sobota, 3. srpen 2013

Cardiff Singer Of The World 2013

Napsal(a) 

Jamie Barton Jamie Barton

Finále jubilejního třicátého ročníku nejslavnější pěvecké soutěže na světě mělo značně překvapivé vyústění: jak v písňové, tak v operní kategorii získala první cenu americká mezzosopranistka Jamie Barton (31). Bylo to teprve podruhé v dějinách soutěže, kdy obě ceny vyhrál stejný zpěvák (v roce 2001 to byl rumunský tenorista Marius Brenciu). Jamie Barton okouzlila mnoho členů poroty, ve které byly hvězdy jako německý tenorista Christoph Prégardien, anglická mezzosopranistka Felicity Palmer a švédský barytonista Håkan Hagegård, nicméně volba nebyla snadná. „Dnešní večer byl historický,“ poznamenala sopranistka Dame Kiri te Kanawa (od roku 2011 předsedkyně poroty) při předání ceny.

I celková úroveň soutěže byla letos neuvěřitelně vysoká, mezi hlasy a pěveckými styly byly navíc velké rozdíly: slyšeli jsme jak umělce, jejichž vokální materiál je předurčuje pro opery 19. a 20. století (to se projevilo u polských a běloruských zpěváků, ale i u italské sopranistky Teresy Romano, která již zaznamenala velké úspěchy v La Scale a jinde), tak zpěváky, kteří jsou ideálně disponováni pro barokní hudbu (půvabná a skromná, stylově bezvadná italská mezzosopranistka Loriana Castellano). Rozdíly mezi styly nebyly ovšem dány původem zpěváků či jejich státní příslušností, nýbrž především rozdíly mezi tradicemi interpretace.

Rodačka ze státu Georgia, Jamie Barton, studovala na Indiana University, a v letech 2007–2009 byla členkou operního studia v houstonské opeře; v roce 2012 debutovala v Lyric Opera v Chicagu v Hoffmannových povídkách, Borisi Godunovovi a Ariadně na Naxu, v Anglii pak v Elgarových Sea Pictures. Další role ji čekají v atlantské opeře a v Bayerische Staatsoper. Od árie z Donizettiho Favoritky, kterou zpívala v prvním kole soutěže, do obrovského programu árií a písní ve finále (Cilea – árie z Adriany Lecouvreur; Humperdinck – Hänsel und Gretel, árie čarodejnice; Sibelius – „Byl to sen?“; Berlioz – Trojané) Jamie Barton  uchvátila velkým, sytým hlasem šťavnaté barvy, připomínajícím Marilyn Horne. Její dramaturgie byla vtipná a mladá umělkyně hravě zvládla rozličné styly. Vítězství v písňové kategorii (na jejím programu byli Purcell – Music for a while; Brahms – Meine Liebe is grün a Unbewegte laue Luft; dvě písně Sibeliovy a dvě Rachmaninovovy) však překvapilo i ostřílené kritiky; ostatně i sama zpěvačka zřejmě tuto cenu nečekala. Přes rozsah a nádhernou barvu jejího hlasu, pro mnohé komentátory (včetně autorky této glosy) byl její přednes stylově příliš operní.

Ben Johnson Ben Johnson

Anglický tenorista Ben Johnson (29), finalista v písňové kategorii, získal zcela zaslouženě cenu publika (£ 2000). V prvním kole písňové kategorie byli na jeho tematicky zaměřeném programu Schubert, Vaughan Williams (Orfeus with his lute), Wolf, Poulenc a W. Denis Browne; v závěrečném kole představil v dalším krásném tematickém programu výběr písní na texty Petrarcovy, Shakespearovy a Donnovy (Britten – Sonetto XVI (7 sonnets of Michelangelo) a sonet z Holy sonnets of John Donne; Schubert – Sonett I (D628); Parry – sonet ze Shakespeare Sonnets a Lisztův sonet z 3 sonetti di Petrarca). Johnson je rozený recitálový pěvec: v obou programech ukázal inteligenci, fantazii a humor a předvedl celou škálu nálad a barev. Zpěvák má zvučný, vřelý hlas a doslova vychutnává každý text (jak bylo vidět i v jeho operním programu, který zahrnoval Berlioze a Franka Bridge). Johnson podal skvělý výkon a mnozí komentátoři očekávali, že získá první cenu v písňové kategorii. Mladý umělec má nicméně již před sebou řadu angažmá jak v English National Opera, v Glyndebourne a v operních domech v Bordeaux a Lyonu, tak na koncertním pódiu. V recitálech pravidelně spolupracuje se známým doprovázečem Grahamem Johnsonem.

Z dvaceti zpěváků, kteří byli vybráni ze 400 uchazečů, bylo v tomto roce deset mužů (3 tenoři, 4 barytony, 2 basbarytony a jeden bas) a deset žen (5 sopranistek a 5 mezzosopranistek). V písňové kategorii soutěžilo jen 17 zpěváků, z nichž 5 postoupilo do finále (Maria Celeng, Jurij Gorodecky, Jamie Barton, Ben Johnson a Olena Tokar); také v operní kategorii bylo 5 finalistů (Jamie Barton, Teresa Romano, Marko Mimica, Daniela Mack a Olena Tokar). 

20 soutěžících pocházelo ze 17 zemí – většinou z Evropy, ale také z Argentiny, Číny, Jižní Afriky, Jižní Koreje, USA a poprvé z Egypta (mezzosopranistka Gala Al-Hadidi, členka drážďanské opery). Z 11 evropských účastníků bylo 5 Slovanů (běloruský tenor, basbaryton z Chorvatska, baryton z Polska a další z Ruska, dále sopranistka z Ukrajiny); se sopranistkou z Maďarska a mezzosopranistkou z Litvy tvořili zpěváci z východní Evropy třetinu všech soutěžících, takže soutěž měla silnou východoevropskou příchuť. Dva Slovani (chorvatský basbaryton Marko Mimica a ukrajinská sopranistka Olena Tokar) se dostali do operního finále a tři účastníci z východní Evropy postoupili do finále písňové kategorie (maďarská sopranistka Maria Celeng, běloruský tenor Jurij Gorodecky a znovu ukrajinská sopranistka Olena Tokar).

Olena Tokar Olena Tokar

Finalistka v obou kategoriích, půvabná, drobná Olena Tokar (25), vlastnila snad nejkrásnější hlas v rámci soutěže a právem proto způsobila velký rozruch. Její program však ukázal určitou nezralost a zpěvačka bude potřebovat k růstu ještě pár let. Nicméně má před sebou určitě velkou budoucnost a bezpochyby odletěla z Cardiffu s řadou nabídek. Jak Olena Tokar, tak Maďarka Maria Celeng si vybraly do operního programu árii Rusalky; jejich výslovnost byla téměř dokonalá. Argentinská mezzosopranistka Daniela Mack, která nyní žije v USA, také zlomila řadu srdcí, zejména árií z Rossiniho Popelky. Jakkoliv jsem ocenila její temperamentní ztvárnění této árie, její vibrato bylo na můj vkus příliš široké.

Mezi účastníky bylo několik vynikajících zpěváků, kteří se nedostali do finále v žádné kategorii, kteří si však získali značnou oblibu mezi diváky a kterých si bezpochyby také všimla řada agentů a zástupců mnoha operních scén, kteří se v průběhu soutěže slétnou do Cardiffu jako dravci. Mezi nimi byl například velmi talentovaný ruský barytonista Alexej Bogdančikov (26) a jihoafrický barytonista černé pleti Luthando Qave – jeho provedení árie Figara z Lazebníka sevillského bylo vzrušující a radost ze zpěvu neodolatelná.

Řada vítězů z předchozích soutěží komentovala během rozhlasových rozhovorů v tomto jubilejním ročníku, jakého vzestupu doznala jejich kariéra od doby, kdy získali cenu v určité kategorii. Pozornost, kterou jim tehdy věnovala média, byla podle jejich názoru téměř desetinásobná. Přesto, že byli zpěváci i letos takzvaně pod mediálním mikroskopem, nedali na sobě nervozitu téměř znát, jak upozornil i známý klavírista a pravidelný komentátor Iain Burnside.

Operní scény v České republice si asi nebudou moci dovolit ty soutěžící, kteří již začali svou kariéru v USA (Luthando Qave), Francii (Polák Michal Partyka – určitě budoucí výborný Oněgin) nebo na některých scénách v Německu. Jiní zpěváci jsou však členy operních scén poblíž, například v Lipsku nebo ve Freiburgu. Uslyšíme v Praze nebo Brně krásný hlas Oleny Tokar, v současné době členky lipské opery? Už v 25 je výbornou Musettou, Paminou nebo Markétkou. Další finalistka písňové soutěže, maďarská sopranistka Maria Celeng (26), je velkým příslibem do budoucna. A nemohou některé české hudební festivaly pozvat Bena Johnsona, aby předvedl ryze anglický písňový program? Johnson je pozoruhodný komorní zpěvák, jehož koncertní kariéra jej patrně zavede do všech koutů světa. Proč nepozvat tyto mimořádně nadějné zpěváky, než budou jejich honoráře mimo dosah většiny našich festivalů?

Mirka Zemanová

Mirka Zemanová je autorka dvou knih o Janáčkovi, vydaných v Londýně (Janáček. A Composer’s Life, 2002 a Janáček's Uncollected Essays on Music, 1993). Její články vyšly v několika evropských zemích, včetně Rakouska, Německa, Holandska, Španělska, Švédska a Švýcarska; v Británii psala pro scény English National Opera, Welsh National Opera, Scottish Opera a Opera North, a pro různé hudební časopisy, včetně měsíčníků Opera a Opera Now. V severní Americe psala pro Playbill, a pro scény Lyric Opera Chicago, Houston Grand Opera, San Francisco Opera, Seattle Opera, Santa Fe Opera, Washington Opera a Canadian National Opera v Torontu; v Asii pro National Centre for Performing Arts v Pekingu a Saito Kinen Matsumoto Festival v Japonsku. Pravidelně přispívá do španělského časopisu Ópera Actual. Pro Harmonii píše od roku 2009.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.