Malá poznámka o velkém umělci

Chtěl bych upozornit na jeden jev. V Praze se občas celkem nenápadně uskuteční hudební událost, která má umělecké parametry srovnatelné se špičkovými rudolfinskými koncerty. Organizují je nadšenci  z různých spolků, škol, či prostě přátelských seskupení milovníků hudby. Většinou tyto akce  nemají jinou propagaci než nějaký druh osobního pozvání či mailovou zprávu a uskutečňují se v prostorách, které jsou buď v majetku některého ze zúčastněných, či téměř doslova za hubičku. Dostávají tak ráz setkání  společnou slastí sblížené komunity a jsou vlastně jakousi hudební paralelou dřívějšího domácího divadla. Pozvání překvapivě rádi přijímají i renomovaní umělci, kteří zde hrají též za hubičku  – mají totiž možnost se setkat se zajímavými lidmi, kteří stejně jako oni nemají čas se jindy scházet, a současně si mohou před znalým publikem a bez rizika ověřit připravovaný koncertní program či repertoár. Byl jsem nedávno na jedné z takových akcí. Pořádali ji přátelé a „fan klub“ houslisty Čeňka Pavlíka v sálku Emmy Destinové v Kaiserštejnském paláci. Čeněk Pavlík, vítěz Kociánovy soutěže či mezinárodní soutěže Pražského jara, je známý především jako člen proslulého Guarneri tria Praha. Na tomto setkání zahrál s klavíristou Miroslavem Sekerou doslova labužnický program z děl Beethovena, Dvořáka a Smetany způsobem konkurujícím našim nejproslulejším houslistům.  Uvědomil jsem si, že málokdo dnes zná a natož využívá jeho sólistický potenciál. Je to asi i tím, že Pavlík je noblesní introvertní osobnost a na rozdíl od jiných se sám nikam neprosazuje. Je to škoda, publikum přichází o umění jednoho z našich nejzajímavějších představitelů současné houslové generace. Chtěl bych proto alespoň takto Čeňka Pavlíka všem pořadatelům koncertů připomenout. Jsem přesvědčen, že tento umělec na naši sólovou scénu patří a že se jim jeho angažmá vyplatí. Nemohl by třeba Český spolek pro komorní hudbu zahájit jako první ? ...