Vznik
Kromě Lúčnice je jedním z nejvýznamnějších lidových uměleckých těles na Slovensku soubor účinkující už půl století pod zkratkou SĽUK. Když se koncem roku 1999 ve Slovenském rozhlase připravoval slavnostní koncert k 50. výročí založení SĽUK-u, jedním z cílů pořadatelů bylo využít tuto možnost pro různé fúze mezi folklorem a současnou hudbou. Na přípravě se podíleli i Zuzana Mojžišová , jako dramaturgyně rozhlasového orchestru lidových nástrojů, a redaktor lidové hudby (též hráč na píšťalky, gajdy a fujaru) Rasťo Andris , který celý záměr – představit SĽUK v nečekaných souvislostech – vyprovokoval svojí relací Folklor trochu inak . A tak se na jednom pódiu spolu se SĽUK-em potkali Zuzana Homolová, Andrej Šeban, Adriena Bartošová a další. Koncert měl velký ohlas v kladném i záporném smyslu. Mnozí ortodoxní příznivci tradičního uměleckého zpracování folkloru považovali experiment za hanobení žánru a za cestu, kterou by jejich oblíbený, léty stabilizovaný soubor určitě neměl pokračovat. SĽUK však experimentuje vesele dál (muzikály Kubo, Báthoryčka atd.) a pro Zuzanu a Rasťa, kteří už o podobných formách jako muzikanti uvažovali i předtím, to byl podnět, aby svoje plány proměnili v činy. Následovala silvestrovská lyžovačka, kde Zuzana pro svůj záměr postavit kapelu získala i rockovou sekci z Banské Bystrice a spolu s ní i třetí pilíř skupiny, kytaristu Miroslava Béreša. Úspěšná premiéra Jej družiny se odehrála na architektonické vernisáži Zuzanina otce a s dobrou odezvou se setkaly i první nahrávky realizované a odvysílané Slovenským rozhlasem.
Pohled do kuchyně
Podobně jako jazz, i world music má tisíce tváří a podob. Na rozdíl od popmusic tu ale v žádném případě neplatí anglosaská hegemonie a posluchači mají k dispozici celý svět jako na dlani. Pokud Rasťo vyhledává severský způsob zpracování lidových prvků, tak jako ho reprezentuje například finská skupina Värtinnä, Zuzanu inspiruje spíše oblast Ruska, konkrétně skupiny jako Farlanders Sergeja Starostina. Kapelu Värtinnä tvoří především tři zpěvačky, které od dětství zpívaly v různých folklorních skupinách a v současnosti svůj přirozený projev doplnily strhujícím, dravým rytmickým doprovodem. Kultivovanější projev Farlanders staví kromě jiného i na muzikalitě zúčastněných jazzových hudebníků. Zuzana a Rasťo preferují při poslechu skupiny z různých koutů světa, hlavně však ty, které mají výrazný národní rukopis, do vlastní hudby nemíchají prvky vlastní jiným kulturám.
Jej družina balí slovenská lidová témata do folkrockových hudebních forem, rytmika posilněná elektrickou kytarou se kombinuje s tradičními akustickými nástroji – rozličnými píšťalkami, smyčci, cimbálem atd.
Zuzana s Rasťom mají, díky svému vzdělání i práci v rozhlase, dobrý přehled o rozsáhlém hudebním dědictví regionů Slovenska. Z rozličných archivů mohou vybírat množství neznámých zajímavých písní, kterým nechybí náboj a schopnost oslovit současné posluchače. Při jejich zpracovávání většinou zůstává zachovaná melodie, drobnými úpravami prochází text, především kvůli srozumitelnosti. Tvořivě se upravuje hlavně harmonie a rytmus. Někdy ovšem dojde k úplně novému pochopení skladby – například píseň Zabili upravil R. Andris z původní balady do sugestivní, drsné podoby. Zuzana si, jako jediná žena ve skupině, získává autoritu hlavně díky své muzikalitě a tvořivému potenciálu, který spočívá ve schopnosti „naprojektovat“ půdorys písně a finalizovat ho tak, že účinností výsledku bývají překvapení i samotní muzikanti. Způsob zpracování písničky spočívá i v tom, že Jej družina se nespoléhá na elektronické berličky a upřednostňuje poctivý muzikantský přístup. Zuzaniným cílem je zvýšit hráčské i technické možnosti skupiny a na druhém CD se tento přístup slyšitelně projevil díky hostování hudebníků z jazzové sféry.
Dvě konzervy
První CD s názvem Jej družina (2001) je svěžím spojením folkloru s rockem. Cítíme z něj objevitelské opojení, což se projevuje v pestré barevné škále zvuků a ve výběru a úpravách písní se zřetelem na jejich okamžitou chytlavost. Zuzana tu zpívá téměř stejným způsobem jako v lidovém souboru a při spojování žánrů jsou ještě pozorovatelné určité švy. Na druhé straně albu nechybí určitá vzdušnost, švih a velkolepost, evokující hudbu s irskými kořeny (i když o pravých kořenech Jej družiny není pochyb).
Druhé CD, Zuzana Mojžišová a jej družina (2002), je možná o něco temnější, méně úderné, ale také méně šablonovité. Pestřejší a propracovanější je zejména rytmika. Na výběru materiálu, v aranžmá i v detailech se projevuje zanícené hledačství. Jednotlivé nástroje komunikují mezi sebou navzájem a dokážou se i účelně odmlčet. Překvapí neočekávané zvukové odstíny nářečí, rázné instrumentální akcenty a síla přírodního elementu. Lyrickou polohu muziky umocnili hostující jazzmani. Díky personálním změnám skupina dospěla k homogenějšímu způsobu vyjadřování. Hudba má přirozený příběh a tah, ale latentně je zřejmý i posun do hloubky, do tenat žánru. Zuzana svými vokály celek ještě víc stmeluje a dává mu smysl, díky kterému už není důvod rozebírat celé dílo na součástky. Celkově je tu méně exhibicionizmu, ale o to víc napětí. Obě CD vyšla u vydavatelství Slovenského rozhlasu.
Rozdílné názory na další směřování skupiny byly v minulém roce příčinou rozdělení Jej Družiny na dvě samostatné buňky. Zuzana Mojžišová a Jej družina pokračují po personálních výměnách dále v původním a ještě propracovanějším a kultivovanějším duchu, zatímco původní baskytarista a manažer skupiny Atila Béreš dal dohromady nové seskupení Družina , které zachází s folklorními motivy podobným způsobem, ale v přímočařejší, rockovější poloze.
