Ze světa jazzových vydavatelství: Putumayo

Zakladateli a šéfu značky Putumayo Danu Storperovi se povedlo rozjet báječný obchod s vlastním vkusem. Který hudební novinář, rozhlasový dramaturg, či jiný profesionální hudební nadšenec by si něco takového nepřál? Opravdu stačí jen s citem vybírat kvalitní hudební snímky do kolekcí délky CD, zaplatit majitelům nahrávek za autorská práva a doufat, že posluchač "si nás najde, uvěří nám, oblíbí si nás."? Takovou možnost v takové šíři s ideou společného posluchačstva dnes nabízí opravdu jen world music. Pečlivě vypravené kolekce s pestrými naivistickými obrázky Nicoly Heindl propojují hudbymilovné domácnosti před i za oceánem, bez ohledu na preferovaný hudební apetýt. Co si ale vybrat? Putumayo nenechá nikoho tápat, neboť počítá s inteligentními worldmusikovými nedouky a předkládá vedle zcela základních geografických hudebních informací i veškeré indicie u každé skladby, představuje podrobně interprety, vysvětluje charakter skladeb, popisuje styly a uvádí i správnou výslovnost všech jmen a názvů. Texty vás jemně poučí o geografii i kultuře mnoha zemí a v závěru nabídnou i recepty na tradiční pokrm, oblíbenou specialitu, či několik druhů káv v případě výběru Music From The Cofee Lands . Že se tzv. turecká káva vaří na středním východě zcela jinak, než ona česká socialistická barbarská s hrubým lógrem na dně, je všeobecně známo, ovšem právě tento hudební výběr může být velkou hádankou pro znalce kávy i hudby, pokud si zakryje země původu jednotlivých nahrávek. Mnohem kompaktnější atmosféru a pozoruhodnější zážitek nabízí kolekce Gardens Of Eden (Rajské zahrady), která jemně stimuluje ideální stav ducha i mysli v souladu s krásnou přírodou Madagaskaru, Indie, Brazílie, Tibetu či Nového Zélandu a nevede k pomyslné nirváně snad jen díky nutkavým intelektuálním postřehům.

Nelze se například nepodívat do bookletu při třetí písni, kde se píše, že tak přirozená kombinace brazilské a indické hudby je dílem Brazilky Any Rity Simonky . Podobně těžko cokoliv uhádnete, když se na kompilaci Congo To Cuba zpěvák Laba Sosseh z Gambie věnuje afrokubánskému sonu.

Prvním testem důvěry v Putumayo by ale měla být spíše některá jednoznačně teritoriálně, či stylově vedená sonda, přičemž až na výjimky (CD Mississippi Blues , které sahá až do 70. let pro Luthera Allisona či Memphise Slima) jde o world music populárního typu z posledních let. Nečekejte mnoho velkých jmen, zato vždy kvalitní, inspirativní a často i překvapivou hudbu posbíranou od větších i malých značek z celého světa. Pokud se v názvu alba vyskytuje slovo groove , jde o produkci nasáklou tanečními rytmy, v arabském a asijském vydání rozhodně komerčnější povahy než z Latinské Ameriky. Naopak tradiční kořeněnou romantiku mexické hudby počínaje sonem z Veracruz po bolera z Oaxacy nabízí Mexico a k tradičnějším a nejlepším výběrům patří i Colombia - velmi veselá párty v rytmech cumbie, porro nebo salsy.

Ostatně právě vznešený pocit Dana Storpera v kolumbijském údolí Putumayo, že "vše je se světem, jak má být. S Andami za zády, ptáky kroužícími nad hlavou a Indiány vracejícími se z pole na přípravu Karnevalu," stál na začátku dnešního rozmachu firmy. Psal se rok 1974 a Storber si po návratu do New Yorku otevřel v 27 letech první obchod s rukodělnými výrobky pod jménem zamilovaného místa. Dnes se svou "výběrovou" hudební metodou expanduje do televizí a rádií...

Vezmeme-li to z nadhledu téměř satelitního, na první poslech vyčnívá z katalogu určitě African Odyssey, hudba posbíraná jižně od Sahary, melodická, zpěvem, rytmy a akustickými kytarami příjemná, houpavá, vždy vkusná. Mali tu například zastupuje Habib Koité , jemuž Putumayo vydává i sólová alba, stejně jako Oliverovi Mtukundzimu ze Zimbabwe. Máte-li raději pop arabizujícího severu Sahary, transitivní rytmy a vokální liány vinoucí se původně jen k Aláhově uchu, pak zvolte výběr Cairo To Casablanca nebo komerčnější Arabic Groove s Natachou Atlas a Khaledem.

Je libo zahopsat si na lousianský Cajun nebo současné výhonky reggae na Jamaice ? Žádný problém.

A co je to World Playground ? Přece dětská hudba z celého světa. O úspěšnosti tohoto nápadu svědčí fakt, že už došlo na druhý díl, kde o tanci Pata Pata zpívá ve stejnojmenném hitu i sama "matka Afrika" Miriam Makeba a třeba columbijská zpěvačka La Sonora Dinamita přiměje děti k tanci písní A Mover La Colita ("vrťme teď všichni ocásky, kdybychom nevrtěli, zcepeněly by nám" ). Což mi okamžitě evokuje Tshalu Muanu z Konga na CD Congo To Cuba . Její poměrně nudná popmusic dostává jiný rozměr po zjištění, že tato tanečnice - zpěvačka se stala senzací díky svému umění ve smyslném tradičním tanci mutuashi , kvůli divokým vrtivým pohybům měla zakázáno vystupovat v Ugandě a Zambii a v roce 1996 se přestěhovala do Paříže, aby se o čtyři roky vrátila jako ministryně kongžské vlády. O strašlivých politických poměrech v Kongu psal nedávno Respekt, a tak se od dětských hrátek dostáváme sledem myšlenek z nebe na zem, totiž k poznámce, že nejen v Kongu, Kolumbii nebo na Kubě, ale i v mnoha dalších zemích, prezentovaných Putumayem na veselých obrázcích a veselou hudbou, vládnou často gangsteři, guerilly či diktátoři, kteří nejdou pro cizí smrt daleko. Idylicky vypravené desky Putumaya nás neobtěžují drsnou realitou, chtějí prostě "make you feel good" a budí cestovatelské touhy.

www.putumayo.com

V ČR distribuuje Classic