středa, 27. listopad 2013

Metál

Napsal(a) 

Pravoslav Kohout Pravoslav Kohout

Původně jsem se chtěl podělit o dojmy z udílení prezidentských státních vyznamenání 28. října a z letošních cen ministerstva kultury. Jistě by se dalo dlouze psát o radosti nad cenou pro Jiřího Černého, u něhož je to stejně nesporné jako před dvěma lety u Lubomíra Dorůžky, o podobné radosti nad medailí za zásluhy pro Soňu Červenou, která ji však měla dostat přinejmenším už v roce 2005 ke svým osmdesátinám, o témže ocenění pro Zdeňka Mahlera, jenž výrazně zasáhl do popularizace české (zvláště pak hudební) historie, o (viděno prizmatem české kytarové scény a světa) určitých rozpacích nad medailí pro Lubomíra Brabce, dal by se vést diskurs, jestli právě Jiří Suchý měl dostat Řád Tomáše Garrigua Masaryka coby bonus k někdejší medaili Za zásluhy a jestli jeho stopa je stejně hluboká jako u držitelů tohoto vyššího státního vyznamenání například z roku 1991 – Bohuslava Martinů, Rudolfa Firkušného, Rafaela Kubelíka... Upustil jsem však od toho, protože chci být výjimečně velmi osobní! Ti, kteří čtou HARMONII pravidelně, si jistě všimli občasných reflexí a glos Pravoslava Kohouta . Například jeden čtenář mu vyjádřil své uznání těmito slovy: „...vládne jak myšlenkou, tak jazykem. Obojím se drasticky odlišuje od drtivé většiny současných komentátorů.“ Umění myšlenky a jazyka není jen výsledkem kariéry houslisty (byl mimo jiné zakladatelem Kocianova kvarteta) a pedagoga (v 90. letech se zásadně zasloužil o to, že nebyl ponížen, ne-li rozkotán unikátní systém základního uměleckého školství), ale má to coby syn violoncellisty Smetanova kvarteta nejspíše i v genech. Kdybych mohl, dal bych mu metál za zásluhy o hudbu a školství. Takto mu k jeho aktuálním sedmdesátinám přeji plnou míru radosti, břitkého humoru bez servítků, ducha plných i ducha sprostných myšlenek.☺

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.