sobota, 28. listopad 2015

Jazzotéka nahlíží do sbírek známých jazzmanů

Napsal(a) 

Martin Brunner st. a Jiří Hála při natáčení Jazzotéky, foto Petr Vidomus Martin Brunner st. a Jiří Hála při natáčení Jazzotékyfoto: Petr Vidomus

Jazzotéka, nový pořad stanice ČRo Jazz, má za sebou první půlrok své existence, a tak neuškodí malé ohlédnutí za dosud odvysílanými díly.

Formát digitální stanice ČRo Jazz je poměrně flexibilní ve svém uspořádání, a tak v rámci možností umožňuje vznik pořadů, na které by na jiných rádiích nebylo příliš mnoho prostoru. Jedním z nich je právě Jazzotéka − měsíčník vysílaný každý třetí pátek v měsíci, který nahradil dosavadní Jazzové vaření a prvním dílem odstartoval v červnu tohoto roku.

Myšlenka Jazzotéky je prostá − podobně jako v případě osobních knihoven se u sbírek hudebních nosičů (diskoték) projevují leckteré názory, vkus či zaměření daného majitele. Pohled na hřbety knih (resp. obaly alb) prozradí leccos o biografii daného čtenáře či posluchače.

Stejně tak každý hudebník si v životě prošel svým osobitým vývojem a vlastními inspiračními cestami. Doložit to lze na sbírkách hudebních nosičů (diskotékách), jimiž jazzmani disponují – zrcadlí se v nich inspirační zdroje i měnící se vkus, jenž má mnohdy dopad na samotnou tvorbu či způsob uvažování daných hudebníků. 

Pořad Jazzotéka vychází právě z této úvahy: jeho autor Martin Brunner st. (též flétnista a zakladatel festivalu Jazz Goes to Town) zve do studia etablované i začínající jazzové hudebníky a probírá se s nimi výběrem z nahrávek, které oni sami mají za podstatné pro svůj hudební vývoj či směřování: ptá se jich na alba, která je v hudebním životě inspirovala, na která nedají dopustit, která jsou něčím specifická, a proto by nás neměla minout. 

Laco Tropp s oblíbenou deskou Jazz Messengers, foto Petr Vidomus Laco Tropp s oblíbenou deskou Jazz Messengersfoto: Petr Vidomus

Již první díl s Milanem Svobodou naznačil, jaký formativní vliv měly na přizvané hosty jejich oblíbené nahrávky; v případě známého dirigenta a skladatele nešlo opomenout Charlese Lloyda, Dona Ellise, Carla Bley Bigband a pochopitelně i orchestr Gila Evanse, s nímž se kdysi Svoboda osobně setkal a měl na něj patrně největší dopad.

Červencový díl s kytaristou Lubošem Andrštem nemohlo nepoznamenat nedávné úmrtí B.B. Kinga, velkého Andrštova vzoru, s nímž si také dvakrát zahrál na jednom pódiu. Andrštovo hudební zrání ovlivnilo hledání kořenů blues (v pořadu zazněl i Robert Johnson) a jazzrock 70. let (proto přinesl i desku Mahavishnu Orchestra). Podobně jako jiní hudebníci jeho generace klade na poslech velký důraz: „Tehdy žádné noty nebyly, ale stahování z pásku byl neuvěřitelný trénink,“ poukazoval na výhody metody plynoucí spíše z dobových omezení.

Saxofonista a flétnista Jiří Hála (srpnový díl) rád donesl své srdcové nahrávky Blood, Sweat & Tears nebo flétnisty Huberta Lawse. Bytostný vztah má ovšem hlavně k hudebníkům oblasti New Orleans, kde se často vrací a kde také vzniklo jeho album Make You Wanna Hala (2009).

O poznání mladším hostem Jazzotéky byl v září Štěpán Janoušek, který je nejen výborným trombonistou, ale také zpívá (ansámbl Skety). S sebou přinesl např. nahrávky Louise Armstronga s Ellou Fitgerald, Dukea Ellingtona a také svůj osobní formativní vzor, trombonistu J. J. Johnsona: „Jednu dobu jsem hrál skoro jako on. Tak se mi líbil, že jsem se jeho vlivu těžko zbavoval,“ přiznal ve studiu. Z novějších nahrávek upozornil na nadějné francouzské Uptake, jejichž mladého kapelníka nedávno poznal na trombonistické soutěži ve Valencii.

Hudební sbírky mnohdy reflektují i žánrovou rozkročenost dané osobnosti, což byl i případ Štěpána Smetáčka, který Jazzotéku navštívil v říjnu. Bubeník kapely NTS Trio (ale v minulosti i Lucie nebo Arakain) nemohl opomenout nahrávku Traditional Jazz Studia, jejichž zkoušek se účastnil od útlého dětství (otec Pavel Smetáček je známý jazzový klarinetista a zakladatel TJS). „Vyrůstal jsem v prostřední klasické a jazzové hudby a tátovi se velice dobře dařilo filtrovat ode mě lehčí žánry a populární hudbu, kterou jsem s údivem objevil až mezi vrstevníky na základní škole,“ vysvětloval s úsměvem. V pořadu došlo jak na přímočarý jazz (Buddy Rich, Wynton Marsalis), tak rok a jazzrock (Billy Cobham, Frank Zappa).

Autoři Jazzotéky poměrně brzy narazili na rozdíly ve vkusu či oblíbenosti různých (nejen) jazzových odrůd či preference určitých instrumentalistů. Jisté generační rozdíly však byly patrné i ve vztahu přizvaných hostů k různým typům hudebních nosičů − zatímco dosud nejstarší host Laco Tropp nedal dopustit na sbírku vinylů budovanou pečlivě od pol. 50. let, pro nejmladšího (Jan Fečo) nehrála forma takovou roli a vyzdvihoval spíše obsah (tedy obsah doneseného flash disku s mp3 soubory).

Hudební preference a vzory českých jazzmanů bude ČRo Jazz mapovat i v dalších dílech Jazzotéky. Všechny dosud odvysílané i nadcházející pořady zveřejňuje také v iRádiu Českého rozhlasu.

 

Jazzotéka: hosté připravovaných dílů (vždy 14:00, repr. 22:00 na ČRo Jazz)

18. 12. Jan Fečo

15. 1. Laco Tropp

Petr Vidomus

V Harmonii zakotvil na podzim 2004, kdy si jej na základě reportáže z francouzského jazzového festivalu vybrala jako svou náhradu Petra Konrádová (Petro, díky!). Stal se editorem jazzové rubriky časopisu, což znamená, že pro vás vybírá ta nejzásadnější témata, která hýbou světem tohoto žánru, dohlíží na kvalitu článků a v neposlední řadě sám píše. Do jeho textů se může promítat láska k sociologii, Francii a jazzrocku 70. let. Mimo to má rád dobré víno, cestování a fotografii. Můžete jej znát také coby hlas stanice ČRo Jazz.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.