pondělí, 17. září 2018

Bohumil K.

Napsal(a) 

Zemřel Bohumil Kulínský. Bylo mu 59 let. Protože byl synem slavného hudebníka, měl „přídomek“ mladší. Do roku 2004 prožíval právem světovou kariéru oslňujícího sboru Bambini Di Praga, který doslova tvaroval. V 80. letech jsem zažil umění tohoto nedětsky dětského sboru několikrát zblízka a pěvecká dokonalost byla jakoby z jiného světa. Jevil se tehdy jako druhý nejlepší domácí sbormistr, hned po Pavlu Kühnovi. A kupodivu poněkud utajený dirigent s darem od pána boha…

Vokální homogenita, bezchybná intonace, žádná partitura pro bambi nebyla dost těžká. Byly to virtuózní dívčí varhany syna a matky Kulínských a stroj na vydělávání peněz. Pak přišel rok 2004 a šokující zlom. Obviněn z pohlavního zneužívání nezletilých členek sboru, odsouzen, vězněn. Ze žaláře vyšel v roce 2011, prošedivělý a ztrativší jiskru, energii a bouřlivou kreativitu, které jsem v 80. letech obdivoval.  

Začala, dle mého mínění, smutná životní etapa, kdy se stal pro některé hudební instituce, které se mu zbaběle vyhýbaly, toxickým elementem, personou non grata. Dlužno dodat, že ke škodě českého hudebního života a veřejnosti, protože svým dirigentským a obecně muzikálním talentem převyšoval leckteré generační i mezigenerační souputníky. Z Bohumila Kulínského, doma a ve světě uznávaného muzikanta, se stal kafkovsky jen Bohumil K. Škoda, tak mimořádných hudebních talentů máme nemnoho. Naštěstí zůstaly sborové nahrávky na labelech Supraphon, Panton a Multisonic, které berou dech i dnes.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.