pondělí, 23. červen 2014

Malá poznámka o velkém umělci

Napsal(a) 

Čeněk Pavlík a Miroslav Sekera Čeněk Pavlík a Miroslav Sekera
Chtěl bych upozornit na jeden jev. V Praze se občas celkem nenápadně uskuteční hudební událost, která má umělecké parametry srovnatelné se špičkovými rudolfinskými koncerty. Organizují je nadšenci  z různých spolků, škol, či prostě přátelských seskupení milovníků hudby. Většinou tyto akce  nemají jinou propagaci než nějaký druh osobního pozvání či mailovou zprávu a uskutečňují se v prostorách, které jsou buď v majetku některého ze zúčastněných, či téměř doslova za hubičku. Dostávají tak ráz setkání  společnou slastí sblížené komunity a jsou vlastně jakousi hudební paralelou dřívějšího domácího divadla. Pozvání překvapivě rádi přijímají i renomovaní umělci, kteří zde hrají též za hubičku  – mají totiž možnost se setkat se zajímavými lidmi, kteří stejně jako oni nemají čas se jindy scházet, a současně si mohou před znalým publikem a bez rizika ověřit připravovaný koncertní program či repertoár. Byl jsem nedávno na jedné z takových akcí. Pořádali ji přátelé a „fan klub“ houslisty Čeňka Pavlíka v sálku Emmy Destinové v Kaiserštejnském paláci. Čeněk Pavlík, vítěz Kociánovy soutěže či mezinárodní soutěže Pražského jara, je známý především jako člen proslulého Guarneri tria Praha. Na tomto setkání zahrál s klavíristou Miroslavem Sekerou doslova labužnický program z děl Beethovena, Dvořáka a Smetany způsobem konkurujícím našim nejproslulejším houslistům.  Uvědomil jsem si, že málokdo dnes zná a natož využívá jeho sólistický potenciál. Je to asi i tím, že Pavlík je noblesní introvertní osobnost a na rozdíl od jiných se sám nikam neprosazuje. Je to škoda, publikum přichází o umění jednoho z našich nejzajímavějších představitelů současné houslové generace. Chtěl bych proto alespoň takto Čeňka Pavlíka všem pořadatelům koncertů připomenout. Jsem přesvědčen, že tento umělec na naši sólovou scénu patří a že se jim jeho angažmá vyplatí. Nemohl by třeba Český spolek pro komorní hudbu zahájit jako první ? ...

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.