úterý, 26. únor 2019

Exitus?

Napsal(a) 

© Pravoslav Kohout © Pravoslav Kohout

Léta odcházení Velké Británie z Evropské unie se, zdá se, blíží rozuzlení (katarzi?). V médiích se jako kolovrátek omílá téma tzv. tvrdého, silného BRexitu, odchodu bez dohody. Nutně mě napadlo, jestli by se to mohlo promítnout do klasické hudby. A tak jsem oslovil vlivné manažery. Kupodivu jich odpovědělo méně, než jsem čekal. Otázka? „Projevil by se nějak ve vaší organizaci tvrdý brexit?“

Roman Bělor, ředitel festivalu Pražské jaro
Brexit lze nesporně nahlížet jako střet dlouhodobé tendence Británie k izolacionismu či odtažitosti ve vztahu ke kontinentální Evropě. Ten je v mnohém směru logický geograficky i historicky. Vztah Spojeného království (UK) k Evropské unii je vlažný od počátku a UK mělo zřejmě nejvíce výjimek ze standardního členství, takže bylo od počátku členem nečlenem. Také účast na projektu zavedení společné měny Euro byla pro UK nemyslitelná. UK je také poslední a jedinou evropskou globální mocností, takže jeho ambice jsou nadevropské a často mimoevropské. Střet s eurobyrokracií také nepřispěl ke vztahům (jen to stěhování europoslanectva z Bruselu do Štrasburku a zpět je skandální!) a své sehrál populismus mnoha britských politiků, kterými se nechal premiér Cameron svést k riskantnímu referendu… UK bylo vůči české hudbě i českým umělcům vždy velmi vstřícné a přátelské, Janáček je zde respektován více než u nás. Z hlediska „dovozu i vývozu“ českých těles jde ovšem o trh mimořádně náročný, tvrdě konkurenční a nepříliš ziskový, spíše neziskový. Kromě nejúspěšnějších a nejetablovanějších umělců je pozice přijíždějících spíše pasivní a „za odměnu“ ve smyslu honorárním nikoliv finančním. Naopak špičková britská tělesa, zejména londýnské orchestry (kromě BBC SO), mají požadavky často až nerealistické, což znemožňuje schůdné ekonomické řešení jejich potenciálního hostování.

Myslím, že brexit na již dosti svízelné situaci příliš nezmění a je třeba brát v potaz všeobecně silnou pozici UK v hudebním průmyslu, což je dáno také dominancí britských společností a agentur, které mají na rozdíl od agentur kontinentálních čilé globální kontakty i ambice a také obchodní zdatnost, profesionalita a tvrdost. Představa kontinentálních politiků i ekonomů o tom, že UK bude brexitu litovat, není podle mého názoru realistická. Británie je ekonomicky řádově srovnatelná s Německem nebo Francií, ale její globální politický a vojenský potenciál je nesrovnatelný. Jako příklad uveďme třeba jen existenci tzv. Five Eye paktu (jde o alianci bezpečnostních a výzvědných služeb USA, Kanady, Velké Británie, Austrálie a Nového Zélandu). Pro Evropskou unii to je výzva k reorganizaci, decentralizaci a efektivnosti, které jsou nevyhnutelné. Poté už nebude podstatné, zda je Británie blízkým subjektem nebo přidruženým členem, což je nejpravděpodobnější řešení. Pro české hudebníky jsou a budou britské scény prubířským kamenem umělecké úrovně i ekonomické a marketingové zdatnosti, což je dobře. Tolik komentář kritického a realistického euro optimisty i anglofila.

Radim Otépka, foto V. Rose Radim Otépkafoto: V. Rose

Radim Otépka, ředitel PKF – Prague Philharmonia
V případě tzv. tvrdého brexitu by to mělo jistě dopad do umělecké sféry. Poněvadž hodně našich sólistů či dirigentů je z Británie, mělo by to jistě zátěž administrativní, minimálně v rozsahu udělování víz či pracovních povolení, jak na jedné, tak na druhé straně. Byl by tu i negativní aspekt finanční, protože EU by určitě neposílala takové objemy peněz do kulturní oblasti, což znamená, že by se rapidně snížila možnost koncertních projektů či turné v Británii a již tak málo rentabilní koncertní turné v Anglii by se stala velmi nerentabilními nebo by nebyly možné uskutečnit vůbec. A samozřejmě další obavy plynou z nových daňových a legislativních nařízení, které však zatím neznáme.

Daniel Sobotka, ředitel Symfonického orchestru hlavního města FOK
Nepřehledné tanečky na břehu Temže sledujeme s nejvyšším zaujetím. Brexit se může promítnout ve všech ohledech od přes hraniční přepravy nástrojů i samotného orchestru až po finanční kondici publika potažmo ostrovních pořadatelů. Možná budeme s FOKem prvními posly nové situace, anglické turné totiž plánujeme právě na letošní podzim.

Marie Kučerová, foto Magazín Galerie Vaňkovka Marie Kučerováfoto: Magazín Galerie Vaňkovka

Marie Kučerová, ředitelka Filharmonie Brno
Je těžké tyto věci domýšlet do detailů, když nejsou známy ani daleko zásadnější obrysy budoucnosti. Umělecky by se to projevit nemělo, pokud budeme mít silný umělecký zájem o konkrétního umělce či ansámbl, tak ho sem dostaneme. A vím o případech britských umělců, kteří již nyní přesídlují například do Německa kvůli případným překážkám v pohybu. Opačný případ, tedy výjezd do Velké Británie, je již nyní tak složitý a nerentabilní, že to snad ani horší být nemůže. Nové problémy mohou ale nastat u početných britských agentur s možnými komplikacemi třeba v daňové oblasti. Británie by se tak dostala do množiny tzv. třetích zemí se všemi překážkami, které to přináší.

Robert Kolář, ředitel Akademie klasické hudby, jež mimo jiné pořádá festival Dvořákova Praha
Podle mého názoru se nezmění vůbec nic. Hudba a kultura národy spojuje a boří hranice a na tom nic nezmění ani Brexit. V České republice i ve Velké Británii budou žít pořád ti samí lidé. Mohou se projevit kurzové vlivy u honorářů, ale žádný festival klasické hudby to ani nepoloží a ani mu to nijak výrazně v rozpočtu nepomůže.

Jak vidno, BRexit není událostí, která by české hudební subjekty trápila, což je asi dobře. Podle mého mínění zcela jiný by byl případný CZexit, o němž sní bohatý vějíř extremistických „lichožroutů“. Jenže kdyby se Češi, Moravané a Slezané rozhodli v případném referendu provést sebevražednou seppuku, nepříjemně by to dopadlo i na orchestry, divadla, sólisty, collegia, ansámbly, festivaly... Ba i na „umělecké průmysly“ a propojování hudby s byznysem či byznysu s hudbou, pro nějž tolik politiků horuje. Pán Bůh s námi a zlé pryč. ☺

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.