Zvlněná krajina uvnitř notebooku

Příběh macintoshovského Powerbooku jako hudebního nástroje opsal v minulých letech mohutný oblouk: od prvotního nadšení po současnou skepsi a zjištění, že i silně variabilní a pro tvůrce „svobodný“ software (většinou je používán vysoce ceněný Max/MSP) vede nakonec k hudbě omezené proměnlivosti, kterou prolomí jen málokdo. Podstatné však je, že jde o technologii koncertní, ne studiovou. Laptopisté, sedící soustředěně před svým Applem, nejsou nijak bujarou podívanou, přicházejí ale jako improvizující elektronici. Jejich „hrou“ je generování podmínek pro vznikající zvuk v reálném čase koncertu, blíží se tedy spontánním architektům či sochařům, tesajícím svůj objekt dál a dál v proudu ubíhajícího času. Zvukovým východiskem tu může být cokoli: mnohdy jsou odrazovým můstkem předpřipravené samply.

Zvlněná krajina uvnitř notebookuMužem číslo jedna, který se k Megu připojil organizátorsky i autorsky brzy po založení, je dnes Christian Fennesz . Své zvuky sampluje z elektrické kytary a obrysy charakteristických riffů jsou v jeho hudbě tu a tam opravdu znát. Hudba laptopu však křiví rysy, zamlžuje, obrací naruby, nabízí klonování i mutaci zároveň: nechává na fantazii tvůrce, aby se rozpomněl, které všechny parametry zvuk a hudba mají, a jak jimi lze otřásat v generativním prostředí. Po dobrých prvních snímcích (album Hotel Paral.lel ) dosáhl Fennesz mimořádného ohlasu s albem Endless Summer . Pojmenoval jej stejně jako skupina Beach Boys své album v šedesátých letech: nabízí tu zvukový svět, jenž může onu éru opravdu evokovat, avšak už ve stádiu nezadržitelné dekonstrukce. K Fenneszovu slovníku patří prachová smítka mikrozvuků, „glitche“, to jest zvuky znějící jako poruchy nástrojů nebo nosiče, prolamování libých zvuků do výrazné rezonance, záškuby a ozvy, vytržené ze souvislého proudu hudby. „Viděli jsme, že svět je rozkrájený na kusy: museli jsme tedy rozkrájet i hudbu ,“ tak zní stanovisko jednoho z tvůrců, který promlouvá o tvorbě naší éry ve vynikajícím filmovém dokumentu-eseji Modulations , sledujícím různé tváře elektronické hudby od akademické půdy, Schaeffera a Stockhausena až k dnešním klubům. Snímek, vrhající světlo na kontext, který je u nás nepřítomný, uvede letošní filmový festival v Karlových Varech.

Zvlněná krajina uvnitř notebooku

Pokládá-li někdo hraní s laptopem za autistickou zábavu, ať se nenechá mýlit. Právě moment improvizace a rozhodování v reálném čase podtrhly osobnosti, jež se sdružily v trio: Fenn O'Berg tvoří spolu s Fenneszem zakladatel Mega Peter Rehberg (jeho vlastní projekt má název Pita ) a chicagský spřízněnec, písničkář, producent, technolog a nový člen, kterého mezi sebe přijali avantrockoví Sonic Youth, Jim O'Rourke . Druhé z alb The Return of Fenn O'Berg obsahuje záznam vystoupení v pařížském paláci moderního umění Centre Pompidou. V hudbě, jejíž ráz si nikdo nedokázal představit, dokud nebyla stvořena, je podstatná metoda: proto má výchozí materiál jednou spojitost s rockovou agresivitou, jindy do zvukomlýnku, drtícího souvislé na fragmenty, vstupují smyčce a hammondky. Nejen kvůli Paříži se vynořuje příbuzenská vazba této tvorby: Jiří Kolář a jeho technika muchláže, nelítostně uplatněná na vlastním autoportrétu.

Široké možnosti softwaru jsou ošidné, mohou vést k rozmělnění. Uspěje ten, kdo najde (lépe: koho si najde) dobrý koncept, omezení, zaostření. Rus Ivan Pavlov v projektu COH (azbuka, čti Son, tj. Zvuk) moduluje jednoduché beaty elektrických kláves: citlivě a zároveň s energií a vírou v rytmus, společnou punku a původnímu rebelskému technu. Na hranici ticha, snad jen s elektrostatickým praskotem, balancuje Uli Troyer . Jednočlenný projekt Pure si získává čím dál větší renomé svým temným ambientem, v němž je místo i pro inspiraci avantgardistou Alvinem Lucierem a jeho rezonujícími prodlevami. K analogové technice couvá francouzský QuintetAvant : v živé improvizaci se slévají tři magnetofony, starý syntezátor a synchronní akce u mixážního pultu. Novou kvalitu představuje japonská písničkářka Tujiko Noriko, přirovnánavá – k vlastní nelibosti – k Björk a využívající technologii mnoha a mnoha způsoby k výpovědím deníkového rázu. Jeden z kruhů se uzavře letos: pro Mego chystá nahrávku Yasunao Tone , téměř sedmdesátiletý člen sdružení Fluxus, aktuální vítěz Zlaté Niky festivalu Ars Electronica 2002, objevitel scratchování na médiu kompaktního disku: jeho tvůrčí vtrhnutí do možností digitálního média vlastně otevřelo dveře všem dalším.

V Rakousku se zvláštně střetli tvůrci z alternativní scény s tamnější tradicí kompozice a elektroniky, pěstované třeba v proslulém centru v Grazu. Když se o tomto fenoménu letos v únoru hovořilo na berlínském festivalu Transmediale, rakouská muzikoložka mezi příčinami vzniku uvedla i tu následující: „Nezapomínejte, že Rakousko je bohatá země. Na experimentální umění se u nás peníze už tradičně zkrátka vynakládají.

Internet: www.mego.at.

Vydavatelství nemá českou distribuci.

Sdílet článek: