středa, 12. říjen 2016

Jakub Hrůša a Bamberští symfonikové na nové startovní čáře

Napsal(a) 

Nová éra začíná brilantně, píší Frankfurter Allgemeine Zeitung po inauguračním koncertním programu Jakuba HrůšiBamberskými symfoniky na samém počátku října.

Další vystoupení v bavorském působišti má před sebou pětatřicetiletý český šéfdirigent koncem listopadu, po hostováních v Bostonu, Clevelandu, Lipsku a Římě. A potom ještě v lednu a v dubnu. Mezitím a poté ho také čekají orchestry v Dallasu, Torontu, Kolíně nad Rýnem, Vídni či Tokiu, Orchestre Philharmonique de Radio France, Španělský  národní orchestr v Madridu, londýnský Philharmonia Orchestra nebo Tonhalle-Orchester Zürich a v Americe Chicago Symphony Orchestra a Newyorská filharmonie. K tomu Praha, Brno a Zlín… Na jednu sezónu až dost!

V letech 2003 až 2015 debutoval Hrůša u čtyř desítek symfonických a operních tělese ve dvaceti zemích čtyř kontinentů  - od Seattlu po Melbourne, od Tokia po Glyndebourne, od Milána po Berlín, připomínají Frankfurter Allgemeine Zeitung po jeho prvním programu v šéfovské funkci v Bamberku. Když loni vešlo ve známost jeho budoucí spojení s tímto orchestrem, figuroval v té chvíli na seznamu žádaných umělců i u mnoha dalších těles…

Co se dá od tohoto spojení čekat, ukázal mladý český šéfdirigent hned při prvním večeru, píše v tomto listu Wolfgang Sandner – a zmiňuje v souvislosti s Mahlerovou První symfonií, že pro každého orchestrálního hudebníka musí být skutečným zjevením, když může reagovat na tak jasné a naprosto srozumitelné gesto, které zároveň ponechává prostor pro živoucí frázování. Jakub Hrůša má podle tohoto recenzenta ovšem ještě jeden dar – dokáže velmi rychle zprostředkovat emoce. Mahlerova symfonie, kterou nedávno nahrál orchestr s ostrostí podobnou skalpelu, zní teď náhle úplně jinak: bezprostředně, naléhavě, působivě, úchvatně. List zdůrazňuje: „Byla to hvězdná hodina – a to jde přitom teprve o začátek cesty…!“        

Bamberger Symphoniker, foto Peter Eberts Bamberger Symphonikerfoto: Peter Eberts

Hrůša zahájil působení v Bamberku programem z děl od Varèse, Voříška a Mahlera. „Takových neotřelých kombinací bude víc,“ nechal se slyšet letos v létě. Prázdninové měsíce strávil s Janáčkem a Brittenem na operním festivalu v Glyndebourne. Tamní působení a pobyt pociťuje navzdory vší intenzitě práce jako duševní a někdy dokonce duchovní odpočinek. „Zdá se mi, že v Glyndebourne žiji plněji a rostu. Je to nutný a požehnaný kontrast k občas až zběsilým cestovním peripetiím, které naplňují můj diář v jiných částech roku… A podobný pocit mám teď nově ve franském Bamberku, svém novém profesním domově,“ uvedl.

Svého předchůdce Jonathana Notta a sama sebe vidí jako dost odlišné umělecké typy. Takže se těší na nového ducha v provádění hudby a na lidskou i uměleckou harmonii, na zanícení a vášeň pro hudbu a na koncertní, nahrávací a cestovní výboje. Předpokládá, že orchestru přinese víc slovanského repertoáru. Rozhodně však nehodlá udělat z Bamberku „české hudební město“ – chce v propagování naší hudby postupovat podle svých slov inteligentně a empaticky. A chce se také samozřejmě inspirovat jejich mistrovstvím v oblastech, které pro něj nejsou typicky „domovskými“. Těší se proto zejména na společné praktické zkoumání hudby Brucknerovy a Wagnerovy; vždyť mnoho hráčů Bamberských symfoniků každoročně účinkuje na Bayreuthském festivalu…!

Prvním šéfdirigentem Bamberských symfoniků byl v roce 1950 Joseph Keilberth. Mezi členy nového západoněmeckého tělesa, vytvořeného v době velké poválečné migrace z větší části čerstvě příchozími, bylo v té chvíli konkrétně jedenadvacet hudebníků, kteří všichni pod Keilberthovým vedením až do roku 1945 společně hráli ve filharmonii pražských Němců - v tělese nesoucím název Deutsches Philharmonisches Orchester Prag, vzešlém z Nového německého divadla a majícím kořeny snad až někde v orchestru Stavovského divadla Mozartovy doby. Pochopitelně se proto často zmiňuje, že si jako vysídlenci přinesli s sebou v hudbě, ve zvuku, v orchestrální tónové kultuře i něco „českého“ - v němčině ovšem samozřejmě ve smyslu zemském - „böhmisch“, nikoli ve smyslu národnostním - „tschechisch“… Ostatně – právě tahle minulost byla důvodem, že se Bamberští symfonikové objevili poprvé pohostinsky v Praze až po roce 1989. Předtím byli po čtyři desetiletí tabu…

Není tedy divu, že Frankfurter Allgemeine Zeitung upozorňují na velmi pravděpodobný Ševčíkův vliv v případě hráčů na smyčcové nástroje v pražské Německé filharmonii, a že proto píší o příchodu Jakuba Hrůši, pátého šéfa v historii Bamberských symfoniků, i v této širší dějinné souvislosti. Pro současnou sezónu si orchestr vytkl jako motto slovo Aufbrüche – ve smyslu „nového vykročení“. Stejně tak by však mohl podle pisatele článku, zmiňujícího i v titulku „český zvuk“ bamberských, úplně klidně použít jako motto slovo Heimkehr. Tedy „cesta zpět domů“. 

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.