úterý, 1. říjen 2019

Hlas dvacátého století: Zemřela sopranistka Jessye Norman

Napsal(a) 

 , foto news18.com foto: news18.com

V poslední zářijový den odešla jedna z největších operních osobností 20. století. Americká sopranistka Jessye Norman zemřela ve svých 74 letech. „Jsme ohromně pyšní na to, co Jessye dokázala, na to, jak inspirovala publikum po celém světě. Její umění bude určitě i nadále pro všechny zdrojem radosti. Jsme také hrdí na to, jakým způsobem podporovala lidi, kteří trpí hlady nebo nemají domov, a jak pomáhala mladým v jejich rozvoji a v uměleckém a kulturním vzdělávání,“ uvedli členové rodiny v oficiálním prohlášení.

Jessye Norman se narodila 15. září 1945 v Georgii, v dobách těžké rasové segregace. Odmalička zpívala v chrámovém sboru a vyrůstala v hudební rodině. Díky stipendiu mohla studovat hudbu na washingtonské Howard University, později pokračovala ve vzdělávání na Peabody Conservatory a na Univerzitě v Michiganu.

 

Na operním jevišti debutovala v roce 1969, nebylo to ale na americké půdě. Norman se po dokončení studií přesunula do Evropy, vyhrála ARD soutěž v Mnichově a díky tomu získala tříletý kontrakt s Deutsche Oper Berlin. Právě tam poprvé zpívala roli Elisabeth ve Wagnerově Tannhäuserovi. Německá kritika tehdy ihned nadšeně zareagovala a označila ji za „největší hlas od dob sopranistky Lotte Lehmann.“ Následovaly debuty na dalších scénách (Milán, Londýn, New York). Zpívala široký repertoár, ale dnes je známá především pro svoje dramatické role ve Wagnerových a Straussových operách, legendární zůstane její nahrávka Straussových Vier letzte Lieder z roku 1983 s Kurtem Masurem a lipským Gewandhausorchestrem. Fanoušky české opery po celém světě nadchla svou Elinou Makropulos v inscenaci Metropolitní opery v roce 1996.

 

Celkem patnáctkrát byla nominována na cenu Grammny, poprvé ji získala v roce 1985 za nahrávku Ravelových písní, následovaly ještě další tři. Grammy za celoživotní mistrovství získala v roce 2006. Byla držitelkou mnoha čestných ocenění a doktorátů (Kennedy Center Honor, Juilliard, Harvard a Yale), stala se členkou British Royal Academy of Music a byla uvedena do georgijské Síně slávy. Ve Francii po zpěvačce dokonce pojmenovali orchidej, získala také Řád umění a literatury (Ordre des Arts et des Lettres.)

 

Fanoušky i odborníky dráždila a fascinovala nesnadnou zařaditelností svého hlasu do konkrétního oboru. Nejčastěji byla označována jako dramatický soprán, ale už od začátku své kariéry si vybírala role spíš podle hudební intuice a podle znalosti možností svého těla. V jednom rozhovoru pro New York Times řekla: „Můj hlas nelze zařadit do jedné kategorie, a já jsem za to ráda, protože můžu zpívat věci pro dramatický obor, pro mezzosoprán i spinto. Mám ráda tolik různých druhů hudby, že bych si nikdy nedovolila zavírat samu sebe do limitů jednoho oboru.“ Někteří odborníci v souvislosti s ní zmiňovali poměrně vzácný typ hlasu známý pod pojmem Falcon, který se vyznačuje mezzosopránovou barvou hlasu a tessiturou typickou pro dramatický soprán. Název oboru odkazuje k francouzské sopranistce Cornélii Falcon (1814-1897), která se proslavila právě svou temnou barvou hlasu a sopránovým rozsahem (ponechme stranou, že zářivá kariéra Cornélie Falcon trvala pouze krátce - pět let po svém debutu ztratila při jedné z oper Louise Niedermeyera hlas a problémů už se nezbavila). Mezi stěžejní party oboru Falcon patří právě většina rolí psaných pro francouzskou sopranistku, sama Jessye Norman se ale podobnými oborovými charakteristikami nikdy netrápila. Na otázku jednoho německého novináře ohledně zařazení jejího hlasu odpověděla, že „holubí hnízda jsou dobrá jen pro holuby.“

 

Před pěti lety vyšly u nakladatelství Houghton Mifflin Harcourt zpěvaččiny paměti pod názvem Stůj rovně a zpívej! (Stand Up Straight and Sing!). S těmito slovy malou Jessye povzbuzovala její matka, která se pro ni stala celoživotní inspirací. Právě na rodiče a další silné osobnosti svého života v knize vzpomíná, líčí samozřejmě i projevy rasismu, se kterými se setkávala nejen jako malé dítě na segregovaném americkém jihu, ale i během své kariéry.

Boj za lidská práva se pro ni stal celoživotním tématem. V roce 2003 otevřela v rodné Augustě The Jessye Norman School of the Arts s cílem poskytnout zdarma umělecké vzdělání dětem se špatným sociálním zázemím. „Stále je mezi námi spousta lidí, kteří nemají možnost rozvíjet svůj talent tak, jak by si zasloužili. Těším se na den, kdy nebudeme při zaměstnávání lidí hledět na barvu jejich kůže, ať už je ta práce jakákoliv.“

Michaela Vostřelová

Narodila se ve městě Bedřicha Smetany, první hudební vzdělání získala ve městě Bohuslava Martinů. Bakalářské studium hudební vědy v Olomouci ukončila prací o raném vokálním díle Martinů, brněnské magisterské studium jejím rozšířením pod vedením Miloše Štědroně. Písněmi, tentokrát Ebenovými a Schubertovými, završila i studium zpěvu na Pardubické konzervatoři pod vedením Hany Medkové. Badatelskou práci si vyzkoušela v Centru Bohuslava Martinů, pedagogickou v ZUŠ Ratibořická, novinářskou v Harmonii, kde se od roku 2011 učí, jak hudbu slyšet a jak o ní psát. Je editorkou webu, který právě čtete.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.