pondělí, 19. únor 2018

Nevysychající studnice nápadů Vladimíra Vlasáka

Napsal(a) 

V osobnosti Vladimíra Vlasáka (*17. 2. 1928) je s námi ještě svět, o němž si dnes většinou už jen čteme. Život s rodiči ve služebním domku továrny na piana, soukromé hodiny hudby u souseda s tím, že hrát v kapele je vždycky dobrá příležitost k přivýdělku, zapomenutý muzikantský slang (odehrávka=hodina hudby). To všechno ještě za první republiky. Poválečné profesní směřování Vladimíra Vlasáka už je srozumitelné i v současných kontextech – třiatřicet let byl sólo tympanistou Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a současně vyučoval hru na bicí na Konzervatoři v Praze. S orchestrem projel celý svět, pořídil s ním spoustu nahrávek pro rozhlas, televizi i vydavatelství zvukových nosičů a uplatnil se i jako sólista (jeho parádním kouskem byl Družeckého Dvojkoncert pro hoboj, tympány a orchestr). Na konzervatoři se zasloužil o to, že třída bicích byla vybavena mnoha dalšími nástroji, které se staly během 20. století běžnou součástí klasického instrumentaria, a založil zde legendární Pražský soubor bicích nástrojů, jehož koncerty byly hnací silou tvorby soudobých českých autorů a neocenitelným příspěvkem k poznávání aktuálního dění na mezinárodní hudební scéně. Soubor fungoval do devadesátých let.

Dnes nám to může připadat až úsměvné, ale v době pedagogického působení Vladimíra Vlasáka na konzervatoři nebylo nikterak mimořádné mínění, že hráč na dechový nástroj by měl umět hrát i na bicí, aby se mohl živit hudbou i v případě, že by mu časem povolil nátisk. Vladimír Vlasák se zasazoval o zrovnoprávnění bicích s ostatními nástroji a dotáhl svou misi až k založení katedry bicích nástrojů na pražské HAMU (2000), kterou pak ještě osm let vedl. Koncerty posluchačů a pedagogů katedry byly – a dodnes jsou – vždy jedinečnou hudební i společenskou událostí. Hned na počátku 90. let založil Vladimír Vlasák spolu s americkou hráčkou na bicí Amy Lynn Barber Společnost perkusionitů, pod jejíž hlavičkou uspořádal – rovněž dnes už legendární – tři ročníky Pražských dnů bicích nástrojů (přála bych vám být při tom!) a také různé workshopy, soutěže a další festivalové akce.

Jako ke svému pedagogovi se k Vladimíru Vlasákovi hlásí mnoho bicistů. Uvést jich několik by znamenalo spoustu vynikajících vynechat a vypsat telefonní seznam všech by bylo nezáživné – a tedy proti duchu všeho, co kdy Vladimír Vlasák dělal.

Vladimír Vlasák zanechal hlubokou stopu v českém hudebním životě přelomu tisíciletí, ale sám pořád ještě legendou není – pořád je aktivní a chápe se příležitostí, které mu osud předkládá. Ve svém rodišti Zákolanech, kam se odstěhoval na důchod, začal nejdřív pořádat koncerty studentů katedry bicích nástrojů HAMU, jiskra okamžitě – jako vždycky – chytla a od roku 2012 je z toho festiválek Zákolanské koncertní léto. Zákolany uctí jeho jubileum koncertem v místní základní škole (24. února) a taktéž učiní i katedra bicích nástrojů HAMU společně a brněnskou JAMU 5. března v sále Martinů.

Wanda Dobrovská

Vystudovala hudební vědu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, svému oboru se věnovala na Akademii věd a také jako redaktorka hudební edice nakladatelství H&H (Nová nauka o harmonii od Aloise Háby). Specializuje se na soudobou hudbu, moderuje záznamy a přenosy koncertů, připravuje hudebně-publicistické pořady, píše články pro Harmonii nebo do Týdeníku Rozhlas. Připravuje a moderuje hudební bloky pro vysílání digitální stanice D-dur.

 

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.