Pro jazzovou hudbu dosud nejpodstatnější evropský label ECM, plným jménem Editions Of Contemporary Music, nám stárne. Jestliže kdysi bývala jeho progresivita transparentní, dnes budí jeho dramaturgie dojem spíš setrvačný a onu progresivní linii již dávno převzaly ECM – New Series. Avšak když se někde nic zásadního nemění, neznamená to nevyhnutelně, že se tam nic zásadního neděje. A rozhodně to neplatí pro ECM, pod jejichž křídly stárnou prvotřídní umělecké persony, jejichž hudba je na dobových trendech dávno nezávislá, neboť ony to byly, kdo určovaly směr a jsou dnes nedostižnými. Každým rokem se tedy katalog vedený stále svým zakladatelem Manfredem Eicherem rozrůstá o výjimečná alba Dava Hollanda, Tomasze Stanka, Charlese Lloyda, Keithe Jarretta, Carly Bley a dalších. A tyto soudobé jazzové ikony, byť se tu objevují i nová jména – Peter Molvaer, Trygve Seim, Sussane Abuehl…, tvoří i dnes páteř současné jazzové nabídky ECM.
Co je přesně :rarum? Nová edice, výběry skladeb z alb jednotlivých tvůrců, uspořádané a komentované samotnými protagonisty, v esteticky tradičně dokonalém, výtvarně minimálním provedení (ušlechtilé, jednobarevné digipacky v tmavých pastelových barvách oživuje jen pár dokumentárních fotografií, nikoliv však například obálky zúčastněných desek). U jiných větších vydavatelství jsou „The best of…“ možná běžná a hlavně průběžná věc, u ECM jde ovšem o událost. Mnichovské vydavatelství bilancuje, a jelikož se zatím zabývalo výběry jen v nenápadné ediční řadě Works, je tahle bilance, která v první várce čítá osm, a celkem má obsahovat osmnáct a více položek, svým způsobem triumfální.
Je to nádhera. Pro čerstvé adepty poslechu ECM to může být zásadní vstupní brána do nesmírně svébytného, muzikantsky i produkčně propojeného hudebního světa. Co nejprve zděšeně postrádáte u Garyho Burtona (vybral pouze ukázky svých kvartetů a kvintetů), naleznete u Chicka Corey , totiž jejich společná dueta ze 70. let, z alb Crystal Silence a In Concert . Avšak právě Burton děkuje v textu Manfredu Eicherovi za jeho nápad dát jej s Chickem dohromady. Zatímco Corea vybíral kromě těchto dvou duetových alb už jen z Return To Forever a Trio Music – studiové a živé nahrávky, výběry těch umělců, kteří u ECM setrvali dodnes a patří k ní zcela neodmyslitelně, musely proběhnout mnohem, mnohem selektivněji. Jan Garbarek poskládal na dvě CD 24 skladeb ze 23 desek a Terje Rypdal na jeden disk 13 z 9. Keithu Jarrettovi se z jeho slavného mnichovského sólového klavírního koncertu, který vnesl do dějin hudby novou disciplínu – improvizaci z čisté hlavy – podařilo zařadit jedenáctiminutový úryvek, jenže už se například nedostalo na jeho prý oblíbené album Arbour Zena , což komentuje vzkazem: „Jděte a kupte si ho.“ Sunshine Song z jeho desky Nude Ants je alespoň v Garbarkově výběru a titulní skladba jednoho ze slavných alb Jarrettova „severského kvartetu“ My Song se zcela vzácně dubluje u Jarretta i Garbarka. Z první osmidiskové várky edice :rarum překypující hudbou navýsost intelektuální, roztomile stylově vyčnívá africky zamaskovaný Art Ensemble Of Chicago . Kromě ukázek z desek AEOC se tu dočkáme i dvou ze sólových alb Lestera Bowieho a Roscoe Mitchela . Snad i proto, že Bowie je už po smrti, napsali Mitchel, Malachi Favors a Famoudou Don Moye pouhých sedm řádek díků a dějiny ansámblu v bookletu svěřili profesionálovi.
Euforii věci znalého posluchače vystřídá záhy onen známý pocit, že původní alba ECM, nedělitelné umělecké celky, nelze takto „kuchat“ ani po letech. Kolik podstatného se toho už zmíněnému Jarrettovi nevešlo do 155 minut 2CD, je snadné si představit. Ale právě v tom možná paradoxně spočívá Eicherův triumf celé téhle bilance: 1) Těžko by někdo vybíral zajímavěji než samotní tvůrci a jimi psaná slova – láskyplné a vděčné ódy na ECM – oživují v posluchačově srdci až dojemný zpětný zájem o katalog. 2) Tyto výběry však zároveň postihují tak malý zlomek z děl jednotlivých hudebníků, že je po nich člověk hladovější než před nimi. Jak podruhé nabádá Keith Jarrett: „Jestliže kdokoliv z posluchačů půjde a koupí si jakoukoliv z desek zde reprezentovaných, měla tahle práce smysl.“ Možná by edici „The best of skladby“ mohla následovat edice tříalbových boxů (nejlépe za cenu 2CD, že?). Uvidíme. ECM bilancuje formou „The best of“ poprvé, ale těžko si představit, že naposledy.
