Když v roce 1997 zakládal klávesista Bugge Wesseltoft vydavatelství Jazzland, vsadil na několik karet – ne jistých, ale velmi nadějných. Spoluhráč Jana Garbarka (nejsoučasnější, programátorská a samplerská ingredience jeho nahrávek) se rozhodl poskytnout produkční zázemí především norským umělcům, jejichž jméno ve světě zaznělo výrazně díky mnichovskému ECM. V našem volném cyklu vydavatelských portrétů na ECM tak či onak narážíme velmi zhusta – pravděpodobně proto, že třicetileté Eicherovo dílo kontinua i proměny je neignorovatelným balvanem ve světech vydavatelské vize, evropského jazzu, nadstylové hudby, progresívního jazzu, vztahu jazzu a vážné hudby… Wesseltoft ovšem od samého počátku producentu Eicherovi nekonkuruje, začíná v bodě, kde Eicher končí. To jest na křižovatce jazzu s elektronickým tanečním beatem.
Toho se produkce ECM dotkla letmo, ale po svém: dvěma alby trumpetisty Nilse Pettera Molvaera , z nichž to první – a svébytnější – Khmer vyšlo také v roce 1997. Molvaerův zvukový amalgam s davisovskou trumpetou, dvěma DJi a seismickou kytarou Eivinda Aarseta má koncertní úspěch dodnes. Jazzland zase dodnes čerpá nemalou část produkce ze society norských jazzmanů okouzlených atmosférou kolem taneční scény. V tom směru je beze smyslu jak značka, tak Wesseltoftův opakovaně užívaný titul a slogan New Conception of Jazz . Jde tu o jiný žánr, a přistupuje se k němu se sangvinickým zápalem mladých nadšenců. Atributy taneční hudby tu ústí buď do prosazovačného rovného beatu (s nímž se paralelně, nikoli dominantně odvíjejí sóla jazzmanů) anebo do chilloutové zvukomalby (pro čtenáře Harmonie: chillout = rubato salonek v prostorové kompozici taneční party).
Zdá se tedy, že Jazzland pomáhá hledat nová území spíš pro klubovou scénu než pro jazz. To platí pro dosavadní tři Wesseltoftova alba (za účasti Molvaera či hráče na vinyly Strangefruita), vyhrocené rytmy Auduna Kleiva (post sidemana a kapelníka si tu s ním prohodil Terje Rypdal ) či tituly kytaristy Eivinda Aarseta . Ty se víc soustředí na barvu zvuku a méně z nich čiší jakýsi rychlý přístup k elektronice, sekvencerům, syntezátorům. Snad Wesseltoftova societa patří k těm, které ze své rychlosti platí daň: otevřou sice určitý nový prostor, zůstanou však u prvních prostředků. S jazzem se to pak má podobně jako s hudbou sámijské zpěvačky Mari Boine, kterou na Jazzlandu remixovali: kam se hrabe výsledek na původní rozmixovanou ingredicenci… (Pro srovnání nabízím hudbu, vtahující jazz do impulsů ,taneční' scény pronikavěji a s méně konfekčním výsledkem: Matthew Herbert , Spring Heel Jack , Russell Gunn , DJ Logic …)
Jazzland má však i další tváře. Akustické Kornstad Trio (saxofony, kontrabas, bicí) se na albu Space Available rozpíná mezi postbopové, často melodické hraní, energickou valivost, ale vlastně pořád citlivou na zvukový detail. Album, končící tématem z Bartóka, je horečnatější než leckterý trance-jazz. Štastně dopadlo album Undertow básnířky a hudebnice Sidsel Endresen (viz výtečné předchozí tituly u ECM) s Wesseltoftem, Molvaerem, Kleivem a kytaristou Rogerem Ludvigsenem (spoluhráč Molvaera či Mari Boine). Na atmosférickém zvuku skvěle participují smyčky, etnický beat, aleatorické šumy i litanické verše podané jistým a charismatickým vokálem autorky. Přesto zmiňme dílčí výhradu: místy to zní až příliš jako nahrávky Mari Boine. Ale není to nakonec dobrá zpětná vazba? Arkičtí Sámijci učí bílé, jak znovu zpívat nahlas verše…
Internet: www.jazzlandrec.com. Českým (i světovým) distributorem vydavatelství je koncern Universal Music.
