úterý, 30. srpen 2016

Barokní Cesti Competition vyhrál australský baryton

Napsal(a) 

Morgan Pearse, foto Flatz Morgan Pearsefoto: Flatz

28letý baryton Morgan Pearse z australského Sydney získal první cenu letošního ročníku soutěže interpretů barokních oper v rakouském Innsbrucku. Druhá se umístila tamější mezzosopranistka Sophie Rennert a třetí byl americký kontratenorista Eric Jurenas.  

Sophie Rennert, Eric Jurenas a Morgan Pearse, foto Graf Sophie Rennert, Eric Jurenas a Morgan Pearsefoto: Graf

V roce 2000 se v rámci Festivalu staré hudby uspořádal první ročník soutěže mladých interpretů barokní opery. Soutěž byla nazvána podle italského skladatele Pietra Antonia Cestiho, který v 17. století v hlavním městě Tyrol působil. Už před sedmi lety byl o soutěž překvapivě velký zájem a tento trend se udržel až dodnes. Do soutěže se přihlásilo 160 kandidátů z 33 zemí pěti kontinentů, z nichž porota pod vedením Rakušana Sebastiana Schwarze, nového ředitele operního festivalu v anglickém Glyndebourne, vybrala 120 pěvců. V Innsbrucku se nakonec představilo 85 kandidátů, 8 bylo vybráno do finále. Vítězství Morgana Pearse je určitě akceptovatelné, i když byl americký kontratenor Eric Jurenas mnohem hudebnější a nespoléhal se tolik na decibely. Vídeňanka Sophie Rennert získala 2. cenu a cenu publika jen proto, že i v hudbě existuje šovinismus. Zajímavé je, že ve dvoukolovém finále byly jen tři ženy, největší talent z nich byla bezpochyby nejmladší finalistka, 23letá mezzosopranistka Lea Desandre z Paříže.

Zajímavé je, že nikdo nepřednesl některou z četných árii Cestiho a tak až na výjimky (Purcell a Porpora) zazněly jen árie z oper Händela a Reinharda Keisera, jehož opera Octavia je na programu festivalu příští rok.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.