středa, 30. květen 2012

Ohlédnutí za festivalem MusicOlomouc

Napsal(a) 

Ohlédnutí za festivalem MusicOlomouc, foto Marek Otava Ohlédnutí za festivalem MusicOlomoucfoto: Marek Otava

Čtvrtý ročník festivalu soudobé hudby MusicOlomouc nabídnul v rozmezí od 23. 4. do 2. 5. v Olomouci a Jeseníku celkem šest koncertů, čtyři besedy a jednu přednášku, tedy více než sedm hodin živé hudby, několik hodin zasvěceného vyprávění a podnětných debat i mnoho uměleckých zážitků, často odměněných dlouhotrvajícím potleskem publika.

Nejvyužívanějším koncertním stánkem festivalu se stala Kaple Božího Těla v Konviktu uměleckého centra Univerzity Palackého. Zde zazněl zahajovací koncert v podání pedagogů a studentů Konzervatoře Jaroslava Ježka (23. 4.). V sólovém výkonu zaujal renomovaný jazzový klavírista Milan Svoboda , který i přes občasnou nesourodou hru komorního orchestru Archioni Plus bravurně předvedl vybrané části vlastní skladby Hommage aux Beatles . V roli sólisty se představil také další český jazzman Karel Růžička , jenž premiérově zahrál svou skladbu Amadeblues, věnovanou letošnímu ročníku MusicOlomouc.

Poutavým a očekávaným večerem v Divadle K3 (24. 4.) bylo vystoupení klarinetisty Karla Dohnala , který ztvárnil roli harlekýna ve stejnojmenném díle Karlheinze Stockhausena. Málo provozované představení, jež má v repertoáru jen několik klarinetistů na světě, zaplnilo divadlo do posledního místa. V kompozici, která klade veliké požadavky na hráčské, herecké i taneční dovednosti, se Dohnalovi podařilo od prvních tónů a krůčků úplně ovládnout divadelní scénu. Oblečený v harlekýnském pestrobarevném oblečku, s dokonalou mimikou i jevištním pohybem, úžasnou fyzickou výdrží, zapojením diváka do hry na klarinet a dalšími komunikačními prostředky Dohnal úžasně vyjádřil různé nálady a pocity. Od snivé vidiny přes svádění mladých dívek z obecenstva k pedantické přísnosti i k darebáckému posměváčkovi či vášnivému tanečníkovi se interpret dobral s lehkostí a ukázkovou přirozeností. Ani herecká či pohybová náročnost díla neubrala kvalitu téměř dokonalé klarinetové hře charakterizované bohatou zvukovou pluralitou. Zhruba padesátiminutové ztvárnění harlekýna-muzikanta přineslo řadu humorných momentů a vzácnou vazbu s publikem, které s úžasem sledovalo, co všechno může zvládnout jeden interpret.

K dalšímu sólovému recitálu festivalu MusicOlomouc patřilo vystoupení laureáta soutěže Pražského jara, fagotisty Václava Vonáška (25. 4.). Neobvyklý repertoárový výběr byl zasvěcen kompozicím určeným výlučně pro sólový fagot bez doprovodného nástroje. Navzdory odvážné dramaturgii koncertu Vonášek okamžitě vtáhnul přítomné posluchače do ohromujícího proudu zvukových možností fagotu a krásy hraných děl. Ve skladbě Karlheinze Stockhausena In Freundschaft (V přátelství ) Vonášek doslova rozsíval zvuk motivů pohybem nástroje do třech stran, jenž úžasně splynuly v akustice Kaple Božího Těla. K interpretačním vrcholům večera patřil přednes skladby Martina Hyblera Curatio hypochondrii (Léčba hypochondra ). Části Multivitamina, Antibiotika, Chemotherapeutica, Effectus placebo hudebně zachycují jednotlivé stavy hypochondra bojujícího s domnělými nemocemi, které nakonec vyřeší podání zdánlivě účinné látky. Vonášek zde demonstroval technické možnosti fagotu hrou bisbigliand, multiphoniků, glissand a dalších kompozičních nápadů, které byly v části Chemotherapeutica provázané hlasitými latinskými výkřiky několika nemocí. Absolutní soustředěnost fagotisty, propracované frázování a skvělá tónová kvalita s mnoha barevnými odstíny a širokou dynamickou škálou byly přítomné i ve skladbách Sólo pro pana Dulciana Ivana Kurze a Laugaricio Sylvie Bodorové. Večer Václava Vonáška patřil k jednomu z nejlepších, jež mohl olomoucký divák za poslední čtyři festivalové ročníky vyslechnout.

Letošní sté výročí narození amerického skladatele Johna Cage připomněl koncert Ostravské bandy s dirigentem Petrem Kotíkem (26. 4.). Kromě Cageových skladeb Koncert pro orchestrArie tento ansábl přednesl výběr ze soudobé tvorby Martina Smolky, Petra Kotíka, Alexe Minceka, Christiana Wolfa nebo Alvina Luciera. Ostravská banda svým vystoupením potvrdila roli předního souboru evropského formátu, který se důsledně zabývá uměleckým odkazem Johna Cage a jeho následovníků.

Olomoucký festival uzavřel sborový koncert Martinů Voices pod vedením sbormistra Lukáše Vasilka (2. 5.). Již první skladba Podzimní krajiny estonského skladatele Velja Tormise navodila úžasnou hudební atmosféru danou precizním provedením zvukomalebně různorodých částí. I následující dílo Exercitia Mythologica významného českého komponisty Jana Nováka se neslo v duchu rytmické vytříbenosti, melodické plastičnosti i naturální sóničnosti. Sbor Martinů Voices fascinoval ukázkovou technickou vyspělostí a za znamenitého vedení Lukáše Vasilka dokonale vystihl různé zvukové efekty Novákovy tvorby. S nesmírnou energií a nápaditostí zazněly dvě velice zdařilé sborové písně Daleko široko (premiéra) a Vejr olomouckého skladatele Jana Vičara. Ani umělecky méně výrazné kompozice MessagesThe Garden Bobbyho McFerrina a Rogera Treece, trochu nešťastně zařazené na závěr koncertu, nezmenšily pocit nadšení z vynikajícího výkonu mladého sborového tělesa.

Festival MusicOlomouc opět potvrdil, že je životaschopným projektem, který má nejen výborné organizační vedení, ale i vysokou uměleckou kvalitu a stále se rozšiřující počet posluchačů. Čtvrtý ročník přinesl opravdu jedinečné hudební osvěžení, které může být pozitivním příslibem i pro následující ročníky.

Nejnovější od Filip Hajdu

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.