Prvé úvahy před šesti lety byly spíše osobní, rodinné. Láďovi krátce po sobě zemřeli syn, manželka i přítelkyně. Ocitl se sám a tak jsme mu s mou přítelkyní vytvořili zázemí. Jeho velké lásky byly hudba a golf, jako reprezentant se zúčastnil i světového mistrovství seniorů v golfu. Abych pravdu řekl, přestože jsem taky tak trochu muzikant, dost dobře jsem netušil, do čeho se pouštím. I když jsem měl v práci kolegu, který ještě chodíval na Václavák na čaje buď na Habarta nebo na Vlacha a například sousedi na chatě měli Láďu za swingovou legendu, s CD jsem uvažoval tak nanejvýše v rámci příbuzných, ať již mých či příslušných muzikantů. Až teprve v průběhu prací jsem pochopil, že mám v ruce unikátní dokument. Vždyť na tom cédéčku jsou i české skladby a aranžmá. A zaslechl jsem i názor, že Láďův orchestr byl svého času lepší než orchestr K. Vlacha, což nemohu ani nechci posuzovat. Určitě mělo smysl, aby po něm a jeho kapele něco zůstalo. Kromě toho se ukázalo, že Láďa měl spoustu známých velmi zvučných jmen, o kterých mne nikdy nenapadlo, že bych je mohl někdy potkat. Mluvil jsem třeba s Alexem Friedem, který ještě čile skládá, nebo Jiřím Bažantem. Mrzí mě, že adresu paní Čeřovské jsem nesehnal včas.
Jaké záznamy jste měl k dispozici?
Ukázalo se, že pásky v Českém rozhlase ani v Supraphonu se nedochovaly, a to ani ty z 50. let, kdy vedl Láďa taneční orchestr. Vlastně jsem si původně myslel, že tu existují instituce, které se starají o to, aby se takovéhle věci neztrácely, ale to byl omyl. Až o rok později jsem u Ládi našel staré šelakové desky, silně hrané a poškrábané, vložené do alba, kde se jim u hřbetu zlámaly kraje. Co se ulomilo, bylo na kazetě od Společnosti přátel starých desek, rovněž šťastně nalezené. Samozřejmě s tím byl technický problém – na deskách toho co do kvality zvuku bylo víc než na kazetě, pochopitelně však jiná výška, jiná rychlost, jiný zvuk. To šlo řešit až po sejmutí a převedení do digitálního formátu. Protože nahrávací CD-R tehdy stálo tisíc korun, zamýšlel jsem vyrobit jen pár kousků do rodiny, pro hudebníky a hudební znalce. Mezitím šla bohudíky cena CD-R dolů. Až později se mi ozval člověk, který má ty původní desky v mnohem lepším stavu.
Nabízel jste svůj nápad nějakému vydavatelskému domu? Po nahrávkách Karla Vlacha je prý stále poptávka, a jak se ukázalo z reakcí našich čtenářů, zájem je i o Habarta.
Orchestr Karla Vlacha byl populární. Láďa skončil s většími orchestry již v průběhu padesátých let. Telefonicky jsem jednal se Supraphonem o vydavatelských právech. Říkali, že pokud půjde o účelové soukromé vydání, není v podstatě co řešit a sami o vydání zájem neprojevili. Nemám CD zatím v plánu komerčně vydávat, přestože jsem jich rozdal na dvěstě. Považuji ho za ryze českou záležitost pro znalce a pamětníky. Byla by s tím spousta práce a problémů.
Kolik jste do toho investoval ze svého?
Bez nadšení zúčastněných by to nešlo. Jednou po zmeškání řady spojů jsem šel například po pracech na přípravě bookletu pěšky do Prahy asi 30 kilometrů! Mastering dělal vysoce profesionální zvukař. On sám měl tuhle hudbu rád a jeho otec ji hrál. Vyšel mi vstříc, jinak bych se nedoplatil. Původní představa byla 20 000, nakonec jsem do toho dal čtyřikrát víc.
Žije ještě někdo z hudebníků Habartova orchestru?
Láďa se dožil vypáleného cédéčka, udělalo mu radost, a protože se o tom mluvilo v některých pořadech, ozvalo se mu několik lidí a on jim to rozesílal. Zemřel loni v červnu, bylo mu bez tří dnů 83 let. Karel Šidla zemřel taky asi před rokem. Žije pianista a skladatel Jiří Bažant.
Kde je možné získat CD?
Josef Habart, U Smaltovny 5, Praha 7, Holešovice, [email protected]. Jeden výlisek je k dispozici v hudebním oddělení Městské knihovny v Praze.
