pátek, 23. září 2016

Čestným občanem metropole je i Jiří Bělohlávek

Napsal(a) 

Jiří Bělohlávek, foto Česká filharmonie Jiří Bělohlávekfoto: Česká filharmonie

Hlavní město Praha uděluje čestná občanství jako poctu od roku 1920. V letech komunistického režimu se čestnými občany Prahy stávali různí političtí představitelé, ale také sovětský maršál Koněv nebo kosmonaut Remek. V roce 1990 byla tato pocta některým z nich naopak odňata – mezi takovými bývají zmiňováni Stalin, Gottwald a Husák.

Osobností, jimž naopak patří trvalá úcta, je mezi čestnými občany respektovaná řada, počínaje Václavem Havlem, Edvardem Benešem a Janem Masarykem, přes Josefa Škvoreckého, Otto Wichterleho, Jaroslava Foglara, Josefa Švejcara, Soňu Červenou, Ivana Moravce, Fero Feniče, Jiřího Kyliána nebo Lenku Reinerovou až po Nicholase Wintona či ruské občany, kteří protestovali proti vpádu sovětských vojsk v roce 1968. Mezi takto oceněnými jsou i dirigenti  - Rafael Kubelík, Charles Mackerras, Serge Baudo… a od letošního 22. září také Jiří Bělohlávek, šéfdirigent České filharmonie.

V roce 2012, na konci svého působení u londýnských rozhlasových symfoniků, už se stal nositelem čestného titulu komandér Řádu britského impéria, který získal od královny „za službu hudbě“. Za další dva roky pak obdržel další ocenění, také v cizině – bylo to v newyorské koncertní síni Carnegie Hall. Před tamním koncertem České filharmonie tehdy převzal od ministra kultury Daniela Hermana Cenu Antonína Dvořáka. Uděluje ji Akademie klasické hudby, pořádající také mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha. Nejznámější český dirigent současnosti dostal v Roce české hudby 2014 ocenění nejen proto, že s filharmonií pořídil komplet Dvořákových symfonií, ale i jako neúnavný propagátor české hudby.

V případě čestného občanství města Prahy jde obecně o zvláštní projev úcty významnému občanovi, jehož život, působení a dílo mají úzký vztah k hlavnímu městu. Šéfdirigent České filharmonie se na Staroměstské radnici při tomto aktu setkal se spisovatelem Ivanem Klímou, s hercem a textařem Jiřím Suchým a s hercem a režisérem Zdeňkem Svěrákem. 

Říkává se, že doma nikdo není prorokem. To když dojde ke zjevné chybě a někoho opravdu hrubě nedoceníme, zatímco svět moc dobře ví, jak by to mělo být doopravdy – a činí tak za nás. V případě letos takto vyzdvižených osobností jsme se naštěstí všimli včas. 

Jiří Bělohlávek, letošní sedmdesátník, působil jako šéfdirigent Symfonického orchestru BBC a byl a je hostem nejlepších těles a divadel. V metropoli byl v 70. a 80. letech šéfdirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a pak šéfem České filharmonie, založil také a vedl Pražskou komorní filharmonii. Od roku 2012 je po dvacetileté bolestné pauze opět v čele České filharmonie, kam jednoznačně patřil a patří. V laudatiu Davida Marečka, generálního ředitele České filharmonie, bylo zdůrazněno především Bělohlávkovo patriotství a přínos české hudbě. Mimo jiné řekl: „Přes nevídanou mezinárodní kariéru se vždycky vracel domů a česká hudba i čeští umělci stáli v centru jeho zájmu a hudebního usilování. Odborná i laická veřejnost se vzácně shoduje v tom, že České filharmonii vdechl po roce 2012 nový život. Jeho nejbližší spolupracovníci vědí, že tak učinil s chutí, radostí a nadšením, které je nakažlivé a šíří se kolem něho jako pozitivní lavina, které se nedá uniknout.“  

V Praze se narodil, a i když měl v mládí brněnské období a i když už nyní sjezdil celý svět, v Praze bydlí a žije. (Jiří Bělohlávek obdržel řadu dalších ocenění, mimo jiné čestný doktorát pražské AMU, čestné občanství Litomyšle, Medaile Nadace Bohuslava Martinů  nebo cenu časopisu Gramophone za komplet symfonií Bohuslava Martinů (BBC Symphony Orchestra).

Zdeněk Svěrák, spolutvůrce nesmrtelné legendy o českém géniovi, při slavnostním aktu poznamenal, že je za ocenění vděčný a že to Járovi Cimrmanovi vyřídí. Jiří Bělohlávek s plnou vážností řekl: „Vážím si té pocty a doufám, že ji budu ještě dlouho požívat…"

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.