úterý, 26. březen 2019

Baroko po francouzsku aneb jarní předjímka léta  

Napsal(a) 

Chantal Santon-Jeffery, foto Petra Hajská Chantal Santon-Jefferyfoto: Petra Hajská

Od 20. do 24. března by mohla být Praha klidně hudebním synonymem Versailles. V Lichtenštejnském paláci, sídle HAMU, pořádaly Collegium Marianum – Týnská škola a Centrum barokní hudby z Versailles interpretační kurzy. V pořadí třetí pražský ročník byl letos věnován francouzské vokální a instrumentální hudbě baroka, tedy výuce zásad dobové interpretace, základů gestiky a barokního tance, deklamace, rétoriky a v případě zpěváků i výslovnosti staré francouzštiny. Kromě živé hudby měla veřejnost možnost slyšet i dvě mimořádně zajímavé přednášky: Music at Parisian Salons in the 18th Century and How Musicians from Central Europe Contributed to it (Jana Franková) a French Style in Baroque Music: Context and practices in Paris During the 18th Century (Benoît Dratwicki).

Lektory byly renomovaní odborníci a umělci daných oborů: Chantal Santon-Jeffery – sólový zpěv, interpretace, ornamentika, Stéphanie Pfister – housle, komorní hra, Jana Semerádová – flauto traverso, komorní hra, Bruno Cocset – violoncello, komorní hra, Béatrice Martin – cembalo, basso continuo, komorní hra, Deda Cristina Colonna – gestika, jevištní pohyb, tanec, Benoît Dratwicki – deklamace, rétorika, výslovnost staré francouzštiny.

 , foto Petra Hajská foto: Petra Hajská

Na letošní Akademii Versailles (AV) se přihlásilo celkem 67 zájemců, z toho bylo lektory vybráno 35 účastníků. Pocházeli z 13 zemí – ČR, Dánsko, Německo, Rusko, Maďarsko, Turecko, Slovensko, Polsko, Francie, Rakousko, Finsko, Velká Británie, Austrálie.

Vrcholem několikadenního snažení a intenzivní práce byl odpolední koncert 24. března v pražském Sále Martinů. Především musím konstatovat, že AV není typickým masterclassem, na který jezdí hudebníci po studiu, aby prohloubili svoje umění. Čeká je ještě dlouhá cesta, hledání, objevování, uvědomování. AV však dozajista pomáhá jak v obecné hudebněfilozofické rovině, tak v praktické – styl, zdobení, poznání specifického světa francouzského baroka, které se velmi liší jak od světa baroka italského, tak i německého. V tomto smyslu určitě dny v Praze nebyly frekventanty promarněny. Programová mozaika francouzské hudby byla pestrá, nicméně pro mě přece jen nad jiné se zvedala tři jména – Jean-Philippe Rameau, Louis-Nicolas Clérambault a François Couperin.

Jana Semerádová s jednou z účastnic, foto Petra Hajská Jana Semerádová s jednou z účastnicfoto: Petra Hajská

Když pominu nejistoty účastníků v technice, intonaci a souhře a rezervy v tónu a sebevědomí, tak interpretce byla velmi sympatická. V ohnisku pozornosti byly přirozeně pěvci, či spíše pěvkyně a jeden pěvec. Tím byl Vojtěch Semerád, umělecký vedoucí Cappelly Mariany. Slečny zpěvačky se hodně snažily a se vzornou gestikou zpívaly stylově, leč měly nepřeslechnutelné dílčí pěvecké a občas i intonační problémy. Jediným zajímavým hlasem byl tmavý soprán Lucie Edel. Příjemným překvapením byl pro mě počet a kvalita českých cembalistů. Dobrý signál pro nadějné zítřky.

Musím přiznat, že velmi oceňuji, jak Collegium Marianum pečuje o edukaci, o zušlechťování mladých lidí, nadšených pro poučenou interpretaci barokní hudby, a jak tříbí interdisciplinární a internacionální propojení! Akademie Versailles byla v poslední řadě i elegantní anticipací Letních slavností staré hudby 2019, na nichž bude mít významné místo i francouzská hudba.

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.