pátek, 20. květen 2016

Kdyby byl každý český muzikolog

Napsal(a) 

Martin Horyna Martin Horyna
Kdyby byl každý český muzikolog jako Martin Horyna, byli bychom muzikologickou velmocí. Náš obor by byl plný pracovitých, skromných, přemýšlivých a invenčních odborníků, kteří by před lacinou kariérou urputné pouti od židle k funkci a zpět upřednostňovali ticho a klid archivů a knihoven, spřádání myšlenek, disputace se studenty a klepot počítačového manuálu. A měli bychom také knihovny plné původních objevných prací a edic, které by nám svět záviděl.  Martin Horyna je však, bohužel, jednou z mála výjimek. A právě proto je třeba ho vzpomenout a jeho nesporné kvality vyzvednout, protože se 21. května tohoto roku dožívá šedesáti let.

Když přišel před lety k přijímacím zkouškám na hudební vědu na filozofickou fakultu v Praze, přinesl si s sebou balík svých spartací hudby renesance a baroka, kterým ohromil přijímací komisi. Spolu s touto zhmotnělou muzikologickou zkušeností, s kterou se nemohl nikdo jiný z uchazečů měřit, byl však vybaven i velkou muzikalitou a původními názory na dějiny české a i světové hudby, které se opíraly o vrozenou kritičnost a schopnost analytického přemýšlení. Díky těmto vlastnostem se stal svým pedagogům, kterými byly osobnosti jako Jaromír Černý, Vladimír Sommer, Milan Poštolka či Petr Eben, spíše partnerem, než studentem.

Po absolvování fakulty se vrátil do jižních Čech, odkud pochází, a zůstal jím věrný doposud. A to nejen tím, že tam žije a působí, ale také tím, že se hudební kultuře jihočeského regionu věnuje, vedle řady dalších témat, systematicky. Dlouhou dobu pracoval jako vedoucí hudebního oddělení ve Státní vědecké knihovně v Českých Budějovicích. Od devadesátých let se pak k této „službě veřejnosti“ přidalo i pedagogické působení, které v letech předchozích nebylo, s ohledem na Martinovu apolitičnost a netajenou víru, možné. V současné době působí na katedře hudební výchovy PF JU, kde vyučuje hudební teorii a dějiny hudby.

Martin Horyna je však i vynikajícím varhaníkem, sbormistrem, editorem, latiníkem a vůbec příkladným mistrem sedmera svobodných umění, jehož zájem sahá od středověku (viz skvělý článek o hudbě v době Karla IV. v květnové Harmonii) až po pozdní baroko. Vypočítávat jeho publikace by na tomto místě bylo zbytečné. Ten, kdo jich je žádostiv, je určitě najde (kupříkladu v uvedených odkazech) a kdo dočetl až sem, je nejspíše i zná. Za všechny jeho studie, které patří v české muzikologické produkci posledních padesáti let k nejcitovanějším a nejinspirativnějším, snad zmiňme jeho skvělou edici a překlad teoretického díla Václava Philomata Musicorum libri quattuor / Čtyři knihy o hudbě, Praha 2003 či sérii jeho studií o hudbě české reformace (Vícehlasá hudba v Čechách v 15. a 16. století a její interpreti, 2006  - Česká polyfonie 1470–1620, hudba v životě konfesijně rozdělené společnosti Českého království a tvorba českých skladatelů renesanční epochy, 2009 - Česká reformace a hudba. Studie o bohoslužebném zpěvu českých nekatolických církví v období 1420–1620, 2011 ).

Stálé zdraví, Martine, a nehynoucí chuť do práce.

 

http://www.bibemus.org/musicarudolphina/stranky/horyna_cz.html

www.dyskanti.com

http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/hv/horyna.phtml

Související položky (podle značky)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.