pondělí, 31. srpen 2015

Jubileum obdivuhodného muže a velkého umělce

Napsal(a) 

Ithzak Perlman, foto Don Hunstein (c) Parlophone Records Ithzak Perlmanfoto: Don Hunstein (c) Parlophone Records

V tomto roce si spolu se stovkami dalších obdivovatelů připomínáme sedmdesáté narozeniny velkého umělce a jednoho z nejvýznačnějších a nejznámějších interpretů, izraelsko-amerického houslisty Jicchaka Perlmana. Jicchak (Ithzak) Perlman se narodil 31. srpna 1945 v Tel Avivu. Výjimečně nadanému dítěti připravil osud hned zpočátku těžkou překážku a zkoušku. Ve čtyřech letech onemocněl obrnou a ochrnul na obě nohy. Od raného dětství jej však fascinovaly rozhlasové pořady klasické hudby. Ty jej seznámily i s houslemi. Byla to zjevně láska na první poslech, začal se na ně učit a nerozloučil se s nimi i během složité rekonvalescence. Bezesporu se mu staly, i díky jeho zázračnému talentu, oporou více než co jiné. Věnoval se jim od počátku velmi intenzivně. Na rozdíl od svých vrstevníků byl připraven o běžná klukovská lákadla společných dobrodružství a her, které jiným často odloudí čas potřebný k nezbytnému a zdánlivě otravnému cvičení. Ač posléze byl za pomoci berlí schopen chůze, vzhledem ke svému postižení od počátku hrál a dosud hraje pouze vsedě. Málokdo si uvědomí, co vše musí houslista vyřešit a zvládnout, nemá-li možnost přirozené opory a rozložení rovnováhy složitého pohybu rukou, těla a páteře v pružném vybalancování a spolupráci nohou. Každý houslista od počátku studuje a hraje hlavně ve stoje, což je anatomicky pro držení a ovládání nástroje nejvýhodnější. Tomuto je - více či méně - přizpůsobena i každá metodika výuky houslové hry a základní principy uvolněné a „lehké“ techniky. I komorní a orchestrální hráči mívají často problémy ze hry vsedě, přestože i nadále cvičí vestoje. Tuto skutečnost zde zmiňuji úmyslně, neboť o to více vyvstává výjimečnost Perlmanových schopností a houslového umění. V jeho případě by snad bylo možné mluvit i o předurčení a vyvolenosti. V technické dokonalosti, lehkosti hry a bohatosti tónového rejstříku se mu málokdo může vyrovnat. Když vystudoval Sulamit Conservatory a Academy of Music v Tel Avivu, pokračoval dále ve studiu v USA na Julliard School pod vedením proslulých pedagogů houslové hry Ivana Galamiana a Dorothy De Lay. Záhy po příchodu do N.Y., r. 1958, ohromil svým výkonem v populární Ed Sullivan Show. V roce 1963 debutoval v Carnegie Hall a r. 1964 zvítězil v prestižní Leventritt Competition. Toto vše zahájilo jeho strmou kariéru houslisty světového významu a neopakovatelné originality. Šíře jeho repertoáru i umělecké činnosti je obdivuhodná. Jako sólista provedl či nahrál většinu významných klasických i moderních děl. Spolupracoval s mnoha autory (například se skladatelem J. Williamsem v hudbě k filmu Schindlerův seznam), v komorních sestavách koncertoval a nahrával s mnoha světovými sólisty. Jeho častým partnerem bývá stejně proslulý houslista, spolužák a přítel Pinchas Zukerman. Perlman je též úspěšným dirigentem, kterého zvou ke spolupráci přední světové orchestry. Známé jsou jeho nahrávky jazzové hudby s pianistou Oscarem Petersonem, či provedení lidové hebrejské hudby ve stylu „klezmer“. Krása a lahodná bohatost jeho tónu, přirozenost frázování, to vše jistě souvisí i s jeho pěveckými schopnostmi – na nahrávce EMI v Pucciniho Tosce z roku 1981 zní například v roli žalářníka jeho hlas. Je proslulý popularizací klasické hudby v živých pořadech i mediálních programech. Své umění dává často a nezištně k dispozici mnoha významným kulturním a humanitárním aktivitám, které nezřídka sám vyvolává i organizuje. Od rku 1987 je prominentním členem Israel Philharmonic Orchestra. Zasloužil se o úspěch prvních historických hostování tohoto orchestru v Rusku (1990), či Číně a Indii (1994). Jeho umělecká i společenská činnost byla mnohokrát oceněna. Je nositelem několika čestných doktorátů předních univerzit, prezidentské Medaile Svobody (1986), Národní medaile umění (2000), bývá čestným hostem Bílého domu atd.

Jeho nahrávky získaly patnáct Emmy Awards. Velmi významné jsou i jeho pedagogické aktivity. Od roku 1975 působil na Conservatory of Music v Brooklyn College. Roku 1995 založil společně se svou ženou, též houslistkou, Perlman Music Program, nabízející mladým hudebníkům letní kurzy komorní hudby. Od roku 2003 převzal po Dorothy DeLay vedení katedry houslové hry na Julliard School. Mezi jeho žáky patří i několik našich skvělých mladých virtuosů, například Josef Špaček či Pavel Šporcl. Perlmanův houslový projev se vyznačuje lehce a přirozeně působící precizní technikou, dokonalostí každého detailu a důrazem na estetiku a krásu tónu. V něčem je toto blízké krédu velkého českého houslisty Josefa Suka. Perlmanův hudební projev duši nejitří, spíše hojí a raduje. Tón jeho houslí hladí a uklidňuje, přináší posluchači pohodu a radost ze slyšené krásy, i když nabízí silné efekty. V dnešním stále neurotičtějším a divočejším světě se toto jeví stále vzácnějším, potřebnějším a užitečným. Při příležitosti Mistrova jubilea vydala firma Warner Music Group unikátní komplet nahrávek, jenž obsahuje neuvěřitelných 77 CD se všemi projevy jeho umělecké činnosti, jež byly kdy zaznamenány. Vychází pod názvem Ithzak Perlman – The Complete Recordings Warner.

S Pavlem Šporclem S Pavlem Šporclem

Pavel Šporcl o Itzhaku Perlmanovi

„U Itzhaka Perlmana jsem studoval ve školním roce 1994/95. Byla to ale velká náhoda. Díky profesorce Dorothy DeLay jsem se ocitl na Brooklyn College, kde  jsem se dozvěděl, ze kromě Masaa Kawasakiho budu také chodit do třídy k Perlmanovi.  Nikdo si nedovede představit, jakou radost mi to udělalo. Perlman byl můj největší idol ze všech houslistů (mám takřka všechna jeho CD) a mít možnost u něj studovat… To předčilo všechny mé sny… Hodiny byly ve stylu seminářů, tedy všichni studenti se navzájem poslouchali. Perlman takřka na hodinách nehrál, jen se snažil svou osobností, vlídností  a zkušeností dostat z žáka maximum. Přál si, abych hrál co nejpestřeji, abych použil na každou notu jiné vibrato, jinak rychlý smyk, použil jiné místo na struně – abych měl co nejvíc (jak tomu říkám) barevně odstíněnou hru. K mým zkušenostem u DeLay, Kawasakiho, Schmiedera či Snítila se tedy přidal způsob učení, který přesně zapadal do mozaiky mých hudebních potřeb, a který mne nesmírně obohatil.  Studium u Perlmana byla zkušenost, ze které čerpám dodnes. Je to nejen skvělý muzikant, ale i báječný člověk. Přeji mu do dalších let jen to nejlepší.“

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.