středa, 12. říjen 2016

Jakub Hrůša a Bamberští symfonikové na nové startovní čáře

Napsal(a) 

Nová éra začíná brilantně, píší Frankfurter Allgemeine Zeitung po inauguračním koncertním programu Jakuba HrůšiBamberskými symfoniky na samém počátku října.

Další vystoupení v bavorském působišti má před sebou pětatřicetiletý český šéfdirigent koncem listopadu, po hostováních v Bostonu, Clevelandu, Lipsku a Římě. A potom ještě v lednu a v dubnu. Mezitím a poté ho také čekají orchestry v Dallasu, Torontu, Kolíně nad Rýnem, Vídni či Tokiu, Orchestre Philharmonique de Radio France, Španělský  národní orchestr v Madridu, londýnský Philharmonia Orchestra nebo Tonhalle-Orchester Zürich a v Americe Chicago Symphony Orchestra a Newyorská filharmonie. K tomu Praha, Brno a Zlín… Na jednu sezónu až dost!

V letech 2003 až 2015 debutoval Hrůša u čtyř desítek symfonických a operních tělese ve dvaceti zemích čtyř kontinentů  - od Seattlu po Melbourne, od Tokia po Glyndebourne, od Milána po Berlín, připomínají Frankfurter Allgemeine Zeitung po jeho prvním programu v šéfovské funkci v Bamberku. Když loni vešlo ve známost jeho budoucí spojení s tímto orchestrem, figuroval v té chvíli na seznamu žádaných umělců i u mnoha dalších těles…

Co se dá od tohoto spojení čekat, ukázal mladý český šéfdirigent hned při prvním večeru, píše v tomto listu Wolfgang Sandner – a zmiňuje v souvislosti s Mahlerovou První symfonií, že pro každého orchestrálního hudebníka musí být skutečným zjevením, když může reagovat na tak jasné a naprosto srozumitelné gesto, které zároveň ponechává prostor pro živoucí frázování. Jakub Hrůša má podle tohoto recenzenta ovšem ještě jeden dar – dokáže velmi rychle zprostředkovat emoce. Mahlerova symfonie, kterou nedávno nahrál orchestr s ostrostí podobnou skalpelu, zní teď náhle úplně jinak: bezprostředně, naléhavě, působivě, úchvatně. List zdůrazňuje: „Byla to hvězdná hodina – a to jde přitom teprve o začátek cesty…!“        

Bamberger Symphoniker, foto Peter Eberts Bamberger Symphonikerfoto: Peter Eberts

Hrůša zahájil působení v Bamberku programem z děl od Varèse, Voříška a Mahlera. „Takových neotřelých kombinací bude víc,“ nechal se slyšet letos v létě. Prázdninové měsíce strávil s Janáčkem a Brittenem na operním festivalu v Glyndebourne. Tamní působení a pobyt pociťuje navzdory vší intenzitě práce jako duševní a někdy dokonce duchovní odpočinek. „Zdá se mi, že v Glyndebourne žiji plněji a rostu. Je to nutný a požehnaný kontrast k občas až zběsilým cestovním peripetiím, které naplňují můj diář v jiných částech roku… A podobný pocit mám teď nově ve franském Bamberku, svém novém profesním domově,“ uvedl.

Svého předchůdce Jonathana Notta a sama sebe vidí jako dost odlišné umělecké typy. Takže se těší na nového ducha v provádění hudby a na lidskou i uměleckou harmonii, na zanícení a vášeň pro hudbu a na koncertní, nahrávací a cestovní výboje. Předpokládá, že orchestru přinese víc slovanského repertoáru. Rozhodně však nehodlá udělat z Bamberku „české hudební město“ – chce v propagování naší hudby postupovat podle svých slov inteligentně a empaticky. A chce se také samozřejmě inspirovat jejich mistrovstvím v oblastech, které pro něj nejsou typicky „domovskými“. Těší se proto zejména na společné praktické zkoumání hudby Brucknerovy a Wagnerovy; vždyť mnoho hráčů Bamberských symfoniků každoročně účinkuje na Bayreuthském festivalu…!

Prvním šéfdirigentem Bamberských symfoniků byl v roce 1950 Joseph Keilberth. Mezi členy nového západoněmeckého tělesa, vytvořeného v době velké poválečné migrace z větší části čerstvě příchozími, bylo v té chvíli konkrétně jedenadvacet hudebníků, kteří všichni pod Keilberthovým vedením až do roku 1945 společně hráli ve filharmonii pražských Němců - v tělese nesoucím název Deutsches Philharmonisches Orchester Prag, vzešlém z Nového německého divadla a majícím kořeny snad až někde v orchestru Stavovského divadla Mozartovy doby. Pochopitelně se proto často zmiňuje, že si jako vysídlenci přinesli s sebou v hudbě, ve zvuku, v orchestrální tónové kultuře i něco „českého“ - v němčině ovšem samozřejmě ve smyslu zemském - „böhmisch“, nikoli ve smyslu národnostním - „tschechisch“… Ostatně – právě tahle minulost byla důvodem, že se Bamberští symfonikové objevili poprvé pohostinsky v Praze až po roce 1989. Předtím byli po čtyři desetiletí tabu…

Není tedy divu, že Frankfurter Allgemeine Zeitung upozorňují na velmi pravděpodobný Ševčíkův vliv v případě hráčů na smyčcové nástroje v pražské Německé filharmonii, a že proto píší o příchodu Jakuba Hrůši, pátého šéfa v historii Bamberských symfoniků, i v této širší dějinné souvislosti. Pro současnou sezónu si orchestr vytkl jako motto slovo Aufbrüche – ve smyslu „nového vykročení“. Stejně tak by však mohl podle pisatele článku, zmiňujícího i v titulku „český zvuk“ bamberských, úplně klidně použít jako motto slovo Heimkehr. Tedy „cesta zpět domů“. 

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.