EUYO: Konec jedné iluze?

Blížící se zánik Orchestru mladých Evropské unie (EUYO) vyvolává v hudebním světě spontánní emocionální reakce. Těleso se čtyřicetiletou tradicí už totiž nedostane finance od Evropské unie – jejíž hlavní myšlenku paradoxně od počátku ztělesňovalo.

Orchestr byl založen roku 1976 za spoluúčasti dirigenta Claudia Abbada jako kulturní vyslanec Evropské unie. V následujících desetiletích se u něj vystřídala řada hvězdných dirigentů i sólistů a na tři tisíce hudebníků, včetně českých. Loni se novým šéfdirigentem stal Vasilij Petrenko.

Evropský Komisař pro školství, sport a kulturu Tibor Navracsics v prohlášení na webových stránkách Evropské komise vysvětlil, že Evropská unie změnila systém financování kulturních institucí a zahrnula vše do programu s názvem Creative Europe, ze kterého mohou různé národní organizace získávat peníze na své projekty. Podpora tedy už nebude poskytována jednotlivým kulturním subjektům typu EUYO, pro něž by to měla být pobídka, aby své finanční zdroje více diverzifikovaly. Dodal též, že EUYO sice získal potřebné peníze na rok 2015, ale letos už mu podpora poskytnuta nebyla, protože jiné projekty lépe odpovídaly požadavkům Creative Europe. Navracsics už ale neupřesnil, v čem byli ostatní žadatelé nápaditější. Pouze zdůraznil, že z celkového počtu 112 projektů jich bylo přijato jen 15. V závěru svého prohlášení vyjádřil naději, že orchestr v budoucnu najde další zdroje financování, včetně programu Creative Europe. Což je trochu protimluv, pokud má být orchestr deklarovanou vlajkovou lodí Evropské unie.

Z dostupných informací není zřejmé, zda orchestr sám v žádosti něco zanedbal anebo jestli prostě uvízl v byrokratické síti Evropské unie. Management orchestru se brání argumentem, že nový program je výhodný pro menší a lokální organizace, nikoli pro panevropskou instituci spojující 28 zemí. Což je jistě pravda, na druhou stranu každý, kdo rozděluje peníze, má koneckonců právo stanovit si takové podmínky, jaké uzná za vhodné. Spory mezi pořadateli o financování kultury, granty a kritéria, podle nichž jsou přidělovány, dobře známe i z našich malých českých poměrů. Stejně tak ale známe míru „kulturnosti“ mnohých politiků a úředníků. A reprezentanti Evropské unie si protiřečí a tápou v tolika závažnějších problémech, že jeden orchestr už je pouhou kapkou v moři.

Zánik orchestru by byl smutným, leč reálným obrazem současného stavu Evropské unie. Umělecky by to jistě byla ztráta, orchestr má výbornou úroveň a začínala v něm řada pozdějších členů dalších významných orchestrů. Z čistě odborného hlediska by to ale neznamenalo, že mladí hudebníci už nebudou mít šanci stát se členy renomovaného mládežnického tělesa a pracovat se špičkovými dirigenty a sólisty. V Evropě působí také Orchestr mladých Gustava Mahlera, financovaný jiným způsobem než EUYO (u jeho vzniku stál rovněž Claudio Abbado). Jakkoli v něm ale sedí hudebníci různých národností, nereprezentuje Evropskou unii jako takovou, nýbrž daleko více Rakousko a jeho kulturní politiku.

A právě to je možná příznačné. Vysněné, nebo spíše zidealizované panevropanství se čím dál víc rozpíjí do regionálního úsilí a individuálních aktivit. Asi to není tak překvapivý vývoj. Úvaha na téma, jestli se dokonce blíží konec celé jedné iluze jménem Evropská unie, náleží spíše politickým komentátorům. Orchestr mladých Evropské unie byl každopádně od počátku spojen se symbolem, který se zdál neochvějný a zářivý jako ty zlaté hvězdy na modrém pozadí. Jenže hvězdy se čím dál víc chvějí a blednou. Bylo by jistě správné udržet zdání jednoty aspoň v kulturní oblasti. Počkejme tedy, zda se pro EUYO přece jen nenajde nějaké východisko z nouze. Aby nezhasl spolu s unijními hvězdami…

Sdílet článek: