pondělí, 10. prosinec 2018

František Babický: Osm desetiletí s hudbou

Napsal(a) 

Umělci bývali v minulosti často přirovnáváni k antickým hrdinům - zvláště mezi hudebníky jsme znali mnoho Orfeů, Apollónů, i Sisyfů. Co kdybychom měli dnes antické přívlastky přisoudit například dirigentům? Byl by Václav Talich Marsyem, nebo Karel Ančerl Prométheem? V případě Františka Babického by to byl snad v tom nejlepším slova smyslu Dionýsos. Nejenom pro svou vizáž, ale pro přístup k umění. Jedenáctého prosince slaví tento dirigent, klavírista a pedagog osmdesáté narozeniny.

František Babický spatřil světlo světa v Praze v roce 1938, své dětství, přes složitý válečný čas v mnohém inspirativní, prožil v Brandýse nad Labem, kde se jako žáček v klavíru a později konzervatorista zapojoval aktivně do zdejšího uměleckého života. Dirigentský svět se mu plně otevřel studiem na pražské konzervatoři a zvláště pak na AMU, kde se stihl osobně setkat s uměním Václava Talicha. Bezprostředně byl žákem vynikajícího praktika Aloise Klímy, v operním oboru Roberta Broka, Bohumíra Lišky, či sbormistra Josefa Veselky. Ačkoliv mladý František Babický směřoval především k symfonické hudbě (je např. uznávaným znalcem symfonického díla A. Dvořáka), brzy jej osud zavál jako dirigenta do operního světa, ve kterém nalezl netušený potenciál. Mimochodem, již v době brandýského mládí se aktivně zapojoval do divadelního života a velmi dobře zpívá, což u dirigentů věru nebývá běžná výbava.

Po studiích nastoupil roku 1964 do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích jako sbormistr a vzápětí dirigent, o pět let později do opery v Ústí nad Labem. V roce 1974 poprvé zahájil působení jako šéf opery v Liberci, kde provedl, mimo jiné, komplet Smetanových oper. V roce 1980 byl povolán do Národního divadla, kde strávil celkem 9 sezon. Zároveň působil jako šéfdirigent symfonického orchestru Armádního uměleckého souboru. Od roku 1989 pak střídavě opět v Ústí nad Labem a Liberci, kde v roce 2002 zakotvil natrvalo. Repertoárová základna Františka Babického je velmi široká. Jen v Liberci nastudoval desítky operních titulů všech stylových období, k nimž přistupoval s hlubokým vhledem do umělecké podstaty. Za všechny jmenujme z posledních let Pucciniho Toscu, Madam Butterfly, či Manon Lescaut, Smetanovu Prodanou nevěstu, nebo, Mozartovu Kouzelnou flétnu. Nastudoval také velké množství více či méně známých operet, v poslední době tento svůj um předvedl při práci na obtížné Nedbalově Polské krvi. Od roku 2010 rovněž vyučuje dirigování na pražské AMU – na svém někdejším učilišti.

Jiří Bartoš Sturz

Studoval hudební vědu, skladbu a historii na univerzitách v Olomouci, v Brně, v Liberci a v Praze. Věnuje se klasickému zpěvu, skladbě a herectví, od roku 2006 je členem operního souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Publikuje a přednáší na kulturněhistorická témata, zabývá se dějinami raného novověku a kulturou českého baroka. Autorsky tvoří jevištní, sborovou, či také filmovou hudbu, aktivně se věnuje divadelně kritice, recenzentské činnosti, i vlastní literární tvorbě. Je zakladatelem a členem hudebního souboru FRAGIUM16, který se zabývá historickou hudbou v Českých zemích. V posledních letech je rovněž znám kulturními aktivitami na zámku ve Stvolínkách u České Lípy, stál také na počátku procesu jeho záchrany. Rod Sturzů pochází z Saska, v 16. století získal rytířský titul, v 18. století baronát. Od 19. století se usadil v Rakousku a jižních Čechách. Jiří Sturz užívá příjmení svých předků společně s křestními jmény „Jiří Bartoloměj“, z nichž „Bartoloměj" je rodinnou tradicí uváděn ve staročeském tvaru „Bartoš“.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.