pátek, 25. listopad 2011

Česká hudba na konci Evropy

Napsal(a) 

Česká hudba na konci Evropy, foto Petr Veber Česká hudba na konci Evropyfoto: Petr Veber

„Hodně tu zrovna prší, ale město je moc zajímavé a máme tu milé, nadšené a těšící se partnery,“ hlásil do Prahy ze Santiaga de Compostela David Ditrich, šéf neziskového projektu České sny, když v předstihu pár dní před umělci organizoval a koordinoval už na místě poslední přípravy mimořádně intenzivní prezentace naší hudební kultury.

Na „český víkend“ v metropoli Galicie na severozápadě Španělska – čtveřici koncertů, výstavu, projekce a doprovodné akce konané od 4. do 6. listopadu – lze pohlížet dvojím způsobem. První přístup ztělesňuje nejmenovaný muzikant jednoho z účinkujících souborů, který dal na misky vah únavnou, hodně dalekou, třídenní cestu pro jediné, i když vydařené vystoupení proti času, který by zrovna raději strávil nezbytnou prací doma na stavbě a s dětmi. Druhý přístup reprezentují čeští pořadatelé, kteří se radují z toho, že viditelně a pro místní nově a neotřele svým výběrem zasáhli do kulturní nabídky města, že zřejmě českým hudebníkům a české hudbě pootevřeli nové velké teritorium a že tam na druhé straně našli podobně naladěné lidi, jako jsou oni, jimž nejde jen o komerční výsledky, ale o něco mnohem krásnějšího a podstatnějšího.

Když Collegium 1704 , Melody Makers a další hudebníci letecky přes Madrid nebo letadlem a autobusem přes portugalské Porto (a znojemská cimbálovka po evropských dálnicích) postupně dorazili do Santiaga, deště zrovna ustaly. Bylo příjemných víc než deset stupňů, ve městě se mísily barvy zelených palem, žlutých modřínů a kvetoucích keřů a zdejší lidé, kteří se cítí být na prvním místě autonomními Galicijci, ale zůstávají jimi v rámci Španělska, se mohli těšit na trochu středoevropské exotiky, na klasiku, folklór i jazz. A dostalo se jim české a moravské hudby bohatě.

Je sobota poledne a na zalidněném tržišti ve starém městě, místě plném ryb, masa a dalších potravin, zní do všeho toho hlučného ruchu jásavý melodický zpěv, oplétaný hlasy houslí a cimbálu. Krojovaná muzika vedená Jiřím Ludvíkem stojí na vyvýšeném místě, obklopena spoustou naslouchajících a dobře se bavících lidí. Spřátelený vinař Mádl sem přivezl k ochutnávání svou produkci – a Morava svými nejlepšími vývozními artikly boduje. Ve všech santiagských nedělních novinách pak budou zprávy o Českém víkendu doprovázet fotky právě odsud. „Trh byl pro pozvánku na akce Českých snů zvolen ideálně – je to druhá nejnavštěvovanější památka ve městě a kombinace naší galicijské gastronomie a vašeho vína a hudby je pro nás moc zajímavá,“ říká starosta Gerardo Jesús Conde Roa, který je mezi naslouchajícími. Ve funkci je teprve pár týdnů, je představitelem nové politické orientace přicházející po mnoha letech – mimo jiné i s větší otevřeností jiným kulturám. „Jde o první zdejší prezentaci české kultury v takovém měřítku. Věřím, že budeme schopni na ni navázat, zopakovat ji,“ dodává na adresu Českých snů.

Tou prvořadou památkou je v Santiagu samozřejmě katolická katedrála. České sny tam nepronikly, však si taky obrovitý románský kostel s barokním průčelím, po Římě a Jeruzalémě jedno z nejznámějších poutních míst západního světa, žije svým vlastním životem, včetně působivé varhanní a vokální hudby. Otevřeno je pro turisty i věřící pozdě do večera a liturgie tu probíhá téměř nepřetržitě. Nejpůsobivěji v neděli v poledne, kdy se dává do neuvěřitelného houpavého pohybu celou chrámovou lodí, dosahujíc v úvratích až ke stropu, obrovitá, u stropu zavěšená kadidelnice.

Václav Luks se svým instrumentálním a vokálním souborem účinkoval v jiném ze sedmdesáti městských svatostánků, v odsvěceném univerzitním kostele. Přivezli Zelenku, s nímž již několik let slaví na mezinárodním trhu, zejména ve Francii a v Německu, značné úspěchy, v naději, že by mohl zdejší debut skutečně být východiskem k dalším pozváním. Ostatně, jeden z důležitých festivalů staré hudby se koná právě v tomto městě. „Není úplně jednoduché se tady uplatnit, tahle část Evropy za Pyrenejemi si žije vlastním životem, dnes stejně jako v době baroka,“ poznamenal Luks.

Ve stejném sále měl v neděli v poledne program pianista Karel Košárek. Hrál Smetanu, Martinů a Vítězslava Nováka a pak úctyhodným způsobem i obávanou „kládu“ – Musorgského Obrázky z výstavy. „Hrát v sále pro dva tisíce lidí je určitý druh zážitku. Ale i když tady lidí bylo podstatně méně, byli nesmírně vnímaví a pozorní a měl jsem pocit, že moje snažení má smysl – a to je stejně nádherný zážitek,“ řekl Košárek, podle něhož Santiago dýchá neuvěřitelnou historií a kulturou. „Prostředí je inspirativní, dotváří vyznění koncertu. Ale nejdůležitější jsou lidé, takže člověk hraje pro ně – a kde to bude, je až na druhém místě. Nedělám rozdíly, jestli hraju pro dvě stě, nebo pro tisíc posluchačů. Jsou místa, kde jich je třeba jen dvacet – a je to cenné. Zaslouží obdiv, že se zvednou od televize a přijdou za něčím, co je obohatí a povznese,“ vyznal se.

V Santiagu slouží těmto cílům José Victor Carou. Ditrichův hlavní partner. Lékař, nadšený organizátor festivalů a za čtrnáct let už více než tisícovky koncertů. „Český víkend byl senzační úspěch, na který určitě navážeme,“ prohlásil. Letos v létě pověsil profesi definitivně na hřebík a stal se naplno manažerem místní koncertní síně a divadla. „Jestli jsem opustil povolání, na které jsem se kdysi připravoval devět let, jistě chápete, že hudba je mou vášní...,“ přiznal.

Velice zajímavou atmosféru měl koncert formace Zuzany Lapčíkové, hrající fúzi folklóru a jazzu. „Jsme česko-moravsko-slezsko-slovensko-romské kvinteto“, říká pozoruhodná cimbalistka a zpěvačka. Chvíli po koncertě tichým hlasem trpělivě odpovídá: „Hráli jsme už všude možně, ale ve Španělsku poprvé. A myšlenka Českých snů, nabízet koncerty mimo hlavní města, je neobvyklá, ale moc dobrá – lidé, kteří touží poznat něco nového, mohou přece žít i na těch nejodlehlejších místech. Tady v Santiagu ovšem jsme v metropoli – ve velkém duchovním centru. Stačí se podívat kolem: ty zdejší umělecké a řemeslné výkony – to by musely být generace lidí úplně pomatených, kdyby něco takového budovaly pronic zanic...“

Největší úspěch měl při Českém víkendu evidentně Ondřej Havelka a jeho swingová kapela Melody Makers. Vyprodali v sobotu večer divadlo s téměř pěti sty místy a svou stylovou a zábavnou koncertní show publikum nadchli. Také oni se zabývají autentickou interpretací, stejně jako Luks, ale populární hudby období raného a vrcholného swingu. I oni byli ve Španělsku poprvé. Zařazení Ježkových melodií do programu určeného pro České sny se ukázalo podle Havelky jako dobré a nosné – vždyť český swing, jak zdůrazňuje, byl ve své době zcela výjimečný. Součástí koncertu bylo nejen uvedení Gershwinovy Rapsodie v modrém v původní jazzové podobě, ale také Ježkův Bugatti step na čtyři ruce. V obou případech tu exceloval jako spoluúčinkující Karel Košárek. „Vystoupení s Melody Makers je vždy osvěžení... Užíváme si to, snad mohu mluvit i za pianistu Mirka Lacka... V dnešní době je prima se zasmát, nejlépe sám sobě.“ Takto nahlíží na své alternativní účinkování a na doslova klaunské ježkovské číslo.

V pátek i v sobotu trvaly dlouho přes půlnoc jam sessions, při nichž v jednom z městských klubů improvizovali čeští jazzoví muzikanti společně s místními. Očití svědkové tvrdí, že někdy kolem druhé či třetí ráno to bylo fakt skvělé, úplně nejlepší.

Dějištěm zahájení Českých snů byl letos saský Adorf, projekt končí v Polsku ve Vratislavi. Poprvé se uskutečnil v roce 2004, kdy vstoupila Česká republika do EU, podruhé roku 2007 a příští má následovat za tři roky. Třetí ročník letos obsahuje od léta do prosince stovku akcí, především koncertů, ve dvou desítkách evropských zemí, a to záměrně mimo hlavní města států. „Santiago de Compostela se nám podařilo oslovit určitě víc, než by to bylo možné v některé nepřehledné obrovské metropoli,“ tvrdí dramaturg projektu Aleš Březina.

Z města, po staletí cíle tisíců a tisíců křesťanských poutníků, to není na druhý nejzazší západní výběžek evropského kontinentu, poloostrov jménem Finisterre – Konec země, už moc daleko – pár desítek kilometrů. Blízká přítomnost chladného Atlantiku se ostatně promítá jak do počasí, tak i do nabídky restaurací galicijské metropole. Chobotnice, langusty, krevety, mušle a ryby se hemží nejen na stránkách jídelních lístků, ale také živé v akváriích za výlohami, než jsou čerstvě připraveny. Trocha času muzikantům většinou na okoštování místních specialit zbyde, ale jejich cesty po světě jim jinak není příliš co závidět. Barokní orchestr jel hned po koncertě zpět do Portugalska a po třech hodinách spánku už směřoval na letiště. Jiní vstávali v pondělí ráno v Santiagu po čtvrté hodině ranní, aby byli odpoledne v Praze a večer na Moravě. A cimbálovka absolvovala podruhé v několika dnech skoro tři tisíce kilometrů autem, aby se z „konce země“, kde jsou přesvědčeni, že vyrábějí nejlepší víno na světě, dostala přes Pyreneje a Alpy zpátky domů, na jih, k rakouským hranicím, do jiné vinařské oblasti.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.