Lost Objects. Ztracené předměty v lidských životech – staronové oratorium v ND

Lost Objects. Ztracené předměty. Téma ztráty v lidských životech. Co vše můžeme ztratit? Máme co ztratit? Jak důvěrně známe spojení slov ztratit a najít? Ztráty a nálezy? Kolik souvislostí, citací a asociací si se slovem ztratit vybavujeme?

Neobvyklým a náročným tématem se zabývá oratorium Lost Objects (Ztracené předměty, 2001) amerického skladatelského uskupení Bang on a Can. Autoři David Lang, Michael Gordon a Julia Wolfe v jednom názvu. Jedna společná myšlenka: ztráta + Genitiv.

Lost Objects je postminimalistické oratorium, jehož obsazení tvoří v původním znění soprán, dva kontratenory, komorní smíšený sbor a barokní orchestr ve spojení s rockovou kapelou a s DJ. Inscenace bude 17. prosince uvedena na Nové scéně ND, nicméně v autorizované verzi bez DJ, místo kontratenorů vystoupí mezzosopranistky a hrát se bude v současném ladění (442 Hz). Oratorium sestává z 11 částí a předává asi hodinový proud hudby a textu. Jednotlivé části představují vždy samostatnou jednotnou myšlenku, která je často obsažena již v jejich názvu: I lost a sock, Acoustic: Aphasia, Passenger Pigeon, When any man, I found my enemy’s ox, Fw:Fw: Please look, Lost thing, Two are holding, Not our darkness (Loss of meaning), Were enveloped, Amelia, flying.

Není třeba zdlouhavý úvod, autoři se k jádru věci dostanou už v první části I lost a sock. Po textové stránce se ke slovu hlásí 77 výroků ztráty. Vždy se přitom jedná o typ věty I lost … Má to snad být jakési novodobé vyjádření Charty 77? Tato asociace samozřejmě není na místě. Obsah věty I lost a sock zní velice lehce a úsměvně. Věty I lost my memory, my god nebo my son už ale tak jednoduše z paměti nevymažeme. Další zajímavou hříčkou je část I found my enemy’s ox. Jde o slovo ox, nebo o indirektní opětovné vyjádření slova socks?

Za jeden z hlavních vrcholů díla v textovém aspektu považuji šestou část Fw:Fw: Please look.

Missing Child,

Please look, then forward on..

I am asking you, begging

Please forward this email to

everyone.

I have a daughter named Chelsea.

She has been missing since 4 PM.

If you know anything,

If you see anything,

If you hear anything, please.

All prayers are appreciated.

Celá tato již dvakrát přeposlaná zpráva vypovídá o ztrátě dcery, ale zároveň již skoro i o ztrátě naděje. Z textu je cítit zoufalost a apel na všechny čtenáře. Kolik takových proseb o pomoc vidíme každý den? Jaké myšlenky se nám přitom honí hlavou? „Je to opravdová naléhavá žádost o pomoc? Neměl(a) bych se pro jistotu nejprve podívat na www.hoax.cz?“ Zvykli jsme si žít svůj život elektronicky a těžko se vracet zpět. Zkratky Fw:, PM apod. jsou všem důvěrně známé. A všechno se hromadně, masově předává z ruky do ruky dál a dál. Téma ztráty je několikrát nastíněno, jen z různých úhlů pohledu.

David Lang, foto Peter Serling

Cílem experimentálního oratoria skladatelské trojice Gordon – Lang – Wolfe je připomenout věci, které upadly v zapomnění, o které už nikdo nejeví zájem, které jsou v proudu času ztracené. David Lang přímo uvádí, že žijeme ve světě, který nám nebrání pravidelně odstraňovat vše, co je více než rok staré. Zapomínáme a ztrácíme svoji individuální identitu. Věci jsou zdánlivě víc a víc zastaralé a mizí. Lost Objects jsou jakýmsi bojem za obnovení zapomenutých a ztracených věcí. Hudba díla byla použita ke katalogizaci proudu času a text k vyjádření toho, co autoři považují za důležité.

Vlastně až příliš často mluvíme o ztrátě. „Ztráta paměti, ztratit klíče, Ztracená generace, Ztracená kapela, O ztracené lásce, Ztráta třídní knihy, ztráty a nálezy, ztratil jsem svetr a našel petrklíč, ztratit svrček a najít galeon, ztratil jsem se, věci, které neměly být zapomenuty, byly ztraceny, Kde končí zmizelé (ztracené) předměty? V nebytí, což jinak řečeno znamená všude. Neztrácejte víru! Kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne ho…“

Dílo bylo napsáno pro barokní orchestr Concerto Köln, hrající starou hudbu na dobové nástroje. Cílem bylo propojit staré a nové, uchovat starší myšlenky či starší formy a propojit je s myšlenkami a nápady novými. Tomu výrazně napomáhá minimalistická forma díla. Minimalismus jako dokonalá forma neustálého opakování jednoduché myšlenky, v kterém spočívá její genialita. Ta se nachází v hudebním i textovém aspektu.

If you know anything,

If you see anything,

If you hear anything,

I lost my sock, I lost an umbrella, I lost my sock,…

Ostinátní linka smyčců v doprovodu, která vzbuzuje napětí a udržuje pozornost. Je to neustálý proud hudební síly. Zpěv a do­provod s úžasným apelem na lidské vnitřní cítění.

Julia Wolfe, foto Peter SerlingLost Objects je společným projektem tří skladatelů, kteří vytvořili newyorské uskupení Bang on a Can a kteří vytváří hudbu za velmi specifických podmínek. Nejde jim o fakt psát novou hudbu, nýbrž o fakt psát hudbu nově, s novým konceptem či plánem. Tento „bang na umění“ se nebojí jít napříč žánry, propojovat hudbu předchozích staletí s novými, inovativními prvky. Spojuje artificiální a nonartificiální hudbu, barokní hudební těleso s rockovou kapelou a dokonce s DJ.

Uskupení bylo založeno po uskutečnění prvního ročníku akce Bang on a Can Marathon v roce 1987, dvanáctihodinového festivalu nové hudby, na kterém se nepřetržitě prezentovaly skladby nejrůznějšího progresivního myšlení a nových hudebních proudů. Postupně se tento festival stal srdcem i duší celého uskupení, které začalo vyvíjet aktivitu i v mnohých dalších směrech. V roce 1992 založili projekt a ansámbl Bang on a Can All-Stars, který jsme měli možnost slyšet i na Pražském jaru v roce 1999, workshop Bang on a Can Summer Music Festival at MASS MoCA pro mladé skladatele a umělce, ansámbl Asphalt Orchestra či společnost Found Sound Nation. V současné době propagují jak svoji hudbu, tak díla dalších známějších i méně známých skladatelů. Mají schopnost vyzdvihnout to, co je důležité zmínit, jakého autora zviditelnit a z jakého důvodu. Kromě pravidelných zmíněných festivalů a workshopů každý rok uvádějí více než 40 velkých koncertů.

Hlavou uskupení je David Lang, jeden z nejhranějších amerických autorů a držitel ocenění Skladatel roku 2013, které uděluje každoročně významný americký magazín klasické hudby Musical America. V roce 2008 získal Pulitzerovu cenu v oblasti hudební tvorby za The little match girl passion, skladbu, která zpracovává známou povídku Hanse Christiana Andersena Děvčátko se sirkami. Kromě tohoto příběhu se Lang inspiroval také Matoušovými pašijemi J. S. Bacha a přirovnává v něm utrpení děvčátka k utrpení Ježíše Krista.

Pulitzerovu cenu získala v dubnu 2015 za skladbu Anthracite Fields také další členka Bang on a Can – Julia Wolfe. Společně s Michaelem Gordonem patří ke špičce současných amerických skladatelů a oba mají za sebou rozsáhlou kompoziční činnost pře­devším na poli minimalismu či postmini­malismu.

Michael Gordon, foto Peter Serling

Přestože je oratorium Lost Objects již částečně minulostí Bang on a Can, je úžasné, že se konečně uskuteční i jeho pražské provedení. Bohužel se ale nedočkáme původní verze, na DJ i na původní hlasové obsazení si budeme muset zajít jinam. Zde také moje zastavení nad chystanou premiérou: Kde bude ve skladbě patrný vliv barokního orchestru, pokud bude orchestr skladbu hrát v současném ladění (442 Hz), či vliv nových myšlenek, pokud se bude hrát bez DJ? Lost Objects uvede 17. prosince 2015 Nová scéna Národního divadla. Apeluji na vás: neztraťte tuto příležitost!

Oratorium Lost Objects bude na Nové scéně Národního divadla uvedeno v české premiéře. Návštěvníci představení, které se uskuteční před Vánoci znovu dva dny po premiéře – 19. 12. a brzy nato i dvakrát v lednu 2016, se mohou těšit na Orchestr Opery Národního divadla pod taktovkou dirigenta Petra Kofroně a na Kühnův smíšený sbor se sbormistryní Lenkou Navrátilovou.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější