pondělí, 9. leden 2017

Dlouhý život klavíristky a paní farářové

Napsal(a) 

Anna Máchová-Heryánová Anna Máchová-Heryánová

Čestné uznání na prestižní Chopinově soutěži ve Varšavě v roce 1949, stejně jako čtvrté místo ve druhém ročníku soutěže Pražského jara o rok dříve nebo stejné umístění na Smetanovské soutěži, to jsou jen tři nejstarší z kamínků, které skládala postupně do mozaiky svého dlouhého života Anna Máchová-Heryánová (10. 5. 1923 - 14. 12. 2016), klavíristka, docentka AMU.

Pocházela z Rychvaldu ve Slezsku, studovala v Přerově a pak na pražské konzervatoři u Ilony Štěpánové-Kurzové, mezi dvěma válkami nejznámější české pianistky. Její žačkou byla do roku 1950 ještě i na nově vzniklé Akademii múzických umění, kde tato pedagožka spolu s Františkem Maxiánem starším založila katedru klávesových nástrojů. Z její třídy vzešli v té době rovněž Ilja Hurník nebo Ivan Moravec, mezi soukromé žačky Ilony Štěpánové-Kurzové se počítala i Herberta Masaryková. 

Anna Máchová se na tuzemských pódiích objevovala od roku 1947. Byla věkově spřízněna se Smetanovým a Vlachovým kvartetem, se soubory, s nimiž vedle svých sólových vystoupení také koncertovala, stejně jako třeba s Pěveckým sdružením pražských učitelek. Hrála často české autory. Patřila do stejné generace například se skladatelem Karlem Husou, Radotín na okraji Prahy, kde žila, ji později svedl dohromady s Klementem Slavickým a Štěpánem Rakem a blízko měla svým způsobem i k Josefu Sukovi a Vítězslavu Novákovi – vždyť byli ve dvacátých letech svatebními svědky její profesorky.

Sňatek s múzicky nadaným a ekumenicky otevřeným, čím dál známějším a oblíbenějším evangelickým farářem Miroslavem Heryánem, kterého následovala z Radotína na jedno desetiletí do Brna a pak zase do stejného českobratrského sboru zpět, patří do jejího životopisu se stejnou důležitostí jako hudba a pedagogická práce. Byla paní farářová a jistě i proto se jí ve zralém věku dostávalo méně uměleckých příležitostí než jiným, preferovanějším interpretům. Možná i proto jí také byla na AMU svěřena příprava posluchačů vyšších ročníků na jejich případné učitelské působení, nikoli výuka hlavního předmětu. Její žákyně z modelové třídy katedry metodiky však na ni rády vzpomínaly. Anna Máchová-Heryánová pedagogickou praxi promítla i do vypracování zásad výuky klavírní hry, do koncepce osnov pro tehdejší lidové školy umění i do rozvrhů školení jejich učitelů.

A v soukromí? Do vysokého věku sama pravidelně cvičila na klavír a doprovázela zpěv při bohoslužbách.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.