pondělí, 15. leden 2018

Mezinárodní letní škola staré hudby ve Valticích vstupuje do jubilejního 30. ročníku

Napsal(a) 

Barokní noc, foto Lenka Kosmáčková Barokní nocfoto: Lenka Kosmáčková

Mezinárodní letní škola staré hudby pořádaná každoročně od roku 1985 Společností pro starou hudbu se po prvních čtyřech kroměřížských ročnících usídlila v jihomoravském městečku Valtice. Toto inspirativní místo s bohatou historií, krásnými památkami a všeobjímajícími vinicemi, jak je známe dnes, zažili účastníci ročníku 1989 ještě jako zapomenutý kout naší země s "železnou oponou" doslova za humny. Mezinárodní letní školu staré hudby v posledních letech pravidelně navštěvuje přes 300 účastníků z řad amatérských hudebníků, studentů, ale i mladých profesionálů, kteří pod vedením zkušených lektorů společně tráví týden plný nejen intenzívní práce, ale především radosti ze staré hudby, historických tanců a barokního divadla. Jubilejní 30. ročník letní školy se bude konat ve dnech 7. - 15. července 2018, podrobné informace k programu a přihlašování budou zanedlouho zveřejněny na webu kurzů.. Nedílnou součástí letní školy vždy byly večerní koncerty lektorů a účastníků, ze kterých se postupem času zformoval týdenní festivalový program Hudební rendez-vous. Připomeňme si na tomto místě ten uplynulý, již sedmý, který proběhl ve dnech 9. - 15. července 2017 v rámci 29. ročníku Mezinárodní letní školy staré hudby a byl naplněn řadou nevšedních hudebních zážitků, o něž se postarali nejen lektoři a účastníci kurzů, ale také hosté. Našemu jistě neúplnému výčtu musíme bohužel předeslat, že tento ročník se nesl také ve smutném znamení nedávné ztráty předsedkyně Společnosti pro starou hudbu, muzikoložky Michaely Freemanové, která byla nejen jedním z pilířů valtických kurzů, ale především osobností mající zcela zásadní zásluhy o pronikání historicky poučené interpretace staré hudby do Československa na přelomu 80. a 90. let 20. století. Její památce byl věnován koncert Petry Matějové a členů souboru Musica Florea, komentovaná diskotéka muzikologa Marca Niuba a také zádušní mše, kde v podání účastníků letní školy zazněl gregoriánský chorál, skladby A. V. Michny z Otradovic, V. K. Holana Rovenského a P. Ebena.

Úvodní koncert Hudebních rendez-vous patřil souboru Ensemble Inégal, který s velkým úspěchem provedl nově rekonstruovanou verzi Michnovy Loutny české. V nastudování hráčky na kladívkový klavír Petry Matějové a členů souboru Musica Florea (Eleonora Machová – housle, Lýdie Cillerová – viola, Marek Štryncl – violoncello) mělo publikum středečního koncertu jedinečnou příležitost vyslechnout novodobou premiéru Klavírního kvartetu Václava Jana Tomáška a Beethovenovu Symfonii č. 3 Es dur Eroica v dobové úpravě Ferdinanda Riese též pro klavírní kvartet. Nejen objevná dramaturgie, ale především virtuózní výkony interpretů byly odměněny nadšeným aplausem.

Barokní noc, foto Lenka Kosmáčková Barokní nocfoto: Lenka Kosmáčková

Lektorské koncerty bývají v posledních letech vždy dva a z pohledu účastníků kurzů patří k nejoblíbenějším. První z nich letos začal opravdu „starou“ hudbou – zpěvem Graduale ze švýcarského kláštera Sankt Gallen z konce 10. století ve svébytném podání Marcina Bornuse Sczycińského. Své pěvecké mistrovství předvedla také temperamentní sopranistka Beatriz Lafont ve skladbách G. Cacciniho a H. Le Baillyho, jednak s vlastním theorbovým doprovodem, jednak ve spolupráci s loutnistou Brianem Wrightem. Jedinečné interpretační schopnosti a samozřejmou virtuozitu prokázali ve skladbách N. Corradiniho, A. Gabrieliho, A. Vivaldiho, G. Ph. Telemanna a J. S. Bacha také další zúčastnění lektoři – hráč na cink Richard Šeda, hráči na zobcovou flétnu Peter Holtslag a tradiční účastník valtických kursů Petr Zejfart, dále vždy precizní gambista Michael Brüssing, cembalista Pieter-Jan Belder, varhaník Jürgen Bannholzer, hobojistka Luise Haugk, houslisté Magdalena Malá a Jiří Sycha, flétnistka Lucie Dušková a fagotistka Györgyi Farkas.

Druhý lektorský koncert, v němž se k některým z interpretů prvního koncertu ve skladbách Palestrinových, Rognoniho, Montalbanových, Frescobaldiho, Kerllových, Telemannových a Rameauových připojili flétnisté Julie Braná, Marek Špelina a Jakub Kydlíček, varhaníci Robert Hugo a Lukáš Vendl, violoncellistka (a příležitostná kontrabasistka) Irmtraud Hubatschek a tenorista Johannes Weiss se nesl ve znamení drobných muzikantských či scénických žertů. Postarali se o ně jak Jakub Kydlíček nebo Richard Šeda, tak především sólisté Jiří SychaLucií Duškovou (mj. za vydatného přispění spolehlivého spolupracovníka všech lektorů, ladiče a cembalisty Filipa Dvořáka), nejprve v temperamentních skotských aires a poté v tancích zapsaných ve Vietorisově kodexu a levočských tabulaturách. Také za ně sklidili potlesk vskutku frenetický stejně jako interpreti čtyřvěté Telemannovy Tafelmusik pro zobcovou flétnu, dvě příčné flétny a continuo, v níž se v sólovém partu zobcové flétny v jednotlivých větách postupně vystřídali Julie Braná, Peter Holtslag, Marek Špelina a v poslední větě pak dokonce cembalista (ale také excelentní flétnista) Pieter-Jan Belder.

Taneční třída MLŠSH, foto Lenka Kosmáčková Taneční třída MLŠSHfoto: Lenka Kosmáčková

Valtická barokní noc

Ve čtvrtek 13. července obohatila program festivalu Valtická barokní noc, komponovaný hudebně-divadelně-taneční večer probíhající v prostorách valtického zámku (v jízdárně, barokním divadle, zámecké kapli i na nádvoří) a zakončený ohňostrojem v zámecké zahradě. Barokní noc zahájil koncert souborů Musica Florea a Collegium Floreum nazvaný "Sladká slova z Parnasu", kde zazněl výběr skladeb autorů českého a francouzského baroka. Poté se publikum rozdělilo do tří skupin, které postupně navštěvovaly všechny další produkce, skupina čekající v zámecké jízdárně se mohla zúčastnit výuky barokního tance pod vedením lektorky Kateřiny Klementové. Zámecká kaple patřila (výjimečně nebarokně) členkám souboru Tiburtina Ensemble (Hana Blažíková, Daniela Čermáková, Barbora Kabátková) a jejich interpretačnímu umění v oblasti gregoriánského chorálu a středověkého vícehlasu. Nádvoří valtického zámku opanoval divadelní soubor Geislers Hofcomoedianten, spojený především se sporckovským Kuksem, který nabídl „pouliční“ verzi obrazů, k nimž jej inspiroval Komenského Orbis pictus. Prostory zámeckého divadla potom roztančil brněnský soubor Alla Danza (a doprovázející hudebníci vedení Jakubem Kydlíčkem) v pasticciu Le ballet des éléments aneb V moci živlů nastudovaném Františkem Dofkem.

Závěrečné koncerty účastníků

Páteční večer se odehrával v prostorách farního kostela Nanebevzení Panny Marie ve znamení prvního z řady závěrečných koncertů účastníků letní školy. Na úvod se představila třída ranního rozezpívání, kterou již dlouhá léta – vždy od osmi hodin ráno – vede Eva Káčerková. Z dalších interpretů zaujal především flétnový ansámbl ze třídy Marka Špeliny s Canzon Primi Toni à 10 G. Gabrielliho, Vivaldiho Concerto a moll pro sopraninovou zobcovou flétnu se sólistou Matyášem Houfem, flétnistka Alžběta Chlubnová (oba ze třídy Petra Zejfarta) a kytarové duo Ivana Michalovičová a Kristina Vonková ze třídy Briana Wrighta. Závěr koncertu patřil sólistům a sboru (převážně amatérských zpěváků), kteří pod vedením Lukáše Vendla nastudovali a přesvědčivě provedli výběr z cyklu Membra Jesu Nostri D. Buxtehudeho a moteto J. H. Scheina Freue dich des Weibes deiner Jugend. Sobotní koncertní maraton již tradičně zahájilo odpolední vystoupení dětské třídy vedené Evou Káčerkovou a dětského orchestru s dirigentem Lukášem Jankem. Děti nadchly přítomné nejen svou bezprostředností, ale také intonačně čistým zpěvem, nadšením ze společného muzicírování a mnozí sólisté i výrazným hudebním talentem. Obdivuhodné bylo i množství nastudovaných skladeb, které se děti v průběhu týdne naučily. Vystoupení tanečních tříd vykouzlilo v zámecké jízdárně atmosféru dvorských slavností, které umocnily dobové kostýmy. Lektorky Letizia Dradi, Kateřina Klementová a Hana Slačálková představily výsledky práce ve svých třídách, kde se věnovaly tancům od 15. do 18. století, vše za doprovodu živé hudby. Další ochutnávka toho nejlepšího z vokálních i instrumentálních tříd následovala bezprostředně po tanečnících. Na druhém závěrečném koncertě účastníků letní školy vystoupili převážně pokročilí studenti a mladí hudebníci, jejichž interpretační výkony již dosahují profesionální úrovně a jsou velkým příslibem do budoucna. Za zmínku určitě stojí violoncellista Matyáš Keller, flétnistky Klára Štrynclová a Anna Špelinová nebo nevidomá cembalistka Olga Petrovic. Úvod sobotního večera zajistila "barokní dechovka" ze třídy fagotistky Györgyi Farkas hrající ryčné francouzské skladby. V následujícím bloku ansámblových vystoupení excelovala sopranistka Michaela Králová jako nymfa v Monteverdiho skladbě Lamento della Ninfa, zdatně jí sekundovalo mužské trio Karel Procházka, Jan Němeček a Jan Hartinger. Druhá polovina večera byla věnována pásmu Láska a nenávist, kde se představili studenti ze třídy barokního herectví, kterou vedl lektor Lorenzo Charoy, barokní orchestr s dirigentem Markem Štrynclem a sbor Lukáše Vendla. Francouzskou barokní hudbu střídaly jednotlivé dramatické výstupy a závěr velkolepě korunoval sbor z Lullyho baletu Le triomphe de l'amour.

Barokní noc, foto Lenka Kosmáčková Barokní nocfoto: Lenka Kosmáčková

 
Mezinárodní letní škola staré hudby ve svých počátcích suplovala chybějící odborné školství, které by v Československu a později v České republice umožňovalo specializované studium historicky poučené interpretace staré hudby. Kdo z dnešní generace čtyřicátníků etablovaných ve světě staré hudby snad někdy v létě nenavštívil valtické kurzy? Situace dnešních studentů je v tomto ohledu výrazně lepší a otevřené hranice navíc umožňují rozšířit si své obzory v zahraničí. Mohlo by se tedy zdát, že Mezinárodní letní škola staré hudby už dávno ztratila svůj původní význam, ovšem neutuchající zájem účastníků i jedinečná tvůrčí atmosféra dokládají, že tomu tak zdaleka není. Naopak, v dnešním světě zprostředkovávaném do značné míry elektronickými médii je ostrůvek, kde lze autenticky prožít neopakovatelný týden s krásnou hudbou a tancem, milými lidmi, dobrým vínem a nezapomenutelnými zážitky, nezpochybnitelnou komoditou.

Proč se tak ráda vracím do Valtic aneb Valtické kurzy očima účastníka

Šárka Dohnalová

Na letní škole ve Valticích jsem byla dvakrát a jsem rozhodnutá tam jet znovu. Jsou samozřejmě místa, na která se člověk vrací z pouhé setrvačnosti, ze sentimentu nebo z lenosti udělat změnu. Valtické kurzy ale nejsou ten případ. K tomu, že na ně nedám dopustit, mám dobré důvody.

Je vždycky trochu nebezpečné získat pocit, že existuje jedna správná cesta, jeden správný pohled – třeba jeden správný způsob interpretace gregoriánského chorálu. A to se vám ve Valticích rozhodně nestane. Dva roky po sobě jsem navštívila tu samou dílnu, ovšem pod vedením jiného lektora. Poprvé vedl chorální třídu Jiří Hodina, podruhé Marcin Bornus-Szczyciński. Myslela jsem, že si na druhém ročníku připomenu, rozšířím a doplním to, co jsem se naučila na tom prvním. Místo toho jsem zjistila, že přístupy dvou lidí – ač oba velmi fundované a argumentačně podložené – mohou být někdy i v zásadním rozporu. Jsem za ten rozpor víc než vděčná. Můžu si vybrat, která cesta je mi bližší. Nebo taky můžu vzít obě na vědomí a přemýšlet o nich. Máloco mě ostatně motivuje k přemýšlení tolik jako spor dvou odborníku takřka v přímém přenosu. Pustit ke slovu dva lidi tak odlišného pohledu není vůbec samozřejmost. Organizátoři MLŠSH tu odvahu mají.

Jsem už zvyklá, že když chci naživo slyšet kvalitně zahranou barokní hudbu, nezbývá mi než navštívit koncert. Spořádaně usednout do nepohodlného křesla a hodinu sedět jako přibitá a poslouchat muziku, která byla leckdy ve skutečnosti zamýšlena třeba jako doprovod ke společnému hodování. Ve Valticích se myslím výborně daří tuhle naši podivnou praxi narušovat. Poučeně interpretovaná umělecká tvorba tu není odkázána jen do koncertních sálů. Zaznívá ve svém přirozeném prostředí, ve své autentické funkci a za logických okolností. Liturgický zpěv doprovází mešní obřad, během Barokní noci sledujete divadlo se skleničkou v ruce. A nezřídka máte pocit, že to funguje lépe než v tom sále.

Nejsem herečka, ale pozorovat divadelní práci mě vždycky bavilo a v jistém smyslu obohacovalo. Nehraju na cembalo, ale to neznamená, že pro mě není poučné sledovat, jak se s hrou na něj vyrovnává někdo jiný, jak naloží s výrazem, jak naloží s technickým problémem. Na koncertě vidím už jenom výsledek, ale vidět cestu, která k tomu výsledku vedla, je pro mě možná zajímavější a rozhodně poučnější. Takovou příležitost mám velmi zřídkakdy, ale ve Valticích ta možnost je. Dílen se lze účastnit i pasivně, můžete navštívit každý den jinou, porovnat, jak pracuje který lektor (a třeba zjistit, že příští rok se k němu chcete zapsat), nebo prostě jenom pozorovat, jak a kam se účastníci pod jeho vedením posouvají.

Jsou samozřejmě i další důvody, proč tak ráda jezdím právě do Valtic, v neposlední řadě je to překrásné místo. Výše zmíněné je pro mě ale nejdůležitější. Kdybych pro to měla hledat klíčová slova, padaly by výrazy jako obnaženost, rozmanitost, přirozenost, pravdivost. Proto se do Valtic rozhodně vrátím i příští rok.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.