Odešel Jiří Pilka

Tok lidského života je neúprosný ve svých časových omezeních. A je zcela lhostejné, kolik času je každému z nás vymezeno. V okamžicích jeho uzavření je důležitější, jak jsme své životy prožili, co jsme na světě zanechali našim následovníkům. PhDr. Jiřím Pilkou (zemřel 7. července 2018) jsme byli obdařeni schopnostmi vstupovat – ať jsme zkušení, či neprobuzení posluchači – do světa hudby ve všech jeho podobách a proměnách. V pozdní době Jiří Pilka rozšířil své pohledy na život v obecném slova smyslu, který se dotýkal ve svých jednotlivostech i souvislostech zdaleka ne jen hudbymilovných posluchačů. Vakuum, jež vzniká po odchodu jedinečných osobností, je těžké zaplnit a navázat tam, kde smrt přetrhla těmto mimořádným osobnostem to, co ještě nevyslovily, ač si to přály. To je i případ Jiřího Pilky.

Mládí prožil v Písku, vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a už od těch dob pilně publikoval. Bohatstvím a zajímavostmi těchto textů a prvních knih se z něho brzy stal skvělý a svým filozofickým myšlením dokonalý stylista. Hudebně se vzdělával rovněž už od útlého věku. Tím, že v poměrně krátkém čase vystřídal řadu pracovišť a zaměstnání, získal neobyčejný přehled o zákonitostech hudebního života. Působil v Českém hudebním fondu a záhy jako špičkový hudební odborník ve významných funkcích v Československé televizi. Podobně jako mnoha jeho kolegům, ani jemu se nevyhnuly problémy, jež přinášel totalitní režim. Kvůli své angažovanosti ve skautingu se v mládí dokonce octnul ve vězení. Podobně na konci šedesátých let tvrdě narazil jako šéfredaktor hudebního vysílání Československé televize na bariéry nastupující normalizační totalitní moci. Musel opustit televizi, Prahu. Naštěstí jeho působení v nově založeném Východočeském státním komorním orchestru (dnešní Komorní filharmonie) v Pardubicích přineslo pro tento orchestr už v jeho počátcích zásadní dramaturgické impulsy a přispělo vedle uměleckého vkladu tehdejšího šéfa Libora Peška k raketovému nástupu tohoto tělesa na koncertní scénu. Pozdější léta strávená v hudebním oddělení Divadelního ústavu přenesla tuto jeho doménu i na půdu ostatních symfonických těles. Po revoluci se znovu vrátil do televize, stal se na krátký čas také ředitelem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha. Nelze vyjmenovat velké množství dalších Pilkových aktivit.

Jeho nejvzácnějším dědictvím, jež nám zachoval, protože to nezničí ani smrt jeho tvůrce, však je jeho spisovatelská a publikační činnost. Jeho Sonáta o hudbě i řada dalších knih, včetně nádherné vlastní monografie Výpravy proti času, jsou skvělými literárními díly. Mnohé z nich slouží jako naučné příručky pro děti a mládež. V posledních desetiletích svého života Jiří Pilka završil i svou rozsáhlou činnost rozhlasovou, kterou později rovněž zúročil v podobě dalších moudrých a zajímavých knih. Hudební úvahy ustoupily obecnějším pohledům na život, jeho filozofii – od jeho drobných problémů, otázek týkajících se mezilidských vztahů, rodiny až k všeobecným úvahám o životě a smrti.

Ze světa odešel moudrý, vyrovnaný a výjimečný člověk, který bude dnešnímu světu citelně chybět.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější