pondělí, 24. září 2012

Klavírní kurzy Mikulov aneb „Audaces fortuna iuvat“

Napsal(a) 

Již potřinácté se malebné jihomoravské město Mikulov rozeznělo tóny mladých klavíristů, kteří měli ve dnech 17. – 24. srpna možnost obohatit své interpretační dovednosti studiem u předních českých klavírních pedagogů. Stejně jako v předešlých letech byly Klavírní kurzy Mikulov pořádány Sdružením hudebníků města Mikulov a Základní uměleckou školou Mikulov a konaly se za finanční podpory města Mikulov, Jihomoravského kraje a Filharmonie Brno. O realizaci kurzů se zasloužila především Monika Czajkowská, bez níž by myšlenka kurzů zůstala pouhým přáním. Tato energická dáma stála u jejich zrodu v roce 2000 a do tohoto svého „dítka“ vkládá patřičnou životadárnost dodnes. Letošního ročníku se zúčastnilo 59 žáků a studentů ze základních uměleckých škol, konzervatoří a v jednom případě také HAMU (nejmladší narozen v roce 2004 a nejstarší v roce 1986), kterým byla v rozmezí sedmi dnů poskytnuta výuka v rozsahu čtyř vyučovacích hodin. Stálými jmény na seznamu vyučujících byli již potřinácté Alena Vlasáková, Eva Horáková, Jiří Doležel, Petr Hanousek a od roku 2008 i Monika Czajkowská. V letošním roce k této pětici přibyli také pedagogové Ivo Kahánek a Jan Jiraský. Vzhledem k pedagogické nebo interpretační vytíženosti všech jmenovaných je přijetí nabídky lektorování i vstřícný přístup k jejich „svěřencům“ obdivuhodný. O pedagogických kvalitách uvedených osobností není pochyb, a proto dále uvádím jen doplňující střípky v podobě osobních postřehů. V hodinách první dámy české klavírní pedagogiky, Aleny Vlasákové, bylo možno nahlédnout do světa poetické, avšak vždy precizně prezentované představy o každém tónu, frázi či hudebním celku. Eva Horáková nedala v průběhu své výuky svým studentům ani na chvíli prostor k zaváhání, „kdo je tady pánem“, i přesto však byla z jejího projevu cítit vřelost, a dosáhl-li v některých momentech její hlas téměř výhružné polohy, zřetelně se tak dělo na základě touhy po absolutním sdělení jejích hudebních myšlenek. Nevšedním zážitkem byla také přítomnost ve výuce dlouholetými zkušenostmi a velkou dávkou trpělivosti vyzbrojeného Jiřího Doležela, stejně tak jako práce jeho kolegy Petra Hanouska, pod jehož vedením měli zájemci možnost v několika hodinách poodhalit také svět hudební improvizace (tematicky směřující k již tradiční Pokusné hodince Petra Hanouska). V případě Moniky Czajkowské nelze nezmínit téměř stále přítomný a do výuky s citem aplikovaný smysl pro humor. Chvílemi až akademicky působící přístup Jana Jiraského byl vykompenzován častou a odlehčenou konverzací s přítomným publikem. Ivo Kahánek se svými žáky doslova prodýchával každou notu, bez váhání usedal za klaviaturu a svou představu o dané skladbě sděloval prostřednictvím vlastní klavírní interpretace. V rámci kurzů Kahánek odprezentoval také přednášku zabývající se fenoménem hudební představivosti. Posluchačským bonbónkem se staly dva koncerty v sále mikulovského zámku – klavírní recitál Martina Kasíka a vystoupení komorního tělesa Orbis Trio a jako každým rokem, i letos proběhlo programové vyvrcholení kurzů formou Slavnostního koncertu účastníků a Odpoledního matiné účastníků „Audaces fortuna iuvat“ aneb „Odvážným štěstí přeje“. Byl-li tento dodatek základním poselstvím, jež mělo být účastníkům ze strany lektorů předáváno, musí být jedním dechem dodáno, že realizační tým této hudebně pedagogické události se stejnou myšlenkou prokazatelně inspiroval taktéž. Z pozice kritického pozorovatele, vyskytujícího se v pomyslném publiku celé události, všem zúčastněným tleskám!

Irena Černíčková

Její životní cesta, která ji nakonec zavedla do Prahy, začala v jihomoravském Uherském Hradišti. Díky lásce ke klavíru, ale i hudbě samotné, vedly další kroky na Konzervatoř P. J. Vejvanovského v Kroměříži. Studiu klavírní hry a současně hudební vědy se poté věnovala na pedagogické a filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Profese pianistky a spontánní zájem o folklor, utvářený prostředím rodného Slovácka, později ohraničily tematický okruh její doktorské disertační práce, v níž se zabývala Uherskými rapsodiemi Franze Liszta. Klavíru se v současnosti věnuje jako pedagožka, korepetitorka i sólistka. Do Harmonie přispívá svými texty od roku 2012. Kromě profesní a osobní přitažlivosti k vážné hudbě přiznává také slabost pro hudbu jazzovou.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.