sobota, 28. prosinec 2013

Arménsko-mexicko-ukrajinsko-iránská geneze jednoho CD

Napsal(a) 

 Paniz Faryfousi Paniz Faryfousi

Geneze některých alb je vskutku pozoruhodná. Díky iránskému vydavatelství Ahang Persia se na na jednom titulu sešli arménský houslista, jeho žákyně z Iránu, symfonická tělesa a dirigenti z Mexika a Ukrajiny, reprezentativní houslové koncertní skladby francouzského a ruského romantismu a iránské soudobé hudby. S dedikací legendárnímu americkému houslistovi italského původu.

Tím je Roggiero Ricci, proslavený interpretací Paganiniho. Zemřel 6.srpna 2012. Nápad natočit album na paměť této houslové legendy dostal arménský houslista Ruben Kosemyan , jenž byl jeho obdivovatelem a sdílel umělcův názor, že „hudba by měla být interpretována tak, že každý, i ten sebemenší segment by se měl řídit celou strukturou díla.“

Ruben Kosemyan již od 4 let hraje na housle, pod vedením svého otce Alexandera, uznávaného violisty. První veřejné vystoupení s orchestrem absolvoval již v 9 letech, kdy hrál Mozarta a Mendelssohna. Studia završil řadou mistrovských kurzů (Kogan, Oistrach, Aharonyan, Monigetti a další). Sám pak od roku 1998 začal učit, v roce 2010 odešel do Kanady. Je autorem ceněné knihy „Houslová technika jako prostředek hudebního výrazu“ , je označován za „geniálního houslistu ruské tradice“ a byl oceněn Zlatou medailí UNESCO za usilovnou snahu zviditelňovat arménskou klasickou a soudobou hudbu.

Národní symfonický orchestr Ukrajiny Národní symfonický orchestr Ukrajiny

K natáčení pozval svou talentovanou žákyni z Komitasovy konzervatoře v Jerevanu, Paniz Faryfousi z Iránu. Ta s Národním symfonickým orchestrem Ukrajiny (pod taktovkou Volodymyra Sirenka ) ve studiové nahrávce provedla „Koncert pro housle a orchestr č.1 op.96“ , který napsal v roce 1988 iránský skladatel Alireza Mashayekhi (nar. 1940). Tato dvacetiminutová kompozice patří k těm „tradičnějším“ v díle skladatele, jenž studoval ve Vídni a Utrechtu také elektronickou a computerovou hudbu, patřil k průkopníkům elektroakustické hudby ve své zemi a založil i řídil avantgardní Iranian Orchestra For New Music. Mladá houslistka ji však hraje s vervou, vášnivě, přesto s patřičným uvolněním, potažmo rozvolněním, takže ona rozšířená tonalita hudebního magmatu, s občasnými erupcemi atonality a animálně úderných bicích, působí navýsost přirozeně, posluchačsky vstřícně, ale nepodbízivě, a tak tvoří důstojný protipól notoricky známé romantické hudbě, skutečné vyvrcholení CD.

„Introduction et Rondo capriccioso en la mineur, op.28“ , která zní v úvodu alba, je devítiminutová romantická perla francouzského skladatele Camille Saint-Saënse z roku 1863. Hrál ji už kdekdo, v poslední době např. Joshua Bell a Itzhak Perlman, takže o to více může být posluchač překvapen dalším vrcholnou (a jinou!) interpretací. Kosemyan společně s mexickým tělesem Camerata de Coahuila (pod taktovkou arménského dirigenta Tatula Yeghiazaryana ) vytvářejí až živočišně vášnivé a zároveň vznosné plochy s výraznými melodickými linkami a vibratem sólových houslí neobyčejně ostrého a plnokrevného zvuku. Tento efekt ještě více umocňuje technicky nedokonalá živá nahrávka (z koncertu v mexickém městě Tarrean v roce 2011), takže mne v této souvislosti napadají slova Keitha Jarretta, když se před 15 lety rozhodl (zaplaťbůh jen na čas) nevěnovat se již více natáčení klasické hudby, neboť ho odrazoval stěžejní důraz na technickou kvalitu na úkor lidských emocí, to jest vkladu interpreta.

Ruben Kosemyan Ruben Kosemyan

Totéž platí i pro notoricky známý „Koncert pro housle a orchestr in D Major, op.35“, jenž v roce 1878 složil Petr Iljič Čajkovskij. Tento více než půlhodinový mistrovský opus napsal skladatel na břehu Ženevského jezera, kde se léčil z deprese, způsobené manželstvím. Nahrávka je opět z koncertu v rezidenčním městě souboru Camerata de Coahuila Tarrean, tentokrát však z loňského roku a pod taktovkou mexického dirigenta Ramona Shadea. Společně s úžasnou hudbou na vás doslova útočí fyzické projevy interpreta, slyšíte jeho nadechnutí, úkroky, zvuk smyčce a strun. Připomíná mi to legendární živé záznamy Rostropovičových violoncellových premiér v 50.a 60.letech. Kosemyanův part je nasycen emocemi, osudovostí, vzletem, dokáže budovat a udržet napětí mezi sebou a orchestrem, poslech se tak stává nejen dobrodružstvím, ale i thrillerem.

Vskutku objevné (a poučné) CD!

Jan Hocek

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.