čtvrtek, 4. září 2014

Antonín Dvořák – člověk a génius

Napsal(a) 

Antonín Dvořák III. s Jiřím Bělohlávkem, foto Rhombus Media Antonín Dvořák III. s Jiřím Bělohlávkemfoto: Rhombus Media

„Ohlédnu-li se za posledním půldruhým rokem a mám-li se pokusit shrnout můj dojem z celého projektu nahrávky symfonií a koncertů Antonína Dvořáka, mohu s radostí říci, že to bylo nádherné období soužití s jeho hudbou. Moc jsme si to vychutnali…“ Jiří Bělohlávek.

Nejdříve fakta: Česká filharmonie se k dvořákovskému kompletu vrátila po 25 letech.  Z více než dvouletého putování České filharmonie za Antonínem Dvořákem zůstaly trvalé hodnoty. Audio i video nahrávky všech symfonií a tří koncertů a časosběrný dokument Objevování Dvořáka. Audio nahrávky vydala londýnská firma Decca, součást největšího světového hudebního holdingu Universal Music, video nahrávky vydá ve spolupráci s Deccou mezinárodní společnost UNITEL CLASSICA (založena v roce 1966), dokument, jenž by mohl být součástí video boxu, vznikl díky zásadní pomoci České televize. Režisérkou dokumentu je Kanaďanka Barbara Willis Sweete, jež má s hudebními projekty bohaté zkušenosti (často vede týmy, které zaznamenávají přenosy z Metropolitní opery v New Yorku). Film bude vysílán v sobotu 25. 10. 2014 na kanálu ČT art, tedy ve stejný den jako první díl ze série záznamů všech devíti Dvořákových symfonií. Předpremiérová projekce plné stopáže dokumentu (cca 80 minut) se uskutečnila 2. září v pražském kině Světozor. Projekt bude jedním z mála trvalých počinů Roku české hudby 2014. Česká filharmonie jím rovněž chce  připomenout 110 let od úmrtí svého zakladatele, Antonína Dvořáka.

Jiří Bělohlávek ve zlonickém kostele, foto Rhombus Media Jiří Bělohlávek ve zlonickém kostelefoto: Rhombus Media

Jaký je to dokument? Koncepcí se poněkud vymyká běžné produkci, kterou vídávám třeba na festivalu Zlatá Praha. Nepřipomíná jen obecně známá fakta, ale v detailech velmi lidsky upozorňuje na nepříliš známé stránky osobnosti Antonína Dvořáka. „Nahrávání dvořákovského kompletu bylo opravdovou výzvou,“ uvedl šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek. „Pro hlubší pochopení hudebního i lidského rozměru jeho díla bylo fascinující postupně navštěvovat místa, kde Antonín Dvořák žil a tvořil.“ Snímek má dva průvodce – Jiřího Bělohlávka, který zaujímá dominantní roli, a amerického muzikologa Davida Beveridge, jenž doplňuje dirigentovu emotivnost věcným pohledem a výkladem badatele a odborníka na Dvořáka.  Film je členěn do kapitol, jež souzní s hudbou z vybraných symfonií – Zlonické zvony, Pátá, Šestá, Osmá, Novosvětská a letmé nahlédnutí do známých skladeb typu Amerického kvartetu.  Důležitou roli hrají ve filmu názory a svědectví skladatelova vnuka, Antonína Dvořáka III. I díky němu má divák možnost znovu prožít situace, které Dvořáka ovlivňovaly. Režisérka k tomu poznamenala: „Jdeme za Dvořákovým vnukem, který má v našem filmu jednu z hlavních rolí. Cestujeme vlaky, protože je Dvořák miloval, a natáčeli jsme i s holuby, protože je také měl rád.“   

Koncertní mistr ČF Josef Špaček a Irena Herajnová, foto Rhombus Media Koncertní mistr ČF Josef Špaček a Irena Herajnováfoto: Rhombus Media

Objevování Dvořáka je především nesmírně lidským dokumentem – lásky a nadšení dirigenta, muzikologa, skladatelova vnuka, členů orchestru… a režisérky, což je hodně znát. Občas je těch prostých, lidských záběrů příliš (viz scény z dirigentské šatny) a režie mohla více střihat (neznám však šedesátiminutovou televizní verzi), nicméně velmi oceňuji živá, většinou neformální svědectví, někdy téměř zpovědi, filharmoniků. Režisérce se takřka ve všech případech podařilo muzikanty psychicky a emocionálně uvolnit, otevřít. Nicméně nejsilnější autenticita a moudrost vyzařuje ze skladatelova vnuka a z Jiřího Bělohlávka (dialogy s Antonínem Dvořákem III., jeho reflexe hudby a úlohy dirigenta, záběry ze zkoušek, zjihlost nad skladatelovým stolem s fotografiemi etc.).

Dokument není režijně odvážný, avantgardní či řemeslně objevný (i když řada detailů je velmi zajímavá a řemeslně skvěle zvládnutá) a myslím, že ani takový být nemohl, ale je osobní, tedy subjektivní výpovědí o člověku a géniovi AD, jež je naštěstí podepřena kvalitním odborným fundamentem. Podíl České televize je v tomto případě úspěšný (na rozdíl od technického nezdaru přímého přenosu Prodané nevěsty 2. 9. 2014 z nové plzeňské opery). Propojení dokumentu o Dvořákovi a natáčení jeho hudby se podařilo!

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.