pondělí, 7. květen 2018

Kutnohorské stříbro

Napsal(a) 

Gabriela Vermelho Gabriela Vermelho

Nevím, kolik stříbra se ještě nachází pod Kutnou Horou, ale je jisté, že starobylé město má vedle řady architektonických památek a genia loci historického jádra jeden kulturní stříbrný poklad – Mezinárodní hudební festival Kutná Hora (mfkh.cz). Název sice není objevný, zato obsah koncertní série ano. Letos zahajuje druhé desetiletí a mezi 2. a 10. červnem naplní hudbou chrám sv. Barbory, sousedící kapli Božího těla, Knížecí dům, kostel sv. Jana Nepomuckého a při postludiu kostel Zvěstování Panny Marie v Bohdanči u Kutné Hory.

O konceptu festivalu jsem psal několikrát (například zde). Spiritus agens, dramaturg a ředitel festivalu violoncellista Jiří Bárta, pozve do města UNESCO svoje přátele nebo hudebníky, jichž si váží či je potkal na svých cestách světem a na místě dostudují programy koncertů. Náročnost tohoto systému tvůrčí dílny samozřejmě vede k tomu, že se jména během doby hodně opakují, nicméně je to kupodivu k prospěchu celkového díla. Jednak je zaručena stálá nadprůměrná umělecká úroveň, jednak pan Bárta může klidně spát s vědomím, že se vše podaří včas a dle jeho představ nastudovat a provést. Nejinak tomu bude i letos.

Nejcennější je však, vedle nadšení hudebníků a unikátní atmosféry večerů, dramaturgie. Použiji-li vzletnou a trochu nadsazenou metaforu, panu Bártovi se podařilo nalézt „svatý grál“ komorní hudby – vyváženou kombinaci náročnosti a posluchačské atraktivnosti.

Rafael Fingerlos, foto Theresa May Rafael Fingerlosfoto: Theresa May

Nejprve k interpretům. Vedle jistoty Jiřího Bárty je třeba zmínit z českých jmen kytaristu Pavla Steidla, který festival otevře, klavíristy Lukáše Vondráčka a Terezii Fialovou, houslisty Romana Patočku, Martinu Bačovou a Matouše Pěrušku, violistu Karla Untermüllera… Kutná Hora také propaguje zatím málo známé české osobnosti, příkladem budiž cellistka Kristina Vocetková, která založila duo s Matoušem Pěruškou a studuje na Liszt Ferenc Academy, hornista Mikuláš Koska nebo fagotista Jan Hudeček. Pravidelnými kutnohorskými hosty jsou klavírista Konstantin Lifschitz a klarinetista Michel Raison. Novými zahraničními jmény budou barytonista Rafael Fingerlos (rafaelfingerlos.com) a klavírista Sascha El Mouissi (saschaelmouissi.com). Dobrou volbou je výborná houslistka Corinne Chapelle a zvláště zpěvačka (i houslistka) Gabriela Vermelho, jejíž večer Pod povrchem slibuje zajímavou hudební hostinu. (Působí v oblasti klasické hudby, chansonu, jazzu a rockové alternativy. Je primáriem smyčcového kvarteta Gadrew Way, v roce 2013 založila hudební skupinu GaRe, s níž  se věnuje pouze autorské hudbě. Vystupuje sólově i s předními umělci současné hudební generace. Je držitelkou ceny divadelních kritiků Alfreda Radoka v kategorii Talent roku 2005.)

V Kutné Hoře zahraje, například v Praze neznámý, soubor Musica Minore, jenž byl založen v roce 2007 a je tělesem, které interpretuje komorní hudbu od baroka po současnost, včetně vlastní tvorby. (Impulsem ke vzniku byl společný zájem o „muzicírování v malém“.  Hudbu s obvyklým označením „vážná“  by však tento soubor ve svém podání nazval raději jako hudbu velmi živou a plnou energie. Musica Minore střídá různá komorní uskupení v rámci jednoho koncertního programu.)

Z dobře sestavené dramaturgie vybírám namátkou několik doslova fundamentálních titulů: Schubertova Klavírní sonáta č. 21 B dur (Vondráček), V. Novák: Vzpomínky (Lifschitz), Bartók: Kontrasty pro klarinet, housle a klavír (Raison), Schumann: Dichterliebe (Fingerlos), Schönberg: sextet Zjasněná noc, Schubert: Die Winterreise (Fingerlos), Bruch: Oktet.  Kutná Hora by mohla na počátku června opět objevit poklad.

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.