čtvrtek, 13. říjen 2016

Roztančené Rudolfinum

Napsal(a) 

Ida Kelarová a Desiderius Dužda, foto ČF Ida Kelarová a Desiderius Duždafoto: ČF

Když mi v pátek 7. října zavolal dramaturg edukací České filharmonie Petr Kadlec a pozval mě na večerní koncert do Dvořákovy síně Rudolfina s lákadlem jménem Čhavorenge, ihned jsem nabídku přijal. Chtěl jsem pochopit pojem, který je v této době tak hojně medializován. A proč je Česká filharmonie na spolupráci s romskou mládeží tak hrdá.

Zpočátku jsem byl překvapen, že první část večera byla svérázným „výchovňákem“, tedy zprostředkování hudby pomocí verbálních a hudebních postupů. Tradiční scénář byl však díky kreativitě tandemu Petr Kadlec (moderátor) – Marko Ivanović (dirigent, speaker) tak živý a poutavý, že bylo radostí sledovat sondy do Smetanových symfonických básní Blaník, Vyšehrad a Z českých luhů a hájů. Oběma mladíkům se navíc podařilo publikum aktivovat, takže z toho byla neobyčejná půlhodina.  Pod poněkud tajuplným názvem Česká studentská filharmonie se skrývali hudebníci různého věku (u některých se mi zdálo, že mají svoje studentská léta za sebou☺), studenti pražského hudebního gymnázia, Pražské konzervatoře, AMU a členové Orchestrální akademie České filharmonie. Úryvky ze Smetanovy geniální partitury zvládli dobře a odvedli velmi slušný výkon. Hlavní zásluhu na tom však měl  inspirativní dirigent, jehož nadšení se přeneslo i na členy orchestru, takže někteří možná překročili svůj stín.

Čhavorenge, foto ČF Čhavorengefoto: ČF

Sympatický výkon podal orchestr i v odlehčené druhé části večera, kde ovšem byla veškerá pozornost upřena na Idu Kelarovou a sbor Čhavorenge, který tvoří Romové ze různých koutů Česka a Slovenska. Jak paní Kelarová proměňuje několik desítek romských duší je neuvěřitelné! S něčím takovým jsem se v životě setkal jen výjimečně. Bohužel prostor, který byl jim dán, nebyl velký, takže na konci jsem se kromě pocitu nepromarněného večera nemohl zbavit myšlenky, že bych chtěl tuto formaci slyšet celý večer, a to v poněkud mnohotvárnějším repertoáru.  Autorem převážné části romské muziky byl Desiderius Dužda, vynalézavý skladatel, jenž zručně syntetizuje rómskou hudbu s jazzem a pop music. Náznaky původní romské hudby pak přinesly finální čardáše, které vzbudily v publiku očekávaně největší nadšení. Pro mě byly však zajímavější tklivé halgato malého Jožko Kotlára a expresivní Bašavahas giĺavahas v podání Oto Bundy… a samozřejmě stále ještě sugestivní hlas Idy Kelarové.

Varhanní empora nesvítila jen barvami dívčích sukní Čhavorenge, ale i spontánním pohybem, nadšením a  radostí. Na závěr se k nim přidal mládežnický sbor „gádžů“ ze Šluknovska a Ústeckoorlicka (sbormistryně Kateřina Millerová), potvrzení dávné pravdy, že hudba je univerzální jazyk komunikace.  Pořadatelská Česká filharmonie odvádí úctyhodnou práci!

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.