KoresponDance 2016

Kde najdete takové milovníky umění, kteří vám otevřou dokořán všechny brány svého zámku a dají ho každé léto na dva týdny k dispozici umělcům a publiku? Do zámku ve Žďáru nad Sázavou byl již potřetí přenesen z Prahy a Brna třídenní festival současného tance a pohybového divadla KoresponDance, tentokrát obohacen o projekt Fillimit- pracovní setkání mladých choreografů z celého světa. Také letos mohli umělci využít všech prostor zámku a nádvoří, jejich barokního genia loci, umocněného genialitou Jana Blažeje Santiniho. Zámek a jeho majitelé, rodina Kinských, v čele se zakladatelkou a ředitelkou festivalu Marií Kinsky, vyzvali umělce všech národností, aby se nechali inspirovat prostředím a vytvořili jedinečné umělecké útvary. Mezinárodní složka programu a Fillimit letos nově vznikaly pod taktovkou Lenky Flory.

Program byl šťastně zahájen jiskřivými hlasy a nadšením zpěváčků sboru Žďáreček ve Flor de les Flors na třetím nádvoří. Spojení francouzského choreografa Jeana Gaudina a kontratenora Sebastiena Fourniera  s dětským pěveckým sborem ze Žďáru nad Sázavou vyústilo i letos v jímavé představení. Dětské hlasy se zpočátku prolínaly ze vzdálených zámeckých křídel, navzájem si odpovídaly, blížily se k divákům dolů na  nádvoří, až se děti vyrojily z hlavních zámeckých vrat na dvoranu, kde zpěv doprovázely pohybové obrazce a choreografie v závěru vesele vrcholila ve vodě zámecké kašny za nadšených diváckých ovací. Následně diváci přešli  do Konventu, sídla stálé Santiniho výstavy, kde byla vybudována tribuna a kde se odehrávala další představení. První se představil Robbie Synge, který si svým podmanivým a nápaditým světelným a pohybovým divadlem („Douglas“) získal ohlas u našeho i zahraničního publika.

Foto korespondance.cz

Druhé představení večera se odehrálo na druhém nádvoří, kde na trávníku pod staletými kaštany dva mladí španělští tanečníci Kiko a Hector, známí jako Physical Momentum Project Company, interpretovali v dokonalé souhře těl i myslí svůj dramaticko-akrobatický break duet Postscriptum, vytvořený mexickým choreografem Franciscem Cordovou Azuelem. Tanečníci divákům poskytli v jednoduché jednoaktovce opravdu mimořádný zážitek. Večer pokračoval v prostorách nádherně a moderně zrekonstruovaného Muzea knihy, kam dokonale zapadlo sugestivní Lostbox – dílo belgické choreografky Marie Goeminne. Ta představila vlastní, diametrálně odlišný a minimalistický náhled na pohyb v dokonalé a moderní scénografii.

První den byl korunován akrobatickým Contigo v podání dokonalého Joao Paola Dos Santose v amfiteátru kempingu Pilák. Představení bylo volně přístupné a na vysoké čínské tyči se Dos Santos pohyboval s kočičí obratností a lehkostí v choreografii Ruia Horty, z rodiny nového cirkusu. Dos Santos přiměl diváky tajit dech nad svými na milimetr vypočítanými a přesnými pohyby a skoky. Přestože mu na konec vypadl zvuk, ukončil svůj výkon v sugestivním tichu, než se strhly ovace.

Druhý den festival diváky potěšil odpoledním The perception off Evy Klimáčkové, inspirované subtilním soukromým rozjímáním choreografky – tanečnice. Na čtvrtém nádvoří předvedl Jordi Gali inteligentní Arrangement Provisoire, užívající křehké rovnováhy konstrukčních předmětů důmyslně seskládaných a propojených. Večer uzavíral Pergolesiho Stabat Mater v hlavním sále zámku. Český ansámbl hudebníků, zpěváci Sebastien Fournier a Petra Kynclová a tři pedagožky/tanečnice z Vysočiny předvedli pod vedením Jeana Gaudina působivé představení, umocněné světelným designem a krásným prostředím zámeckého sálu. Pro velký zájem diváků bylo nutné zopakovat Stabat Mater ještě jednou po půlnoci.

Foto korespondance.cz

Poslední den proběhla prezentace děl účastníků projektu Fillimit, jehož první edice se letos zúčastnilo 12 mladých tanečníků/choreografů z devíti různých zemí. Vytvořené dvojice a trojice znovu plně využily prostor zámku – nádvoří, dlouhé zámecké chodby a kašny – ke vtipným a nápaditým skečům. Tři skupiny budou v tvorbě pokračovat i nadále. Všichni ale odjížděli inspirovaní svými kolegy a přizvanými lektorkami / choreografkami Terri Weikel, Birute Letukaite a Marie Gourdine – právě to si projekt kladl za cíl. Poslední večer byl na Pivovarském dvoře korunován větším projektem studentů a profesorů  Dominika Boivina a Pierra Nadauda z DIF brněnské JAMU, zvaným Farewell. Během čtrnáctidenního pobytu společně vytvořili nejen choreografii, ale také scénografii a kostýmy, zvukový design podepsal Emilien Leroy.

Festivalový program také nabízel divákům procházku po stopách Santiniho kolem zámku i na Zelenou Horu, prohlídku muzea a zámeckého objektu. Na prvním nádvoří se střídaly jazzové kapely a DJ, poslední večer závěrečné taneční party. Na trávníku byly rozmístěny stánky s občerstvením – od místních vinařů a farmářů, ryby z místních rybníků a k jídlu a odpočinku čekaly hosty stoly ve stínu staletých lip. Nutno zmínit muzejní obchůdek s opravdu mimořádně širokou nabídkou taneční literatury. Na dobu jednoho týdne se otevřel dětem příměstský tábor s uměleckou náplní. Letos byly děti vedeny lektory v kurzech tance a divadla a třetí festivalový den předvedly výsledek práce, pro který si vytvořily výpravu a kostýmy. K vidění byl závěr projektu Škola tančí – výsledky několikaměsíční práce dětí a učitelů základních škol s umělci festivalu. Proběhla diskuse u kulatého stolu na téma „Scénografie a pohyb – choreografická otázka?“. Během celého víkendu byly na schodišti zámeckého křídla i na fasádě kostela k vidění pěkné světelné a zvukové instalace.

Festival zahrnuje všechny nezbytné položky kulturní akce moderní doby: zve umělce z celého světa nejen k předvedení vlastního umění, ale k interaktivní práci s ostatními účastníky, s publikem, s neobyčejnými prostory ve velkoryse zapůjčeném zámeckém objektu, k práci s mladou generací i generací nejmladších dětí ze Žďáru a celé ČR. Není jen jednorázovou, i když vynikající příležitostí k letní zábavě a odpočinku, ale zanechává po sobě výraznou stopu v budoucí tvorbě všech mladých lidí, kteří se jej zúčastnili.

Sdílet článek: