úterý, 12. říjen 2004

Z archivu Moravského zemského muzea: koresponcence Bohuslava Martinů

Napsal(a) 

Z archivu Moravského zemského muzea: koresponcence Z archivu Moravského zemského muzea: koresponcence
Oddělení dějin hudby při Moravském zemském muzeu v Brně slaví v letošním Roce české hudby 85 let své existence. To je sice z pohledu mapování dějin muzejních institucí i reflexe jejich vlastní činnosti období relativně krátké, nicméně za onu dobu si tento specializovaný muzejní ústav již vybudoval určité renomé díky propracované koncepci svého sběrného programu. Jeho založení inicioval v roce 1919 hudební historik Vladimír Helfert (1886-1945), ve své době známý moderním pojetím úkolů tehdejší muzikologie a hudební historiografie především. Helfertovou zásluhou se začal od uvedeného roku budovat v rámci regionálního muzea hudební archiv, který se v roce 1948 transformoval na Ústav dějin hudby. Hudební sbírky se počaly brzo obohacovat a rozrůstat o hudební materiál, získaný z nejrůznějších lokalit: početně převažují hudební rukopisy a tisky, pocházející ze 150 moravských kostelů, klášterů a zámků. Jejich jádro tvoří, kromě cenné sbírky starších rukopisných hudebních tabulatur, musicalia - hudební rukopisy a tisky z 18. a 19. století, k nimž se dále druží i pozůstalosti po moravských hudebních skladatelích z 20. století a archivy nejrůznějších hudebních spolků a souborů. Je přirozené, že po roce 1989 i v této instituci došlo k restitucím a řada hudebních archiválií, notových i nenotových, byla vrácena původním majitelům. Mezi nejvzácnější hudební materiál lze bezpochyby počítat i separátně spravovaný tzv. Janáčkův archiv, zahrnující základní prameny hudební i nehudební povahy k životu a dílu Leoše Janáčka (1854- -1928) a dokumentující rovněž provádění jeho skladeb na domácí i zahraniční půdě. Sbírky tohoto muzea se ovšem postupně rozšířily také o devět vesměs pozůstalostních fondů, jejichž součástí jsou i písemné nenotové archiválie, obsahující i velice cenné a zajímavé dopisy, které si během života zaslali hudební skladatel Bohuslav Martinů (1890-1959) a mnozí reprezentanti brněnského hudebního života oné doby, ženského i mužského pohlaví. Jako prvního lze v abecedním pořadí jmenovat českého dirigenta a skladatele Břetislava Bakalu (1897-1958): v jeho pozůstalosti najdeme dva dopisy Bohuslava Martinů z roku 1926, třetí je pohlednice z roku 1957, obsahující gratulaci a novoroční blahopřání. Oba dopisy z šestadvacátého roku vypovídají o jejich vzájemné umělecké spolupráci (B. Bakala řídil 31. 1. 1925 úspěšně v Národním divadle v Brně premiéru baletu Martinů Kdo je na světě nejmocnější) a svědčí rovněž o skladatelově záměru využít tehdejší Bakalovo krátkodobé hudební působení v USA k propagaci svých děl na americké půdě - viz ukázka dopisu, odeslaného z Paříže, 18. 3. [?] 1926: "Vážený příteli! Díky za Váš dopis i ochotu, s kterou jste mi zapůjčil partituru. Co se týče mého rozhodnutí zúčastniti se konkursu [tj. v Americe, patrně i v newyorské Metropolitní opeře, jak dále vyplyne ze skladatelovy snahy získat podporu Mr. Otakara Bartíka (1868- -1936), baletního mistra v New York Metropolitan Opera], sděluji Vám následující: Rozhodně se jej účastním a mým úmyslem bylo zaslati celovečerní program baletní, který mám připraven. Z toho dvě věci jsou neprovedené a balet "Nejmocnější" [Kdo je na světě nejmocnější] jsem chtěl tedy přiložit jako k vůli (sic!) úplnosti. Bohužel tento plán ztroskotal, a sice: třetí balet je: "Motýl, který dupal." Je úplně hotový a připravený, ale bohužel p. Mr. Kipling, na jehož pohádku je napsán, byl teď delší dobu nemocen, a tím se přerušilo moje vyjednávání s ním. Teď se uzdravuje, ale lékař zapovídá korespondenci, a tak nemohu tedy s dílem nic podniknout, dokud nedostanu jeho dopis. To víte, Angličani jsou v tomto ohledu ohromně nedůtkliví a přesní. Lituji toho velice, protože to bylo jaksi hlavní dílo, na které jsem spoléhal. Tak mi nezbylo než zadati ostatní dva balety, a sice "Nejmocnější" [Kdo je na světě nejmocnější] a balet "The revolte" (sic!) [Vzpoura], velmi komický a originelní sketch o tonech, které se vzbouří a zastaví všechnu hudbu, až nakonec jakási dívka zazpívá národní píseň a komponista začne komponovat fugu, a tak se tedy zase udobří. Je v tom mnoho nových atrakcí, radio, gramophon a.t.d., myslím, že sujet i hudba se budou líbit. Jenomže mám dojem, že je to příliš krátké. Přikládám k tomu dopis, v němž píšu, to co Vám a podotýkám, že bych chtěl třetí balet poslat ještě dodatečně, poněvadž mohu dostat dopis z Anglie každý den, že by tedy to přišlo asi o 14 dní později, ovšem před ukončením konkursu. Tedy ty dva balety jsem zadal a poslal pod heslem "Prague." Prosím Vás, bude-li Vám možno mluviti s těmi pány z komise a upozorniti je na to, případně přimluviti se za dílo. Podotýkám, že jsem při baletu "Nejmocnější" uvedl, že byl proveden. Jak jsem Vám již psal, nedělám si nadějí na cenu, kterou bych ovšem milerád přijal, ale hlavní věcí je mi, kdyby bylo možno zainteresovat je, aby balety byly v Americe alespoň provedeny, nebo přijaty do repertoiru některého divadla. To by byl hlavní můj cíl. Napsal jsem tedy v dopise, přiloženém k balíku (na "Mr. Fry"), aby rukopisy nebyly posílány po konkursu zpět do Evropy, nýbrž aby je dali Vám k disposici. Sdělil jsem jim Vaši adresu a aby Vám napsali, kdy byste je případně vyzvedl. Přikládám jakousi plnou moc pro Vás. Snad byste je mohl předložiti Mr. Bartíkovi, jak jste mi psal, nebo on by je mohl předati dále některým ze svých známých. Myslím, že by mohly míti v Americe úspěch. Omlouvám se Vám mnoho, že Vám působím a přidělávám práci, které máte sám jinak jistě dost, ale snad mi pomůžete a neodepřete svoji pomoc. Tedy prosím, mluvte s oněmi pány, které znáte z komise. Balety jsou zadány dva, a sice ("Nejmocnější") - "Who is the most powerful in the World" a ("Vzpoura") [-] "The revolte" (sic!). Odeslal jsem je 15./3., doufám, že dojdou včas. Byl bych Vám vděčen, kdybyste mi napsal něco o situaci a o možnostech, které by byly pro moje věci v Americe. Píšete o brněnském provedení. Já znám všechny ty podrobnosti a ujišťuji Vás, že jsem měl radost ze zpráv všech mých známých, kteří byli přítomni a kteří shledali hudební provedení výborné, tedy pro Vás jsem měl vždy jenom díky a nikdy mi nepřipadlo na mysl, abych dával vinu hud.[ebnímu] provedení. Děkuji Vám a těším se na zprávy od Vás. Zdravím Vás mnoho.

Váš B. Martinů, 11 bis rue Delambre. Paris 14e"

"P. S. Do Ameriky jsem zaslal svoji partituru "Nejmocnější". Vaši, když dovolíte, ponechám pro případ, že bych ji potřeboval zde nebo v Bratislavě. Prozatím je dosud uložena u Zítka. Balet "The revolte" je úplně nový, letošního data, trvá asi 30 minut. Když bych nemohl včas poslat do konkursu ještě toho "Motýla" [-] "The Butterfly that stamped" od Kiplinga, dovolil bych si jej poslati potom na Vaši adresu. Myslím, že tento balet by mohl vzbuditi zájem, protože je scénicky vděčný, na anglický text, a mimo to Kipling je jistě v Am [erice] velmi oblíben. Věnujte mi tedy svoji pomoc, prozatím pro ty druhé věci zadané. Zdravím Váš B. Martinů"

Z dalších osobností brněnského hudebního života přichází v úvahu dirigent a skladatel Antonín Balatka (1895-1958), v jehož pozůstalosti se nacházejí čtyři dopisy Bohuslava Martinů, z let 1935 a 1936. Ve zmíněných dopisech z třicátých let skladatel jednak instruoval Balatku, který 23. 2. 1935 dirigoval v Brně světovou premiéru jeho opery Hry o Marii, jak si představuje provedení sborových scén, kterých je v tomto čtyřdílném díle dost. Martinů na úrovni interpretace pochopitelně velmi záleželo, neboť očekával ohlašovanou návštěvu šéfa opery pražského Národního divadla Otakara Ostrčila a zástupců předních hudebních nakladatelství z Vídně (Universal Edition) a Mohuče (B. Schott's Söhne), s nimiž byl již tehdy v písemném kontaktu a vyjednával o uplatnění svých děl. Tázal se dále na to, zda došla zásilka klavírního výtahu Legendy o svaté Dorotě a Svatebních košil z baletu Špalíček do Ameriky, k rukám předního českého tanečního mistra, choreografa a pedagoga Ivo Váni - Psoty. S jeho pomocí chtěl uspět se svým novým baletem, (tj. v první verzi z let 1931-1932) u proslulého ruského baletního ansámblu Sergeje Ďagileva (1872-1929), jehož představení zažil ještě jako třiadvacetiletý mladík v pražském Novém německém divadle. Informoval dále dirigenta Balatku o svém úmyslu uplatnit operu Hry o Marii v lublaňském Národním divadle a nové práci - opeře - baletu Divadlo za bránou, kterou také tento umělec premiéroval na scéně brněnského Národního divadla (20. 9. 1936). Jako ukázka z jejich korespondence budiž uveden dopis Martinů, zaslaný Balatkovi z Paříže 24. 9. 1936, tedy 4 dny po prvním uvedení Divadla za bránou.

"Milý příteli, děkuji Vám co nejsrdečněji za Vaši práci s mým Divadlem za bránou. Lituji mnoho, že jsem nemohl přijeti na premiéru, víte že rád v Brně s divadlem pracuji. Byl bych rád, kdybyste mi napsal, jak celá věc působí, já sám mám určité pochybnosti, že se mi to podařilo. Vyšlo z toho něco jiného, než jsem si představoval, když jsem začal, není to mojí vinou, kdybych se mohl věnovati jen svojí práci, dopadlo by to jinak. Alespoň bych Vás prosil, kdybyste mi napsal ohledně zpěvních partů, zdali jsou dobře položeny a zdali zní, nemuseli-li jste dělati nějaké opravy. Psal jsem to vlastně, abych se trochu procvičil a poznal ohebnost a možnost hlasového i hereckého provedení, bohužel takhle to nepoznám, snad bude-li to vysíláno Radiem, upozorněte prosím ředitelství, aby se o to trochu postarali a napište mi, co o věci sám soudíte a jaký může míti ohlas u publika, a také jak se na to tvářili "soli." Už jsem Vám tolikráte chtěl psáti ohledně Prahy. To víte, že jsem s [Václavem] Talichem mluvil o Vás a s radostí jsem pro Vás pracoval, když byl zde s [Českou] Filharmonií. Samozřejmě člověk se nemůže mnoho spolehnouti na takové rozmluvy. Talich o Vás mluvil moc hezky, ale v Praze hrají všelijaké věci hlavní úlohu. Ale na Vašem místě bych se alespoň teď na to nezlobil. Přijíti teď do Prahy není dle mého názoru vhodný okamžik. Ta celá situace dosud není dostatečně zralá a je možno, že by Vám to spíše uškodilo než prospělo. Co se mne týče, jsem přesvědčen, že Vám to místo neujde a já budu vždycky pro Vás pracovati. Jedná se jenom vyčkat okamžik. Těším se na Vaše zprávy, pozdravuji Vás i Madame co nejsrdečněji. Mnoho pozdravů a vzpomínek od mojí ženy. Váš B. Martinů"

Ačkoliv o skladatelově písemném kontaktu s jedním z nejvýznamnějších brněnských muzikologů, hudebních kritiků a lexikografů prof. Gracianem Černušákem (1882-1961) referovala v roce 1982 na konferenci, zasvěcené jeho tvůrčímu odkazu, PhDr. Svatava Přibáňová, nelze jej v daném kontextu opominout. Soubor šesti dopisů Bohuslava Martinů, zaslaných v průběhu let 1935 až 1938 tomuto renomovanému a bystrému kritikovi brněnského hudebního života, patří totiž k nejzajímavějšímu listinnému materiálu Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea. Profesor Černušák sledoval již od poloviny 20. let v časopisech Lidové noviny a Listy Hudební matice - Tempo vývoj umělcova kompozičního talentu a ve svých referátech se snažil o objektivní, nezaujaté hodnocení skladatelových děl. Martinů si u něho vážil právě seriózního přístupu při posuzování uměleckých výsledků svých i jiných kolegů. Jako doklad otevřeného, přátelského vztahu Martinů k osobnosti obávaného hudebního kritika lze uvést dopis zaslaný z Paříže 16. 2. 1936, který má téměř konfesijní podobu:

Paris, 16./2. 1936

"Vážený příteli, děkuji Vám srdečně za Váš milý dopis a používám chvilky času po svém návratu, abych Vám sdělil svoje dojmy z pražského provedení [opery Hry o Marii] a i to, co se jaksi váže k mojí další práci. Dílo působilo v Praze velmi mocně na obecenstvo, ale znovu jsem konstatoval, jak radostně a pružně se pracuje v Brně, s jakousi úplnou samozřejmostí, a jak těžce se v Praze pracuje proti ustáleným konvencím i proti pohodlnosti. Píšu Vám o tom proto, že jsem za svého pobytu v Praze seskupil k sobě několik mladších pracovníků všech [uměleckých] oborů, kteří rovněž hledají východisko ve směru, jež (sic!) já sleduji, a protože i Vás počítám mezi ty, jež se nebojí ani námahy, ani práce, píši Vám znovu o svých plánech i o svém názoru a ujišťuji Vás, že je mi to velkou radostí, že jste projevil tolik zájmu o moje snahy. Cítil jsem [to] dobře při studiu v Praze i při odezvě v kritikách, z nichž takřka ani jedna se nedotkla závažnějších bodů a ani se o to nijak nesnažila. Je jisto, že provedení v Praze, přes všechnu snahu, zůstalo mnoho ještě v té operní konvenci, jež se stala v N.[árodním] d.[ivadle] už úplnou manýrou, a přes to, že měli neobyčejnou snahu přizpůsobiti se mým požadavkům, nelze přece jen tak na ráz vymýtiti všechny zvyklosti. Přes to představení bylo dosti nové a mohlo dáti určitý obraz mých intencí: Nejedná se mi o dílo samé, ani o jeho přijetí nebo odsouzení, já sám se mohu mýliti v interpretaci určitých snah, ale zřejmě jsem cítil nepochopení samotného cíle tohoto díla, hlavně u kritiky, jež zřejmě reagovala na věci úplně podřadné. Proto Vás také znovu informuji o výsledku svého pobytu v Praze i o svém přesvědčení. Jedná se zde ne o mne, ani o moje práce, nýbrž o změnu celého názoru, který u nás je zakořeněn a jenž dle mého mínění je nesprávný, a sice tak úplná závislost na německé interpretaci všech duševních projevů. Já sice přináším západní orientaci, ale to není proto, že žiju v Paříži, nýbrž proto, že to pokládám za charakteristický rys české povahy, o níž jsem zplna přesvědčen, že se neshoduje a není vyjádřena oněmi názory, jež u nás panují a jež jsou dozvuky vlivu nejbližší kultury německé, a proto považuji tento svůj boj za velmi závažný a i dlouhý a těžký, a proto i každá pomoc i spolupráce je mi tolik vítána. Jsem úplně přesvědčen, že celý názor naší estetiky je odvozený projev, udržovaný z jakéhosi pohodlí a že ani neodpovídá, ani nevyjadřuje českou povahu. Sleduji pozorně a stále život i projevy našich lidí jak na venkově, tak i ve městech, i těch, jež potkávám za hranicemi v prostředí jiném, a nenacházím žádné a nebo málo z těch prvků, jimiž u nás jsou řízeny uměl. [ecké, umělé] projevy. Sám v sobě jej rovněž nenacházím a ani v naší historii, jak hudby, tak i jiných odvětví, naši hlavní reprezentanti se vyjadřovali jinak, než jsou nyní vykládáni, je tedy zřejmo, že výklad se dostal na falešnou cestu a je to otázka úplně životní, abychom si toto uvědomili a pracovali na nápravě, i když ne pro nás, tedy pro ty, jež přijdou po nás. Doufám, že budu po prázdninách zase v Brně a že mi bude možno o tom více si s Vámi promluviti a lépe, než lze v krátkosti v dopisu.

Srdečně Vás zdravím a jsem Váš B. Martinů"

(pokračování v příštím čísle)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.