středa, 16. květen 2018

Samuel Hasselhorn vyhrál Soutěž královny Alžběty

Napsal(a) 

Eva Zaïcik, Samuel Hasselhorn a Ao Li Eva Zaïcik, Samuel Hasselhorn a Ao Li

Osmadvacetiletý německý barytonista Samuel Hasselhorn získal první cenu na Soutěži královny Alžběty v Bruselu. Druhá se umístila francouzská mezzosopranistka Eva Zaïcik a třetí cenu převzal čínský basbaryton Ao Li.

Queen Elisabeth Competition patří k největším hudebním soutěžím na světě, tento rok byla věnována mladým pěveckým adeptům. Přihlášeno bylo 312 kandidátů, na základě zaslaných videonahrávek vybrala porota 55 účastníků z 18 zemí, dvanáct z nich soutěžilo ve finále o první cenu (25.000 Eur, nahrávky, koncerty a enormní mediální zájem) za doprovodu Symfonického orchestru bruselské královské opery pod vedením Alaina Altinoglu. Pěvecká soutěž, organizována teprve po osmé, byla zkrácena a upravena, přesto trvala dva týdny. Na rozdíl od klavírních, houslových a violoncellových ročníků je pěvecká soutěž více specifická, pěvec, který je stejně dokonalý v písňovém a operním repertoáru, se hledá velmi obtížně. Hasselhorn byl zřetelně více doma v německé lied, ve finále se představil v Mahlerově Das Knaben Wunderhorn, Mendelssohnově árii Es ist genug z oratoria Elias a árii Rodriga z Verdiho Don Carlose.

Samuel Hasselhorn Samuel Hasselhorn

Úroveň soutěží se často hodnotí podle členů poroty, tentokrát přijely do Bruselu pěvecké legendy jako Martina Arroyo, Teresa Berganza, José van Dam, Christoph Prégardien, Ann Murray nebo Peter Schreier, ale také dirigenti, pedagogové a intendanti evropských oper. Jejich aktivita je ovšem omezená, po vystoupení každého kandidáta musí odevzdat přítomnému notáři procentuální ohodnocení, další diskuze je nemožná. O to větší hodnotu má konečně umístění kandidáta, prvních šest finalistů podle pořadí, dalších šest bez pořadí. Soutěž královny Alžběty je jednou z největších na světě a pro další uměleckou činnost každého laureáta velmi důležitá. Koneckonců i finančně, ještě šestá cena má v přepočtu hodnotu přes 200 000 korun.

Jasný vítěz, jako byl například před dvěma roky náš klavírista Lukáš Vondráček, se tentokrát nenašel, kandidáti byli vyrovnaní. Kdo očekával, že mezi vítězi budou zejména sopranistky, mýlil se. První sopranistka, Španělka Rocío Pérez, se umístila až na čtvrtém místě. Pátá byla francouzská mezzosopranistka Héloïse Mas a šestá belgická sopranistka Marianne Croux. Cenu publika získala trochu úsměvně další belgická laureátka Charlotte Wajnberg, která pochází z hudební rodiny, v prvních dvou kolech ji doprovázel na klavír její manžel a ve finále v orchestru hrál na flétnu její otec. Příští ročník je vyhrazen pro houslisty, ti také zahájili bruselskou soutěž v roce 1937 a vítězem tehdy nebyl nikdo jiný než David Oistrach.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Související položky (podle značky)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.