Nelze se například nepodívat do bookletu při třetí písni, kde se píše, že tak přirozená kombinace brazilské a indické hudby je dílem Brazilky Any Rity Simonky . Podobně těžko cokoliv uhádnete, když se na kompilaci Congo To Cuba zpěvák Laba Sosseh z Gambie věnuje afrokubánskému sonu.
Prvním testem důvěry v Putumayo by ale měla být spíše některá jednoznačně teritoriálně, či stylově vedená sonda, přičemž až na výjimky (CD Mississippi Blues , které sahá až do 70. let pro Luthera Allisona či Memphise Slima) jde o world music populárního typu z posledních let. Nečekejte mnoho velkých jmen, zato vždy kvalitní, inspirativní a často i překvapivou hudbu posbíranou od větších i malých značek z celého světa. Pokud se v názvu alba vyskytuje slovo groove , jde o produkci nasáklou tanečními rytmy, v arabském a asijském vydání rozhodně komerčnější povahy než z Latinské Ameriky. Naopak tradiční kořeněnou romantiku mexické hudby počínaje sonem z Veracruz po bolera z Oaxacy nabízí Mexico a k tradičnějším a nejlepším výběrům patří i Colombia – velmi veselá párty v rytmech cumbie, porro nebo salsy.
Ostatně právě vznešený pocit Dana Storpera v kolumbijském údolí Putumayo, že „vše je se světem, jak má být. S Andami za zády, ptáky kroužícími nad hlavou a Indiány vracejícími se z pole na přípravu Karnevalu,“ stál na začátku dnešního rozmachu firmy. Psal se rok 1974 a Storber si po návratu do New Yorku otevřel v 27 letech první obchod s rukodělnými výrobky pod jménem zamilovaného místa. Dnes se svou „výběrovou“ hudební metodou expanduje do televizí a rádií…
Vezmeme-li to z nadhledu téměř satelitního, na první poslech vyčnívá z katalogu určitě African Odyssey, hudba posbíraná jižně od Sahary, melodická, zpěvem, rytmy a akustickými kytarami příjemná, houpavá, vždy vkusná. Mali tu například zastupuje Habib Koité , jemuž Putumayo vydává i sólová alba, stejně jako Oliverovi Mtukundzimu ze Zimbabwe. Máte-li raději pop arabizujícího severu Sahary, transitivní rytmy a vokální liány vinoucí se původně jen k Aláhově uchu, pak zvolte výběr Cairo To Casablanca nebo komerčnější Arabic Groove s Natachou Atlas a Khaledem.
Je libo zahopsat si na lousianský Cajun nebo současné výhonky reggae na Jamaice ? Žádný problém.
A co je to World Playground ? Přece dětská hudba z celého světa. O úspěšnosti tohoto nápadu svědčí fakt, že už došlo na druhý díl, kde o tanci Pata Pata zpívá ve stejnojmenném hitu i sama „matka Afrika“ Miriam Makeba a třeba columbijská zpěvačka La Sonora Dinamita přiměje děti k tanci písní A Mover La Colita („vrťme teď všichni ocásky, kdybychom nevrtěli, zcepeněly by nám“ ). Což mi okamžitě evokuje Tshalu Muanu z Konga na CD Congo To Cuba . Její poměrně nudná popmusic dostává jiný rozměr po zjištění, že tato tanečnice – zpěvačka se stala senzací díky svému umění ve smyslném tradičním tanci mutuashi , kvůli divokým vrtivým pohybům měla zakázáno vystupovat v Ugandě a Zambii a v roce 1996 se přestěhovala do Paříže, aby se o čtyři roky vrátila jako ministryně kongžské vlády. O strašlivých politických poměrech v Kongu psal nedávno Respekt, a tak se od dětských hrátek dostáváme sledem myšlenek z nebe na zem, totiž k poznámce, že nejen v Kongu, Kolumbii nebo na Kubě, ale i v mnoha dalších zemích, prezentovaných Putumayem na veselých obrázcích a veselou hudbou, vládnou často gangsteři, guerilly či diktátoři, kteří nejdou pro cizí smrt daleko. Idylicky vypravené desky Putumaya nás neobtěžují drsnou realitou, chtějí prostě „make you feel good“ a budí cestovatelské touhy.
V ČR distribuuje Classic
