Dobrá a špatná hudba

Říkává se někdy, že hudba je jen dobrá, nebo špatná. Je to však pravda poloviční, nepřesná, pouze bonmot, který má svá úskalí. Existují totiž různé hudební světy. Svět náročného umění v protikladu ke světu zábavy, hudba vedoucí k prožívání a přemýšlení proti hudební kulise, hudba s city a bez citů.

A je tu také sféra hudby duchovní a hudby světské. Těžko si představit dva protichůdnější světy, než je na jedné straně hudební repertoár reformačních církví a na straně druhé opereta. Stanice Český rozhlas Vltava v příštích měsících do obou zasáhne. Oba obsáhne ještě víc než jindy.

Rakouský rok na Vltavě – rok 2017 – musí k hudebnímu divadlu vést. Vídeňská státní opera je jednou z pětice nejdůležitějších na světě, její hudebníci v sestavě Vídeňských filharmoniků jsou počítáni ve stejném měřítku k nejlepším orchestrům. K Vídni patří – stejně jako král valčíku ve světě ryze zábavné hudby – Mozart se svými geniálními operami. A patří k ní neoddělitelně také žánr operety, počítané někdy k poněkud pokleslým či přinejmenším zastaralým projevům spíše lidové zábavy než přímo umění. Žánr propojující nicméně přes hranici století klasickou komickou operu se současným muzikálem a přemosťující prostor mezi činohrou a operou, žánr dovedený k vrcholu v Netopýrovi Johanna Strausse a v několika dalších špičkových kusech autorů, jako byli Franz von Suppé, Emmerich Kálmán, Franz Lehár nebo Oskar Nedbal. Na Vltavě bude znít vídeňská opereta během Rakouského roku pravidelně jednou za měsíc. V sobotním večeru zaujme místo své starší sestry opery celkem dvanáctkrát.    

Johann Sebastian Bach, Nikolaikirche, Lipsko, foto Petr Veber

Na druhé straně je rok 2017 jubilejním rokem německé reformace. V říjnu uplyne pět set let od prvního veřejného vystoupení Martina Luthera, jehož nové promýšlení a chápání biblického poselství mělo a má v důsledcích pozitivní dopad a zásadní vliv nejen na podobu církví a křesťanství, ale i na západoevropskou kulturu a celou euroamerickou civilizaci. S reformací přišla obecná přístupnost Bible a srozumitelný jazyk v bohoslužbě, nové pojetí kněžství a svátostí i vědomí osobní odpovědnosti a také svoboda vyznání a svědomí. Reformace, to byl definitivní nástup novověku, včetně podnětů pro rozvoj vzdělanosti a uspořádání a prosperitu společnosti. Vltavské programy k tomuto křesťanskému dědictví odkazují po celý církevní rok, tedy už od letošního Adventu přes Vánoce a Velikonoce až po další Advent, především každou neděli ráno v pořadu Liturgický rok v německé protestantské hudbě 16. – 17. století. V premiérové řadě padesátky půlhodin, které s komentářem nechávají zaznít dodnes živou tvorbu, odrážející a podporující v textech i v hudbě nový typ zbožnosti kladoucí na první místo Písmo.  

Na stanici Vltava nevnímají posluchači jen jednu jedinou hudbu, takzvaně dobrou. I v roce 2017 jí pro výběr – který dělá lidská ruka, rozum, zkušenost a srdce, nikoli automatický selektor – zůstává k dispozici spektrum, v němž lze hudbu vyhledávat od krajnosti do krajnosti. Od staré po novou, od zpívané po hranou, od zavedené po alternativní, od lehčí po náročnější, od známé po neznámou. Od hudby od počátku určené k poslechu po hudbu původně k tanci. Od vážné po jazzovou.

Říkává se někdy, že hudba se dá dělit jen na dobrou a špatnou. Je to však pravda poloviční, nepřesná, pouze bonmot, který má svá úskalí. Hudba je mnohem a mnohem různější. A některé její podoby, projevy a žánry prostě na Vltavě naladit nelze. Takže na této stanici nezní – a doufejme, že nadále ani znít nebude – nejen hudba špatná, ale ani ta hloupá a zbytečná.

Sdílet článek: