úterý, 22. květen 2018

Artis Bohemiae Amicis pro Stephana Beat Baumgartnera

Napsal(a) 

 , foto Marek Mejstřík foto: Marek Mejstřík

Večer 26. dubna se v barokním refektáři dominikánů v Praze na Starém Městě uskutečnil slavnostní česko-švýcarský koncert. Refektář v Jilské je domovským sálem pro soubor Martinů Strings Prague a cyklus koncertů Hudba bez hranic. Dubnový koncert opět plně dostál názvu cyklu, a to hned ze dvou důvodů. Byla na něm předána cena Artis Bohemiae Amicis, kterou uděluje Ministerstvo kultury ČR za propagaci české kultury v zahraničí. Z rukou náměstkyně ministra, JUDr. Kateřiny Kalistové, převzal čestné ocenění švýcarský fagotista, skladatel a hudební organizátor Stehpan Beat Baumgartner, kterého s Českou republikou spojuje mnohé. Léta strávená zde na pražské HAMU a během nich vzniklé mnohé osobní i profesní vazby a přátelství. Druhým výjimečným aspektem večera bylo uvedení světové premiéry nové skladby Stephana Beat Baumgartnera. Třívětou kompozici pro smyčce s názvem Homage à Martinů u něj objednalo město Curych. Autorem jí byl vzdán hold českému skladateli, kterému se stalo Švýcarsko na dlouhá léta útočištěm i místem posledního spočinutí. A nyní ji při příležitosti autorova ocenění  – zcela symbolicky – nastudoval a premiérově uvedl smyčcový soubor Martinů Strings Prague pod vedením Jaroslava Šonského.

Slavnostní vyznění večera podtrhla přítomnost švýcarského velvyslance, pod jehož záštitou se koncert konal, a řady dalších diplomatů, kteří byli pozváni. Spolu s pražským publikem ocenili jak provedení Baumgartnerovy skladby, která – slovy autora – vyzněla „ještě lépe než si sám představoval“ díky precizní přípravě, tak i další skladby programu. Zazněla Bachova sonáta BWV 1029 se skvělými sólisty Jaroslavem Pelikánem (flétna) a Štěpánkou Kutmanovou (violoncello) a na závěr Grande Symfonie „La Paix“ Pavla Vranického. Publikum si kromě hudby vyslechlo také skladatelem česky pronesenou řeč, v níž věnoval premiérovanou skladbu souboru Martinů Strings Prague, a kterou se děkoval po svém ocenění. Shrnul v ní úsměvnými slovy svůj vřelý vztah k České republice, k naší komplikované řeči i stěžejní body své dlouhé hudební dráhy, která se stále proplétá s českou hudbou.

 , foto Marek Mejstřík foto: Marek Mejstřík

Stephan Beat Baumgartner pochází z Curychu. Začal hrát nejprve na housle, ale brzy jej už jako dítě fascinovaly dřevěné dechové nástroje, na které rád improvizoval, a také komponování. Přes nesouhlas rodičů, kteří z něj chtěli mít lékaře, raději odešel z domova, aby mohl studoval hru na fagot, na který si nejprve sám musel vydělat. Z curyšské konzervatoře dostal později doporučení na HAMU v Praze, kde studoval u prof. Karla Pivoňky v letech 1967 – 1972, tedy v letech zásadních nejen pro formování jeho hudební řeči, ale i pro vývoj v Československu. (Baumgartnerovo Malé Requiem pro fagot a orchestr bylo dedikováno právě jemu). Přes potíže s jazykem se mu podařilo překonat počáteční skepsi a češtinu dobře ovládl. Zapojil se do zdejšího hudebního života a v Československu setrval i po ukončení studií. Bydlel na Starých Zámeckých schodech, ale také v Nerudovce či na Kampě. Mnoho vzpomínek se váže ke kruhu studentů a hudebníků, který tehdy jako magnet přitahovala legendární osobnost violisty Ladislava Černého, proslulého nejen svým uměním hudebním, ale i vtipem a uměním kulinářským. (Do tohoto okruhu patřil ostatně i houslista Jaroslav Šonský, který se svým souborem nyní nejnovější Baumgartnerovu skladbu uvedl v život.)

Stephan Baumgartner v postgraduálním studiu pokračoval v Německu. Do Československa se však stále vracel a pobýval tu až do roku 1978. Kvůli tomu, že do Švýcarska zval koncertovat hudebníky, kteří emigrovali, včetně například Karla Kryla, se tu stal „personou non grata“. To tehdejší režim u nás nestrpěl a odepřel Baumgartnerovi další vízum. Ve Švýcarsku však musel překonávat opačné obtíže. Jeho pobyt v Československu způsobil, že jej doma považovali za komunistu a měl potíže s uplatněním. Přesto hrál v následujících letech v renomovaných orchestrech v Curychu, Bernu a Basileji a zahájil intenzivní činnost v oblasti komorní hudby.

 , foto Marek Mejstřík foto: Marek Mejstřík

Od roku 1979 působí Stephan Baumgartner jako umělecký ředitel Galerie am Hinterberg, v niž bez jakéhokoliv oficiálního sponzora zorganizoval na více než 3000 představení, z toho počtu na 1000 premiér. Základním rysem jeho dobře známé kulturní instituce je kombinace literatury, malířství a hudby, s důrazem na současné trendy. Mnozí mladí umělci tak získali příležitost představit se vnímavému publiku. Galerie am Hinterberg se pod jeho vedením stala mezinárodně sledovaným uměleckým fórem. V roce 1984, 1999 a 2004 obdržel Stephan Baumgartner čestnou cenu města Curychu za svou neúnavnou angažovanost. Jeho skladby uvedla řada českých hudebníků. Například jeho Homage Janáček pro klavír, zvanou také Bílkoviny (psáno pro Aleše Bílka), interpretovali i Ivan Klánský nebo Stanislav Bogunia.

Skladby Stephana Baumgartnera zahrnují sóla pro jednotlivé nástroje, široké spektrum komorní hudby, která kombinuje smyčcové a dechové nástroje, písně, klavírní kusy, orchestrální a symfonická díla.

Stephan Baumgartner říká: „Pro mne je komponování podobné jako psaní dopisů bez adres. Když odněkud přijde ozvěna, je to největší dar. Nemohu oddělit život od skládání.  Obojí je intenzivní rozpor mezi vznikem a zánikem. V hudbě se to děje v rovině beze slov, která zahrnuje všechny smysly. Proto o tom raději mlčím. Podstatné je to, co hudba sama v posluchači vyvolá, ne moje úmysly. Zavřete oči a nechte se překvapovat hudbou…“ Zbývá jen popřát Stephanu Baumgartnerovi i posluchačům ještě hodně takových překvapení.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.