Tolik prolegomena k výtečné řadě starších nahrávek, jež patří k historii moderního umění a nyní přicházejí v reedici. Šéf vydavatelství ESP-Disk (Esperanto bylo zavrženo, moc dlouhé) Bernard Stollmann o vánocích 1963 poprvé slyšel Alberta Aylera, saxofonistu, jenž na pódium pro samý přetlak energie už přibíhal sólující. V létě 1964 vychází na ESP-Disk Aylerova tria Spiritual Unity (s Garym Peacockem a Sunnym Murraym): od té doby až do roku 1975 tu vycházela hudba krajních a nezvyklých tendencí. Label proslavil právě aylerovský černý avantgardní jazz, který pádně spojil etnické vzpomínky na Afriku s prvky moderního jazzu a uměleckou tendencí vzdálit se předpokladatelnému koncertnímu provozu. Podobně jako John Coltrane, spojovali zdejší Sun Ra či Albert Ayler své extatické, expresivní hraní s duchovními ideami. Ornette Coleman, jehož koncert v Town Hall tu vyšel, přivedl na značku další hráče: trumpetistu Byrona Allena , saxofonistu Giuseppi Logana . Sólově tu debutovali klavíristé Paul Bley a Burton Grenne , právě od ESP si větší a silnější Impulse půjčoval Pharoaha Sanderse či Mariona Browna . Odsud pochází i na dlouhou dobu jediné dvě nahrávky bubenické legendy, unikátního Milforda Gravese : jedním z nich je New York Art Quartet , dokument doby, kde do žhavého jamování přispívá i rozhněvaný básník LeRoi Jones (dnes Amiri Baraka). Nelze pominout ani evropské úkroky producenta: při hledání progresivních osobností neomylně oslovil i Karla Velebného . Jediné vpravdě světové album SHQ (K.V. + Stivín, Švábenský, K. Vejvoda, J. Vejvoda) vyšlo u ESP. Italská firma Abraxas dnes vydává dobrodružný katalog na kompaktech i na poctivých stoosmdesátigramových vinylech.
Reediční řada Get Back ale nepřináší jen tituly ESP: duch doby je tu chytře evokován kombinací s příbuzným vydavatelstvím BYG Records (někdy BYG Actuel ). To doplňuje syrovější jazzmany z první ligy: Dona Cherryho, Art Ensemble Of Chicago, Sunnyho Murraye . Poslední jmenovaný tu od bicích iniciuje velký jam Homage To Africa , kde se setkává Art Ensemble of Chicago s Archiem Sheppem , klavíristou Davem Burrellem , kontrabasistou Alanem Silvou či zpěvačkou Jeannií Lee . Kombinace obou labelů skvěle připomíná, že posun ke skupinové improvizaci není výlučně jazzovou záležitostí. Dokládají to snímky skupiny Musica Electronica Viva (MEV) , kterou v Římě založili američtí skladatelé Frederik Rzewski či Richard Teitelbaum , aby zkoumali možnosti elektroakustické improvizace. Připočtěme rozpad rockového žánru, jak jej zachycuje ESP: avant-psychedeličtí Fugs , vokalistka otevřených technik Patty Waters (předznamenávající Diamandu Galas ), folk-rock ústící do rituálního jamu Erika Pomarance . Proto je dobré poslouchat hudbu dnešní řady Get Back v kombinaci: kdo měl rád divná místa posledních alb Beatles, najde je tu do šířky rozvedená snad všechny. S kvalitou se neproměnila ani postranní pozice této hudby, jež je v permanentním konfliktu s establishmentem: pro nárok na jedinečnost, pro duchovní směřování hudby, pro jiná měřítka na černou hudbu.
