středa, 30. květen 2018

Gregoriánský chorál je zvukem ticha

Napsal(a) 

Vox Clamantis, foto Eleri Ever Vox Clamantisfoto: Eleri Ever

V Evropě se pořádají stovky festivalů vážné hudby, do malého belgického městečka Watou, ležícího přímo na hranici s Francií, se každý třetí rok sjíždějí soubory gregoriánského chorálu. Dá se vůbec nejstarší vokální forma nazvat vážnou hudbou? Nejedná se spíše o vlastní druh liturgických zpěvů? Faktem je, že Mezinárodní festival gregoriánského chorálu ve Watou je největším festivalem svého druhu na světě. Čísla hovoří sama o sobě: bez úvodních koncertů trval festival ve zdejším městečku o dvou tisíc obyvatel pět dnů a zúčastnilo se ho 26 souborů z 15 zemí 4 kontinentů.

Gregoriánský revival nastartovala před více než dvěma desetiletími gramofirma EMI kompaktem s Benediktinskými mnichy ze španělského Silosu a po politických změnách koncem osmdesátých let je zejména populární mezi mladými lidmi, letošní skupiny ve Watou ze všech Baltických států, Polska a Maďarska to jen potvrzují. Minulý festival navštívily hned dva české soubory (Schola Gregoriana Pragensis a Tiburtina) a jména jako David Eben, Hana Blažíková nebo Barbora Kabátková (Tiburtina opět účinkuje v červnu na festivalu v belgickém Gentu) jsou v Belgii známá, tentokrát české soubory chyběly. Naše zastoupení jsme ve Watou přece jen měli, dva pařížské soubory (Le Chantres du Choeur Grégorien de Paris a Flores Myrtae) řídí manželský pár Josef a Anna Žákovi, kteří ve Francii studují.

Vox Clamantis, foto Eleri Ever Vox Clamantisfoto: Eleri Ever

Nejdelší cestu do Watou měli exotické scholy z Columbie, Austrálie, Japonska a Jižní Koreje se slušnou interpretační úrovní. Pokud bychom hledali ansámbly s nejvyšší kvalitou, musíme zůstat v Evropě: Graces & Voices, osm žen z různých zemí nebo norská Schola Sanctae Sunnivae z nejvíce severně položenou evropskou katedrálou v Trondheimu k nim určitě patří. Centrální téma Perierat, et inventus est (starý repertoár znovu objevený) připravil tradičně Franz Karl Prassl z univerzity v rakouském Grazu, který také řídil Scholu Gregoriana z papežského institutu duchovní hudby ve Vatikánu. Nejstarší textové rukopisy z Graduale Romanum z 9. století obsahují zhruba 60 zpěvů, které dosud nebyly publikovány.

Součástí festivalu byly jako vždy čtyři představení všech zúčastněných souborů, večerní festivalové koncerty, bohoslužby s doprovodem různých schol a workshop. Ve stáncích se prodávaly zpěvníky, knihy a kompakty, v premiéře představila holandská Hartkeriana Eugeena Livena d’Abelarda obšírný box The Psalterium Project, který obsahuje 12 kompaktů, DVD a texty 150 žalmů gregoriánských chorálů. O publikaci tohoto téměř vědeckého díla byl zájem, jen ve Watou se prodalo více než 120 boxů.

Grace & Voices, foto International Gregorian Festival of Watou Grace & Voicesfoto: International Gregorian Festival of Watou

Vrcholem festivalu byl večerní koncert dvou profesionálních ansámblů. Belgický Psallentes jsou vlastně dva ansámbly. Specialista v oboru Hendrik Vanden Abeele nejprve založil mužský soubor a o 7 let později ženský.  Mám dojem, že nádherně znějící hlasy sedmi mladých žen, které obohatily festival už předčily ty mužské. Tentokrát byly na programu zpěvy z antifonáře cisterciánského opatství v Salzinnes, jehož pergamenový originál je uložen v kanadském Halifaxu. Vox Clamantis z estonského hlavního města Tallinn je soubor osmi mužských a tří ženských hlasů pod vedením Jaan-Eik Tulve. I on má k dispozici výborný hlasový potenciál, který interpretuje nejen gregoriánský chorál, ale i starou a soudobou hudbu, řada estonských skladatelů, včetně Arvo Pärta, pro Vox Clamantis komponovala. Žalmy jejich krajana z minulého století Cyrilluse Kreeka jsou právě inspirovány gregoriánskými zpěvy.

Pěvci gregoriánských schol nepotřebují silný hlas ani velký rozsah, ale jasný deklamatorní styl se specifickou melodickou vazbou a s citem pro text, jinak je jejich interpretace jednohlasých zpěvů pro posluchače příliš monotónní. Tak tomu bylo ve Watou jen málokdy.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.