slovy otevřela světově proslulá Sandrine Piau své úterní vystoupení v pražském Rudolfinu. Společně se souborem Collegium 1704 pod taktovkou Václava Lukse vtáhla publikum vyprodané Dvořákovy síně na „Návštěvu u Krále Slunce“. Ostatně to byl také oficiální název večera, který si dal za cíl na závěr abonentního cyklu „Collegium 1704 v Rudolfinu“ znovuoživit šarm francouzské barokní hudby. Posluchači těchto koncertů si už zvykli na to, že sólisté, kteří se společně s Collegiem 1704 na těchto koncertech představují, jsou z řady naprostých světových špiček. Ostatně Francouzka Sandrine Piau svým vystoupením 28. dubna 2015 uzavřela sezonu, kterou naopak v říjnu zahájil neméně slavný americký kontratenorista Bejun Mehta. Sandrine Piau splnila veškerá očekávání vycházející z jejího renomé a přidala něco navíc – radost! Pokud byl program ve znamení „Krále Slunce“, jako sluníčko zářila především Sandrine Piau. Vychutnávala si nejen nosnou akustiku i krásu Dvořákovy síně. Radost měla i z velmi pozorného a citlivého publika, ale především ze spolupráce s Václavem Luksem a Collegiem 1704. Bylo to jejich první společné vystoupení, o kterém se dá jednoduše říci „některé umělecké duše se prostě potkají“…Radost ze společného muzicírování dokázali na vděčné posluchače dokonale přenést a publikum pomyslně vtáhnout k sobě na podium.

Sandrine Piau s Collegiem 1704 v Rudolfinu, foto Petra Hajská Sandrine Piau s Collegiem 1704 v Rudolfinufoto: Petra Hajská
Jakkoliv byla Sandrine Piau skutečně zářící hvězdou večera, obdiv patří především Václavu Luksovi a Collegiu 1704. Koncert byl součástí letošních oslav 10. výročí založení souboru a program z hudby J. Ph. Rameaua, J. B. Lullyho, a F. Fancoeura svou náročností na instrumentální barevnost dával jedinečnou příležitost k potvrzení kvalit souboru. Jakoby Collegium 1704 vedle světových hvězd, se kterými pravidelně spolupracuje, koncert od koncertu vyzrávalo. Ze hry souboru je slyšet Luksova pečlivá příprava. Temperamentní dirigování předvedl například v úvodní předehře z opery Zaïs J. Ph. Rameaua, v orchestrální svitě z opery Armida J. B. Lullyho nebo ve výběru ze čtyř rozsáhlých suit Francoise Francouera. Ovšem své skutečné dirigentské umění potvrdil v mimořádně citlivém doprovodu Sandrine Piau. Bylo obdivuhodné, jaký prostor dal této skvělé pěvkyni například v árii  „Je vole, Amour“ (Poletím, lásko, kam mě zavoláš) J. Ph. Rameaua. Sandrine Piau ve svých vzletných koloraturních pasážích doslova volně poletovala a bylo až neuvěřitelné, s jakou přesností ji bez jediného pohledu Václav Luks dokázal následovat. Sandrine Piau se pravidelně vyskytuje v hlavních rolích na předních operních scénách a svá koncertní vystoupení si umí dokonale zrežírovat s jistým citem pro divadlo. Impozantní byl už její nástup. Na podium přišla až poté, co se už rozezněly první takty úvodní árie a kroky ze zákulisí byly vypočítány tak, aby k Václavu Luksovi došla přesně ve chvíli svého nástupu. Vedle překrásného barevného hlasu, který dokonale a s citem pro stylovost ovládá, ale předvedla i své další kvality. Jako bývalá harfistka si na podiu v Rudolfinu s chutí zahrála několik akordů na barokní harfu coby „lyru boha Apollóna“, aby hned poté na samotný závěr koncertu předvedla své jedinečné herecké umění jako alegorická postava Bláznovství (La Folie) v árii z komické opery Platée J. Ph. Rameaua. Pečlivý pozorovatel si jistě všiml, že Sandrine Piau má z dob mnohahodinového cvičení na harfu dodnes „vypracované“ ruce i prsty – ostatně ruce „harfistky“ s oblibou zapojuje do celkového vyjádření svého zpěvu. V Praze ale na samotný závěr předvedla, že jí právě zkušenost instrumentální hráčky dala navíc rozměr, který mnoha světovým hvězdám chybí. Totiž dokonalý cit pro komorní hudbu i poslech hráčů kolem sebe. První přídavek byl Vien' hymen z Rameauovy opery Paladinové v doprovodu sólové barokní flétny. Partnerkou Sandrine Piau se stala skvělá Julie Braná a bylo překvapující, jak rychle se Sandrine Piau dokázala ze zářivé sólistky převtělit do ukázněné komorní pěvkyně, která se flétně plně přizpůsobuje.
Sandrine Piau s Collegiem 1704 v Rudolfinu, foto Petra Hajská Sandrine Piau s Collegiem 1704 v Rudolfinufoto: Petra Hajská

Nelze se divit, že si Sandrine Piau dvakrát užila spontánní „standing ovation“ a publikum tuto francouzskou pěveckou hvězdu nechtělo pustit z podia. Sandrine Piau do Prahy přivezla árie J. Ph. Rameau, které ji navrací do dob počátků její kariéry (už v r. 1992 vyšlo její CD s Rameauovou operou Castor & Polux, jejíž árie přednesla i v Praze). Podle svých slov se k hudbě Rameaua vrací jakoby se vracela sama k sobě. Ovšem všichni v sále cítili, že si Sandrine Piau ve Dvořákově síni chtěla zazpívat také svého nejoblíbenějšího – G. F. Händela. Mnohokrát se totiž vyjádřila, že při zpěvu Händelových árií má pocit, jakoby je tento geniální skladatel psal přímo pro její hlas…Druhý i třetí přídavek tak Sandrine Piau vděčnému publiku navrhla doslova sama. Nejprve zazněla árie z Händelovy opery Ariodante, aby se Sandrine Piau krátce poté rozloučila známou árií z opery Rinaldo - Lascia ch'io pianga. Nezapomenutelný večer, úchvatná Sandrine Piau, skvělé Collegium 1704, temperamentní i citlivý Václav Luks – a nadšené publikum. Těším se na příští sezónu.

Markéta Vejvodová

Působí od roku 2004 jako redaktorka Českého rozhlasu, v letech 2005 – 2009 působila jako redaktorka hudební redakce stanice Vltava. Připravovala hudebně publicistické pořady Telefonotéka, Euphonia, Slovo o hudbě, Studio M a další. Vystudovala hru na klavír na Pražské konzervatoři ve třídě Ilji Hurníka a HAMU v Praze pod vedením Jana Panenky a Petera Toperczera. V roce 1991 získala stipendium k ročnímu studijnímu pobytu v Paříži u předního francouzského klavíristy a pedagoga Dominiqua Merleta. Vedle sólových klavírních recitálů spolupracovala s L. Svárovským, J. Sukem, G. Demeterovou, I. Ženatým, P. Fischerem, aj. Nahrávala nebo koncertně vystoupila rovněž se SOČRem, Sukovým komorním orchestrem, aj. Doma se představila na festivalu Pražské jaro (1989), na Velikonočním festivalu Josefa Suka (1993), na Mladém pódiu (1994) a na festivalu Mladá Praha (1996). Působí zároveň v oblasti pořadatelství a organizace hudebních projektů. V letech 2008 - 2013 byla za Český rozhlas porotkyní rozhlasové hudební soutěže EBU New Talent. V České filharmonii v letech 2009 – 2013 vedla edukativní programy, v letech 2015 – 2017 byla ředitelkou Česko-francouzské akademie Telč, v současnosti působí jako redaktorka na stanici Český rozhlas Region a hudebním projektům se věnuje příležitostně.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.