středa, 15. duben 2015

Magdalena Kožená bude první rezidentkou České filharmonie

Napsal(a) 

Magdalena Kožená, foto Harald Hoffmann/DG Magdalena Koženáfoto: Harald Hoffmann/DG

Jedním z nejpodařenějších hudebních portrétů, které Česká televize po roce 2000 vyprodukovala, byl v roce 2008 dokument Magdalena. Charismatická zpěvačka Magdalena Kožená v něm sebeironicky vypráví ve stylu zpívaného barokního recitativu svůj životní příběh od „neskutečného snu malé holčičky ke skutečnému životu mezinárodní pěvecké hvězdy“. Věrohodně vystihl vnitřní i vnější svět slavné zpěvačky, která je více než 15 let součástí výsluní pěveckého světa.

Setkal jsem se s ní nebo s jejím zpěvem mnohokrát. Poprvé to bylo v roce 1995 po jejím triumfu na soutěži v Salcburku, který jí otevřel dveře do světa. Řada recitálů v Praze, od prvního, bachovského, v roce 1996, kdy byla Dvořákova síň Rudolfina poloplná a někteří hudební kritikové se vyjadřovali o jejím hlasu buď pohrdavě nebo shovívavě, až po zatím poslední, bouřlivě oceňovaný, v roce 2014. Mezitím zpívala téměř ve všech důležitých hudebních lokacích Evropy, získala si obecenstvo newyorské Metropolitní opery, porodila tři děti, dělala zázemí svému snad ještě vytíženějšímu manželovi, siru Simonu Rattleovi, hudebnímu řediteli Berlínské filharmonie, a zaznamenala svoje umění na řadě nahrávek.

Magdalena Kožená, foto Harald Hoffmann/DG Magdalena Koženáfoto: Harald Hoffmann/DG
V roce 1999 podepsala v Hamburku i díky lobbingu české pobočky PolyGramu (dnešní Universal Music) první kontrakt s gramofonovým světovým leaderem, společností Deutsche Grammophon, které zůstává věrná dodnes. Během let se její jméno objevilo na celkem 37 titulech, z toho recitálů bylo 15, jež mají stabilně vysokou úroveň a mnohé z nich měly oslavné kritiky a sklidily důležité ceny. Určitě jsou to desky Lettere Amorose (2010), Songs my mother taught me (2008),  Mozart -  Arias (2006), Lamento (2005), French Arias (2003), Le belle immagini (2002) nebo Love Songs (2000). Přes všechny nepopiratelné kvality všeho, co natočila, se však rád vracím k začátku její světové slávy – nahrávce árií z kantát a oratorií Johanna Sebastiana Bacha z roku 1996 (celosvětové vydání je z roku 1999), kde ji doprovázel český soubor Musica Florea. Ačkoliv tento snímek není technicky tak dokonalý jako pozdější,  je v tom obrovské nadšení, srdce a mládí v rozpuku sil. Už tehdy bylo jasné, že malá země ve středu Evropy dala po delší době světu mimořádný hlas.

Jenomže skvělých hlasů se rodí stále relativně hodně. Čím je tedy Magdalena Kožená tak výjimečná, že patří tak dlouho do pěvecké elity? Kromě snadno rozpoznatelného témbru je to její komplexní osobnost – vysoká míra inteligence, schopnost syntézy i analýzy a komparace, totální propojení zpěvu a obsahu textu či operní role, přirozená oduševnělost, bezchybný cit pro styl, flexibilita, respekt vůči posluchači a divákovi a pokora! Její hlas není omračující, možná může některými specifiky provokovat, ale už po několika minutách vás vtáhne do své hry, či spíše do světa tvůrců hudby i slova. Něco ze základů dnes už zralého umění získala v rodině,  školením, audiovizuální spoluprací s klavíristy, dirigenty, režiséry, kolegy na jevištích a jinými muzikanty, něco ale prostě dostala geneticky darem a ona to pouze přijala a rozvíjela. Mimochodem neznám žádného jiného zpěváka či zpěvačku z bývalého tzv. Východního bloku, kdo by byl schopný na světové úrovni interpretovat  hudbu od Claudia Monteverdiho po Benjamina Brittena, Lucia Beria nebo Víta Zouhara!

A právě Magdalena Kožená se stane v jubilejní 120. sezoně 2015/2016 prvním rezidenčním umělcem České filharmonie. V Rudolfinu představí čtyři náročné programy, přičemž v jednom ji doprovodí na klavír její manžel, a jeden jazzový program v Lucerně. Možná nejvíc se těším na dramaturgicky vymazlený říjnový písňový recitál s Dame Mitsuko Uchidou, jenž je součástí evropského turné. Podium Rudolfina se tak stane důležitou konstantou její sezony, kdy v březnu a v dubnu se podílí v Baden Badenu na provedení Růžového kavalíra, v květnu nabídne několika evropským městům recitál s Mitsuko Uchidou, v červnu francouzské barokní árie s Le Concert d´Astrée (včetně zastávky 25. 6. na zámku ve Valticích). Mediálním vrcholem pak bude 11. září koncert s Vídeňskou filharmonií na BBC Proms v Royal Albert Hall. Rezidence u České filharmonie je sice součástí jejího delšího plánu rezidencí v několika evropských hudebních centrech, nicméně  nás může těšit, že páteří podzimu Magdaleny Kožené bude pražské Rudolfinum.   

Magdalena Kožená, foto Harald Hoffmann/DG Magdalena Koženáfoto: Harald Hoffmann/DG

Rezidence Magdaleny Kožené v rámci sezony České filharmonie 2015/16:

10. 10. 2015, Dvořákova síň

Magdalena Kožená, Mitsuko Uchida (klavír)

Robert Schumann: Básně královny Marie Stuartovny, op. 135

Hugo Wolf: Písně na Mörikeho

Antonín Dvořák: Milostné písně op. 83

Arnold Schoenberg: Kabaretní písně

 

18.11. – 20. 11. 2015, Dvořákova síň

Magdalena Kožená,  Česká filharmonie, dirigent Robin Ticciati

Gabriel Fauré: Pelleas a Melisanda, suita pro orchestr, op. 80

Claude Debussy: Zapomenuté popěvky

Gustav Mahler: Symfonie č. 4  G dur

 

19. 1. 2016, Dvořákova síň

Magdalena Kožená, sir Simon Rattle – klavír, komorní soubor

Ernest Chausson: Věčná píseň op. 37

Igor Stravinskij: Tři písně na texty Williama Shakespeara

Maurice Ravel: Malgašské písně

Richard Strauss: Tři Oféliiny písně, op. 67

Johannes Brahms: Pět Oféliiných písní pro smyčcové kvarteto a hlas Dvě

Písně, op. 91, pro klavír, violu a hlas

Leoš Janáček: Říkadla

Antonín Dvořák: Výběr z písní

 

24. 2. 2016, 26. 2. 2016,  Dvořákova síň

Magdalena Kožená, La Cetra Barockorchester Basel, dirigent Andrea Marcon

Claudio Monteverdi:

Árie „Disprezzata Regina“ z opery L’incoronazione di Poppea

Claudio Monteverdi:

Árie z opery L’incoronazione di Poppea

Luciano Berio: Sekvence III

Vít Zouhar: Ariadna má problém (světová premiéra)

Claudio Monteverdi: Souboj Tankreda a Klorindy

Ondřej Havelka - režie scénického pojetí

 

Magdalena Kožená & Ondřej Havelka a jeho Melody Makers

Cole Albert Porter

Lucerna, Praha

 

Pražská rezidence však nebude v sezoně 2015/2016 osamocená. Zároveň bude rezidenční umělkyní v londýnské Wigmore Hall, Berlínské filharmonii, Lucemburské filharmonii, Filharmonii Hamburg a ve Frankfurtské opeře.  

Do programu „Rezidencí 2015/2016“ samozřejmě zařadila také českou hudbu, a potvrdila tak opět svou pověst neúnavné propagátorky naší kultury. „Uvádění české hudby ve svých písňových recitálech nevnímám vůbec jako povinnost, naopak, dělám to často a velmi ráda. Nejenže se mi Janáček či Dvořák dobře zpívají, ale také publikum jejich nádhernou hudbu nadšeně přijímá,“ říká Magdalena Kožená. 

 

Z pracovního diáře Magdaleny Kožené v roce 2015:

Březen – duben: Strauss – Růžový kavalír (Baden-Baden, s Annou Prohaskou, Berliner Philharmoniker a S. Rattlem)

Květen – série s Mitsuko Uchidou (Budapešť – Liszt Academy Concert Centre, Vídeň - Staatsoper, Paříž – Theâtre des Champs-Elysées, Kolín nad Rýnem – Philharmonie) 

Červen – Francouzské barokní árie, série koncertů s Le Concert d´Astrée a Emmanulle Haïm (Condette – Château d´Hardelot, Istanbul -  Hagia Eirene, Valtice – zámek, Petrohrad)

Přelom července a srpna – Austrálie, Australian World Orchestra, Simon Rattle (Sydney Opera House, Melberne Arts Centre)

Září – Birmingham, Symphony Hall. 11. září – BBC Proms, Royal Albert Hall. Wiener Philharmoniker

Říjen – série recitálů s Mitsuko Uchidou (Rotterdam, Londýn, Luxembourg, Praha, Frankfurt n. Mohanem, Hamburg)

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.