středa, 3. červen 2015

Jihokorejci hrají první housle

Napsal(a) 

Lim Ji Young, foto Bruno Vessiez Lim Ji Youngfoto: Bruno Vessiez
Nejen soutěž Pražského jara, ale i soutěž královny Alžběty v Bruselu má stejné vítěze: mladé hudebníky z Jižní Koreje. To není náhoda, ale trend, který je každým rokem stále zřetelnější. Houslistka Lim Ji Young zvítězila a do finále se probojovaly hned tři Jihokorejky, tedy čtvrtina všech laureátů.

Tento rok byla pořádána soutěž pro houslisty do 30 let. Zájem byl tradičně velký, nakonec vybrala jury ze 170 zaslaných nahrávek 62 houslistů z 20 zemí. Bruselská soutěž je jedna z nejprestižnějších a vůbec nejdelší na světě, trvá jeden měsíc a střídají se housle, klavír a zpěv. Od roku 2017 k těmto oborům přibude violoncello, takže každý nástroj se dostane na pořad jednou za čtyři roky jako olympiáda. Tento ročník byl již sedmasedmdesátý a bez české účasti. Nenavázal tak na minulou houslovou edici, které se zúčastnili hned tři čeští kandidáti a kde se stal jedním z laureátů Josef Špaček.

Po několika střídmějších létech měl tento ročník vysokou úroveň a nejen zásluhou Jihokorejek. Za starých časů mezi sebou závodili Sověti a Američané, jenže ta doba je dávno za námi. Američané odpadli (nikoliv cizinci na amerických hudebních ústavech) a po rozpadu Sovětského Svazu ubyly silně ruské úspěchy. Nejinak tomu bylo i tentokrát, do finále se nedostal ani jediný Rus. Překvapením ale byly tři američtí zástupci, jejich třetí a páté místo je určitě úspěch. Mnozí přítomní tipovali na 1.místo Ukrajince Semenenka, ale ten skončil na druhé příčce. Podhodnocen byl podle mého soudu Němec Feldmann. Odborníci si lámou hlavu, čím to je, že Jihokorejci jsou zhruba v posledním desetiletí tak úspěšní. Patrně to bude nejen výborný pedagogický systém hudebních institutů, ale i asijská mentalita, kde se ctižádost mísí s disciplinou. Většina z nich se doškoluje v Americe nebo Německu, letošní vítězka ovšem studuje v mateřské zemi (Korea National University of Arts).

A co se hrálo? Pro 1. kolo vybrala porota skladby Bacha, Schuberta a Paganiniho. 24 semifinalistů si mohlo zvolit jeden z koncertů Mozarta, doprovázel je Valonský komorní orchestr za řízení Paula Meyera, a dále sonátu Ysaÿe, volně vybraná díla a povinnou skladbu Vykintase Baltakase z Vilniusu. 12 finalistů se nejprve potýkalo s povinnou skladbou Švýcara Michaela Jarrella a dále s houslovým koncertem. Jak se dalo očekávat, téměř všichni si vybrali koncert ze zlaté trojky Brahms - Sibelius - Čajkovskij, výjimkou byl dvakrát Bartók (2. koncert) a jednou Šostakovič (1. koncert). Někteří soutěžící si zvolili Dvořáka, Korngolda nebo dokonce Albana Berga, bohužel se nedostali do finále. Dvořák si to ale určitě vynahradí, až budou za dva roky na pořadu violoncellisté. Ještě loni museli finalisté hrát také jednu sonátu, od letošního ročníku jsou to jen povinná skladba a koncert za doprovodu orchestru, Národního belgického orchestru za řízení americké dirigentky Marin Alsopové. Možná, že i to se změní, proslýchá se, že v rámci úsporných opatření se tento výborný orchestr sloučí s bruselským operním orchestrem. Tím, že vypadla sonáta se zkrátil čtyřhodinový koncertní maratón na necelé tři hodiny.

Tobias Feldmann, foto Bruno Vessiez Tobias Feldmannfoto: Bruno Vessiez

Časy, kdy v bruselské porotě zasedali velikáni jako Menuhin, Szeryng, Kogan, Stern nebo Firkušný je dávno za námi. V naší uspěchané době musí velká jména koncertovat nebo učit a nemohou přijet na dva, tři nebo dokonce čtyři týdny do Bruselu. On to také není žádný výlet poslouchat denně asi sedm hodin sebenadanější adepty. A tak jsem v 12ti-členné porotě zaznamenal "alespoň" umělce jako Daniel Hope, Pierre Amoyal, Marco Rizzi nebo Gilbert Varga.

Soutěž je v Belgii - také díky sportovnímu charakteru - velmi populární, přes přímé televizní přenosy všech semifinálových a šesti finálových koncertů byl velký sál Paláce umění (přes dva tisíce křesel) vždy beznadějně vyprodaný. Při slavnostním vyhlašování vítězů po posledním koncertu za přítomnosti belgické královny Mathildy se přihodila nepříjemná věc: předseda poroty, Arie Van Lysebeth, kdysi ředitel bruselské konzervatoře a ještě dříve laureát soutěže Pražského jara, vyslovil na Evropana dost zřetelně jméno vítězné Lim Ji Young, nikoliv ovšem pro Korejce. Ze zákulisí vyběhla ihned šťastná domnělá vítězka, po pár minutách se ukázalo, že ona je krajanka Lee Ji Yoon, která skončila jako anonymní laureátka (mezi 6. a 12.místem). Podobné jméno ale mezi Lim a Lee je velký interpretační a finanční rozdíl. Vítěz soutěže dostane 25.000 euro, řadu koncertů, cd-nahrávek a jsou mu propůjčeny na čtyři roky housle Stradivarius "Huggins".

 

Výsledky soutěže královny Ažběty Brusel 2015

1. Lim Ji Young (Jižní Korea)

2. Oleksii Semenenko (Ukrajina)

3. William  Hagen (USA)

4. Tobias Feldmann (Německo)

5. Stephen Waarts (USA)

6. Fumika Mohri (Japonsko)

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.