Gregoriánský chorál je zvukem ticha

V Evropě se pořádají stovky festivalů vážné hudby, do malého belgického městečka Watou, ležícího přímo na hranici s Francií, se každý třetí rok sjíždějí soubory gregoriánského chorálu. Dá se vůbec nejstarší vokální forma nazvat vážnou hudbou? Nejedná se spíše o vlastní druh liturgických zpěvů? Faktem je, že Mezinárodní festival gregoriánského chorálu ve Watou je největším festivalem svého druhu na světě. Čísla hovoří sama o sobě: bez úvodních koncertů trval festival ve zdejším městečku o dvou tisíc obyvatel pět dnů a zúčastnilo se ho 26 souborů z 15 zemí 4 kontinentů.

Gregoriánský revival nastartovala před více než dvěma desetiletími gramofirma EMI kompaktem s Benediktinskými mnichy ze španělského Silosu a po politických změnách koncem osmdesátých let je zejména populární mezi mladými lidmi, letošní skupiny ve Watou ze všech Baltických států, Polska a Maďarska to jen potvrzují. Minulý festival navštívily hned dva české soubory (Schola Gregoriana Pragensis a Tiburtina) a jména jako David Eben, Hana Blažíková nebo Barbora Kabátková (Tiburtina opět účinkuje v červnu na festivalu v belgickém Gentu) jsou v Belgii známá, tentokrát české soubory chyběly. Naše zastoupení jsme ve Watou přece jen měli, dva pařížské soubory (Le Chantres du Choeur Grégorien de Paris a Flores Myrtae) řídí manželský pár Josef a Anna Žákovi, kteří ve Francii studují.

Vox Clamantis, foto Eleri Ever

Nejdelší cestu do Watou měli exotické scholy z Columbie, Austrálie, Japonska a Jižní Koreje se slušnou interpretační úrovní. Pokud bychom hledali ansámbly s nejvyšší kvalitou, musíme zůstat v Evropě: Graces & Voices, osm žen z různých zemí nebo norská Schola Sanctae Sunnivae z nejvíce severně položenou evropskou katedrálou v Trondheimu k nim určitě patří. Centrální téma Perierat, et inventus est (starý repertoár znovu objevený) připravil tradičně Franz Karl Prassl z univerzity v rakouském Grazu, který také řídil Scholu Gregoriana z papežského institutu duchovní hudby ve Vatikánu. Nejstarší textové rukopisy z Graduale Romanum z 9. století obsahují zhruba 60 zpěvů, které dosud nebyly publikovány.

Součástí festivalu byly jako vždy čtyři představení všech zúčastněných souborů, večerní festivalové koncerty, bohoslužby s doprovodem různých schol a workshop. Ve stáncích se prodávaly zpěvníky, knihy a kompakty, v premiéře představila holandská Hartkeriana Eugeena Livena d’Abelarda obšírný box The Psalterium Project, který obsahuje 12 kompaktů, DVD a texty 150 žalmů gregoriánských chorálů. O publikaci tohoto téměř vědeckého díla byl zájem, jen ve Watou se prodalo více než 120 boxů.

Grace & Voices, foto International Gregorian Festival of Watou

Vrcholem festivalu byl večerní koncert dvou profesionálních ansámblů. Belgický Psallentes jsou vlastně dva ansámbly. Specialista v oboru Hendrik Vanden Abeele nejprve založil mužský soubor a o 7 let později ženský.  Mám dojem, že nádherně znějící hlasy sedmi mladých žen, které obohatily festival už předčily ty mužské. Tentokrát byly na programu zpěvy z antifonáře cisterciánského opatství v Salzinnes, jehož pergamenový originál je uložen v kanadském Halifaxu. Vox Clamantis z estonského hlavního města Tallinn je soubor osmi mužských a tří ženských hlasů pod vedením Jaan-Eik Tulve. I on má k dispozici výborný hlasový potenciál, který interpretuje nejen gregoriánský chorál, ale i starou a soudobou hudbu, řada estonských skladatelů, včetně Arvo Pärta, pro Vox Clamantis komponovala. Žalmy jejich krajana z minulého století Cyrilluse Kreeka jsou právě inspirovány gregoriánskými zpěvy.

Pěvci gregoriánských schol nepotřebují silný hlas ani velký rozsah, ale jasný deklamatorní styl se specifickou melodickou vazbou a s citem pro text, jinak je jejich interpretace jednohlasých zpěvů pro posluchače příliš monotónní. Tak tomu bylo ve Watou jen málokdy.

Sdílet článek: