Letáček Žižkov Meets Jazz, který oznamoval nultý ročník dvoudenní akce rozdělené na „nu-jazz“ (5. 11.) a „jazz v tradičním pojetí“ (6. 11.) mě uvedl v nadšení. Skutečně u nás existuje hudba, které se dá říkat nu-jazz, e-jazz nebo prostě směs jazzu a elektronických prvků taneční scény? Kromě pár pasáží skupiny Soil (zpěvačka Zuzana Kropáčková se stylovým témbrem, elektronický rytmický proud Vládi Pechy, Jakub Zitko – fender piano, Aleš Slavík – baskytara, Roman Vícha – bicí) však nakonec nic nu-jazzového ke slyšení nebylo. Což neubralo na okouzlujícím výkonu „alternativní“ písničkové kapely Hm… , jejíž četné fanynky v sále mají recht a dobrý vkus, a kdybychom nežili v Česku, bylo by s podivem, že takové přirozené talenty ještě nezaháčkovala žádná velká firma. Zpívající trio v přední linii, Marka Doubravu (ex-kytaristu Tata Bojs), houslistu Viktora Ekrta a baskytaristu a dechaře Filipa Nebřenského, podporoval od bicích Tomáš Rejholec a slavné básně i vlastní texty prodchla hravá, koncepčně dotažená hudba spřízněná řekněme nejvíce s Jablkoněm. Závěrečný, akcentovanou flétnou monotématický a černou zpěvačkou zexotičtělý blok kapely Alvik za jazzové ucho nechytal vůbec, nicméně jejich DJ odváděl práci docela pozoruhodnou a patrně in. Bez ohledu na nenaplněné lákadlo termínu nu-jazz se zkušebnímu ročníku festivalu, jenž si objednala u Key Production radnice Prahy 3, podařilo splnit oba zadané úkoly: přilákat do sálu velmi mladé publikum (první večer) a hrát jazz (druhý večer: Léčba Neklidem, Emil Viklický Trio, Vlasta Průchová ).
