čtvrtek, 8. únor 2018

Moravskoslezské tajemství – festival Gradus ad Parnassum

Napsal(a) 

Klavírní kurzy Martina Kasíka, foto Gradus ad Parnassum Klavírní kurzy Martina Kasíkafoto: Gradus ad Parnassum

V červenci loňského roku mi přišel od Lukáše Michla e-mail s nabídkou, zda bych byl ochoten připravit pro třetí ročník festivalu Gradus ad Parnassum přednášku o instruktivních klavírních skladbách Ilji Hurníka. Přiznávám, že jsem byl tehdy hodně překvapený. O Lukáši Michlovi samozřejmě vím – je výborný pianista a vede Katedru klávesových nástrojů na Fakultě umění Ostravské univerzity. Ale o existenci festivalu Gradus ad Parnassum jsem do té doby neměl nejmenší tušení. Začal jsem pátrat po detailnějších informacích a ke svému úžasu jsem zjistil, že se jedná o naprosto unikátní záležitost – přinejmenším v našich luzích. Festival Gradus ad Parnassum, jehož pořadatelem je Katedra klávesových nástrojů Fakulty umění Ostravské univerzity, se totiž věnuje výhradně klavírní tvorbě pro děti. Je určený především žákům a učitelům ZUŠ, ale zároveň také studentům ostravské Katedry klávesových nástrojů. Koncepce festivalu je velmi nápaditá a svým způsobem ojedinělá. Účastníci mají jednak možnost seznámit se formou přednášky detailněji s kompletní instruktivní klavírní tvorbou některého ze známých českých skladatelů; mladí klavíristé ze ZUŠ a z Ostravské univerzity pak mohou skladby vybraného autora, které si připravili pro festival, konzultovat na festivalových klavírních kurzech s některým z našich renomovaných pianistů. Vyvrcholením festivalu je závěrečný koncert účastníků kurzů, který se koná ve Studiu 1 Ostravského rozhlasu. Rozhlas tento koncert zaznamenává a následně ho odvysílá v rámci cyklu Slovo o hudbě. Všechny festivalové aktivity Ostravská univerzita navíc ještě natáčí. Nahrávky jsou brzy po skončení festivalu zpřístupněné posluchačům na univerzitních webových stránkách a slouží jim jako studijní materiály. Celou tuto jedinečnou akci poněkud limituje to, že je určena pouze školám v Moravskoslezském kraji. A to je také možná i hlavním důvodem, proč informace o festivalu nepronikly za jeho hranice.

Martin Kasík s nejmladším účastníkem Štěpánem Novotným, foto Gradus ad Parnassum Martin Kasík s nejmladším účastníkem Štěpánem Novotnýmfoto: Gradus ad Parnassum

První ročník festivalu proběhl v roce 2016 a byl věnovaný Luboši Slukovi, který je pravděpodobně jedním z nejproduktivnějších autorů instruktivních klavírních skladbiček u nás. O Slukově tvorbě pro děti pohovořil Eduard Douša, jeho skladbám pro malé pianisty věnovala svou prezentaci Eliška Novotná, zástupkyně vedoucího Katedry klávesových nástrojů Ostravské univerzity, a ve video ukázkách proběhla metodická instruktáž Jany Vondráčkové, která taktéž působí na Ostravské univerzitě. V průběhu festivalu uspořádal Ivan Klánský z pražské AMU interpretační kurzy zaměřené na Slukovu instruktivní tvorbu  a celá akce vyvrcholila závěrečným koncertem v rozhlasovém studiu.

Druhý festivalový ročník byl věnovaný Klementu Slavickému, jenž dnes patří na dětských klavírních soutěžích k nejhranějším moderním českým autorům. Přednášky o jeho instruktivní tvorbě se ujal člověk nadmíru povolaný: Tomáš Slavický, skladatelův vnuk. Klavírní kurzy vedl, stejně jako na prvním ročníku, Ivan Klánský.

Letošní, již třetí ročník festivalu proběhl na ostravské Fakultě umění ve dnech 2. – 3. února 2018. Byl tentokrát věnovaný ne jednomu, ale dokonce dvěma autorům: Iljovi Hurníkovi a Petru Ebenovi, které lze považovat za klasiky naší dětské klavírní tvorby. Spojení jejich jmen nebylo náhodné – oba k sobě měli umělecky velmi blízko (oba mj. společně vytvořili Českou Orffovu školu) a navíc byli příbuzní (Petr Eben si vzal za ženu Hurníkovu sestru Šárku).

Eliška Novotná, foto Gradus ad Parnassum Eliška Novotnáfoto: Gradus ad Parnassum

Moje přednáška o instruktivní klavírní tvorbě Ilji Hurníka byla zařazená do programu prvního festivalového dne (2. 2. 2018). Mimořádně příjemným překvapením pro mne byla hojná účast posluchačů i to, že mé publikum bylo nesmírně pozorné a vnímavé. Po své přednášce jsem se už mohl plně věnovat dalším festivalovým aktivitám. Klavírní kurzy vedl tentokrát Martin Kasík, jeden z našich nejvýznamnějších současných pianistů, a bylo skutečně požitkem ho sledovat, co dokázal v Hurníkových a Ebenových skladbičkách objevit. Všechny děti hrály obdivuhodně, což jsem oceňoval tím spíš, že výuka probíhala před publikem. Těžko bych si mezi dětskými interprety vybíral, ale kdybych opravdu musel jmenovat své favority, pak na mě nejvíc zapůsobila trojice mladých pianistů v sobotním dopoledni: desetiletá Karolína Chalotová ze ZUŠ Havířov, která disponovala překrásným zpěvným tónem a měla ohromný cit pro rubata, po ní dvanáctiletý Matyáš Palian ze ZUŠ Karviná, který nadchl svou strhujícím rytmičností, a desetiletý Jakub Stryja ze ZUŠ Třinec, pro něhož je hra na klavír zjevně tou nejdůležitější činností na světě a který pohotově reagoval na sebemenší pokyn Martina Kasíka.

Druhý festivalový den (sobota 3. 2. 2018) byl zčásti opět vyplněný klavírními kurzy. Hlavním bodem dopoledního programu byla pak přednáška o Ebenově instruktivní tvorbě Kateřiny Vondrovicové, autorky významné ebenovské monografie. Kateřina Vondrovicová se bohužel nemohla osobně festivalu zúčastnit, a tak její text, proložený zajímavým obrazovým materiálem, přečetla Eliška Novotná. Poslouchal jsem její přednes s obrovským potěšením: Eliška Novotná má totiž neobyčejně příjemnou barvu hlasu a mimořádně kultivovaný mluvený projev.

Klavírní kurzy Martina Kasíka, foto Gradus ad Parnassum Klavírní kurzy Martina Kasíkafoto: Gradus ad Parnassum

Večer, po odpoledních zvukových zkouškách, následoval zlatý hřeb festivalu: slavnostní koncert frekventantů klavírních kurzů ve Studiu 1 Ostravského rozhlasu. Vystoupilo na něm neuvěřitelných 22 účinkujících, kteří hráli výhradně jen díla Hurníkova a Ebenova, od těch nejlehčích, kterých se ujali ti nejmenší pianisté, až po ta nejnáročnější, která provedli studenti a pedagogové ostravské Katedry klávesových nástrojů. Všichni hráli výborně – a přestože je živé natáčení vždycky psychicky nesmírně náročné, nepřihodilo se nikomu nic závažného, co by stálo za řeč. Dětské výkony byly kouzelné bez výjimky. K nejsilnějším mým dojmům patřilo vystoupení nejmladšího účastníka festivalu, šestiletého Štěpána Novotného ze ZUŠ Havířov, který hrál Ebenovy skladbičky Bílá plachetnice a Zvony před usnutím tak klidně a vyrovnaně, jako by celý svůj život nedělal nic jiného, než natáčel v rozhlase. Trojice mladých dam Anastázie Štěpánková, Zuzana Prymusová a Anna Aronová ze ZUŠ Háj ve Slezsku si připravila kuriózní skladbu Ilji Hurníka pro klavír na šest rukou. Souhra tří pianistů u jednoho nástroje je velmi náročná záležitost, ale všechny tři mladé dámy ji zvládly víc než se ctí. Daniela Vondráčková a Martin Pančocha jsou studenty Ostravské univerzity a o jejich provedení Ebenova čtyrřučního cyklu Hájíčku zelený se nedá napsat nic jiného, než že bylo mladistvě svěží a profesionální v tom nejlepším slova smyslu. Zpěvačka Dominika Škrabalová zpívala půvabně a citlivě Ebenův písňový cyklus Šestero piesní milostných. Klavírního doprovodu se ujal Lukáš Michel – a po doznění cyklu jsem si musel přiznat, že jsem nikdy neslyšel hrát klavírní part barevněji a inspirovaněji. Naprosto strhující byla Ebenova Toccata v podání Tomáše Tomčaly. A v závěru festivalu zajiskřily jako ohňostroj náročné čtyřruční Variace na Pergolesiho téma od Ilji Hurníka, které přednesli pedagogové Ostravské univerzity Jana Vondráčková a Alexandr Starý. Oduševnělé průvodní slovo ke koncertu připravila Kateřina Michlová, ale kvůli její zdravotní indispozici se ho opět ujala Eliška Novotná. Četla ho tak dobře, že – kdyby ji přestal bavit klavír (což se, doufám, nestane) – by mohla být skvělou rozhlasovou hlasatelkou.

Neméně než program festivalu jsem obdivoval organizátory celé akce. Lukáš Michel, Eliška Novotná a Jana Vondráčková zvládali vše s obdivuhodným nadhledem. Po celé dva dny jsem nezažil, že by se vyskytl jediný problém, který by nedokázali řešit vstřícně a s úsměvem. A tak se jen těším, že se podobného festivalu dočkáme někdy třeba i v jiných krajích.

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.